Veřejná podpora a zdravotnictví

Na konferenci pořádané 24. dubna Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ČR připomněl jeho první místopředseda Mgr. Kamil Rudolecký, že o veřejnou podporu se jedná v případě, že jsou splněny čtyři základní znaky:

* Podpora ze státních prostředků – veřejných fondů, územních samosprávných celků, prostředků veřejného zdravotního pojištění nebo prostředků právnických osob, které kontroluje stát a jejichž jednání není v souladu s principem tzv. soukromého investora.

* Možnost (pouhá!) narušení hospodářské soutěže.

* Zvýhodnění podniku nebo podnikání – důležitým kriteriem je selektivita. “Pokud se totiž jedná o opatření obecné, bez jakékoli rozhodovací pravomoci poskytovatele prostředků, o veřejné podpoře nehovoříme,” vysvětlil K. Rudolecký. “Musí jít tedy o výhodu, kterou by příjemce podpory za běžných podmínek nezískal. A je zcela irelevantní, zda jde pouze o dočasné zvýhodnění, zda příjemce na realizaci projektu částečně přispěje svými vlastními prostředky, nebo zda splní určité další podmínky.”

* Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – kriteriem je např. ztížení přístupu na trh.

Pro poskytnutí veřejné podpory je třeba posouzení její slučitelnosti s evropskou legislativou, včetně souhlasu Evropské komise. “V určitých případech ji lze poskytnout i bez souhlasu Komise, např. na základě tzv. blokových výjimek. S jejich využitím můžeme až osmdesát procent všech případů finanční pomoci řešit na národní úrovni,” zdůraznil Ing. Rudolecký a dodal: “Další výjimku tvoří služby obecného hospodářského zájmu. To je cesta, kterou bychom se měli podle mého názoru vydat.”

Je podporou i úhrada
z veřejných zdrojů?

Pro oblast zdravotnictví je rovněž důležité si uvědomit, že poskytování zdravotních služeb je ekonomickou činností, tzn. vytváří tržní prostředí. “Subjekty – zdravotnická zařízení - které vykonávají tuto činnost, jsou z hlediska soutěžního práva podniky, bez ohledu na právní formu vlastnictví,” vysvětlil Ing. Rudolecký. “Nabízí se také otázka, zda je úhrada zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění vůči nemocnicím veřejnou podporou, či nikoli. Podle smlouvy o založení Evropských společenství je odpovědnost za poskytování zdravotních služeb a organizaci zdravotnictví autonomní záležitostí každého členského státu. Takže i úhrada péče z veřejného zdravotního pojištění je plně v kompetenci ČR.”

Pokud zdravotnická zařízení získají finance na základě tzv. rozhodnutí o státní podpoře ve formě vyrovnávací platby, které Evropská komise považuje rovněž za veřejnou podporou, jsou v tomto případě automaticky vyňaty z ohlašovací povinnosti. A to i při překročení obratových kriterií 100 mil. € a kompenzace 30 mil. €.

O tom, že má Evropská komise při řešení problematiky veřejné podpory ve zdravotnictví ještě značný kus práce před sebou, svědčí podle K. Rudoleckého také skutečnost, že akutní péče či péče na ARO je podle ní ekonomickou aktivitou. “V tomto bodě se s Komisí neshodujeme. Musíme si totiž uvědomit, že člověk v bezvědomí si asi dost těžko v danou chvíli vybírá, do které nemocnice ho záchranná služba odveze,” dodal Ing. Rudolecký. “Naopak ale oceňujeme postoj Komise v tom, že ve vnitrozemských regionech, kde si to dostupnost zdravotní péče či nízká hustota obyvatelstva žádá, umožňuje státu finančně pomoci zdravotnickému zařízení, které by bez této finanční injekce jen těžko přežilo, aniž by to považovala za narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy EU.”

O veřejnou podporu se nejedná:

* pokud se nenaplní alespoň jeden ze čtyř základních znaků veřejné podpory – tedy podpora ze státních prostředků, možnost narušení hospodářské soutěže, zvýhodnění podniku či podnikání a ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU;

* při absenci dopadu do veřejných zdrojů (státního rozpočtu);

* při naplnění znaků tzv. soukromého investora;

* při optimalizaci veřejných pohledávek – naplnění znaků tzv. soukromého věřitele;

* v případě obecných opatření – např. změny sazby daně, kdy se jedná o centrální opatření;

* při výkonu služeb obecného hospodářského významu;

* v případě podpory malého rozsahu, tzv. podpory de-minimis, která činí 200 000 € během tří fiskálních období;

* pokud jde pouze o finanční prostředky získané z EU, bez dofinancování z národních zdrojů.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2008, strana B3

Zdroj: