Věřím, že astma bude vyléčitelné
Prevalence astmatu stále stoupá, počet hospitalizací ale klesá. Můžete zhodnotit příčiny tohoto trendu?
Z velké části za to vděčíme sjednocení názorů na prevenci, diagnostiku a léčbu této nemoci. Zde je takovým milníkem rok 1996, kdy byla založena Česká iniciativa pro astma (ČIPA) a kdy pneumologové a alergologové přijali jednotnou strategii a jednotné postupy. Dalším důvodem je pokrok v dlouhodobé farmakoterapii astmatu. V České republice nyní vidíme to, co jednoznačně prokázaly finské studie – že po nasazení inhalačních kortikosteroidů během dvou až tří let výrazně klesá počet hospitalizovaných pro astma. Navíc tento pokles se dá dobře doložit. I když astmatik přijde v těžkém stavu, po několika hodinách léčby se cítí dobře a chce nemocnici opustit. U CHOPN je to jiné, tam i přes intenzivní léčbu pacient pocit plného zdraví nemá. Jinak prevalence astmatu vzrůstá všude na světě a naše země v tomto směru není výjimkou. V celé populaci je to kolem osmi procent, u dětí kolem dvanácti procent. Správně dispenzarizována je ale jen menší část nemocných.Není ale pravda, že klesá mortalita. Ta zůstává stále stejná, u nás tradičně nízká – pod sto padesát pacientů ročně. Tento údaj je ale pravděpodobně poněkud podhodnocený, protože na astma se často umírá na ulici nebo doma a tam je větší pravděpodobnost, že se na úmrtním listě objeví chybná diagnóza. Který lékař by měl být zodpovědný za léčbu astmatu a CHOPN – praktický lékař, pneumolog nebo alergolog?
U astmatu a CHOPN platí, tak jako u každé chronické nemoci, že je může léčit ten, kdo je schopen je monitorovat. A to je téměř nemožné bez funkčního vyšetření. Jen málokterý praktik má přístup ke spirometrii s křivkou průtok – objem, která je optimální. Není možné dlouhodobě předepisovat pacientovi léky a přitom neprovádět spirometrii. To je, jako bych léčil hypertenzi a neměřil tlak. Ostatně praktický lékař ani nemůže toto vyšetření vykazovat. Je oprávněn vykazovat pouze orientační spirometrii, třeba pomocí výdechoměru. Když už ale specialista převezme péči o astmatika, tak by to asi mělo být se vším všudy, včetně administrativy spojené s uznáváním invalidních důchodů a vyplňováním neschopenek. Situaci praktiků také komplikuje fakt, že některé léky na astma a CHOPN jsou vázány na odbornost. Česká republika je tradičně zemí, kde je tato limitace častá. Mnohdy ale tlak na tuto limitaci nevychází od odborníků, nýbrž od farmaceutických firem. Uvolnění preskripce by totiž vedlo ke snížení úhrady léku.Jaká jsou při léčbě úskalí v komunikaci mezi praktiky, pneumology a alergology?
Kamenem úrazu je takzvaná „chronická obstrukční nekomunikační nemoc”. Situace je regionálně odlišná. Někdy nekomunikují specialisté navzájem, jindy vázne komunikace mezi specialisty a praktiky. Hlavně ale špatně komunikujeme s pacientem. To je do určité míry dáno systémem zdravotnictví a tím, jak málo času lékař na jednoho pacienta má. Z mého pohledu se komunikace nelepší, spíše se rok od roku horší. To se ale netýká jen astmatu. Například nyní, v období respiračních infekcí, jsme často žádáni o konziliární služby. Náš lékař je třeba třetí, který pacienta vidí. Každý předešlý mu předepíše nějaké antibiotikum. Na doporučení k vyšetření, často velmi lakonicky formulovaném, ale není ani výčet léků, které pacient užívá. Na druhou stranu nám praktici mnohdy právem vyčítají, že od nás nedostávají zprávu. V tomto směru by všem mohl pomoci jednotný komunikační systém, jehož příkladem může být IZIP.Diferenciální diagnostika astmatu obvykle nebývá problémem. Přesto někdy může činit potíže odlišení astmatu a CHOPN. Jaký je hlavní rozdíl mezi těmito dvěma chorobami?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2005, strana 4
Zdroj: