Věrozvěsti a přesvědčování přesvědčených

Zdůrazňoval se posun ve významu věrozvěstů. Jejich zásluha není v šíření křesťanství mezi pohany, to nám přinesli už před nimi němečtí misionáři z Pasova. U Cyrila a Metoděje byl rozhodující vliv kulturní. Postavili na nohy slovanský jazyk, pro který přinesli i písmo. Přeložili do něho liturgické texty, a tak se tento jazyk a písmo staly nejen instrumentem usnadňujícím šíření křesťanské víry, ale pilířem, na kterém stála jak víra, tak pokrok vzdělanosti – a posléze i národní svébytnost. Kromě toho byli vyslanci východní větve Římské říše, která byla v jejich době věrnějším dědicem dovednosti jak vládnout a spravovat stát i s oporou římského práva než její větev západní. Její sídlo se z Říma rozvráceného vpády barbarů nominálně přestěhovalo do Svaté říše římské národa německého. Díky radám věrozvěstů byla velkomoravská knížata úspěšná při obraně před šířením vojenské a politické moci císařů vládnoucích na území dnešního Německa. Ideologie křesťanství importovaná z byzantské říše s „příbalovým letákem“ napsaným staroslověnsky byla u nás stravitelnější než ta latinská, druhdy opřená o sílu německých rytířů.

Historie je dramaticky se měnící věda. Postmodernismus pokládá historické texty za literaturu svého druhu. Neuznává roli jazyka jako věrného zobrazitele nějaké hypotetické objektivní reality a nepovyšuje jedno zobrazení historických událostí za obecně a provždy nadřazené jiným zobrazením. Z možných minulých světů si můžeme vybírat takové, které nám dnes připadají nejužitečnější. Musíme se smířit s tím, že zítra to třeba budou jiné.

***

Zdravotní péče má – zvláště u nás – také svou ideologii. Zdraví je jednou z nejvyšších hodnot, ne-li vůbec nejvyšší. Pro lékaře je salus aegrotis ultima lex, blaho nemocného, dokonce nejvyšším zákonem. Je-li nejvyšší, nemůže mu být nic nadřazeno. Totéž ovšem říkají lidé středního a vyššího věku, kteří se shodnou, že „hlavně to zdravíčko“. Když slouží, je všechno v pořádku. Lidé se aspoň verbálně ujišťují, že je důležitější než peníze.

Tuto ideologii absolutizuje směr, jenž ze zdraví vytvořil modlu, kterou vzýváme. Oběti jí jsme ochotni přinášet jen tehdy, když oficiální kněží a velekněží – doktoři veškerého lékařství, docenti a profesoři, placení pojišťovnami – nedovedou pomoci. Šarlatán léčící magnetismem, telepatií nebo numerologickou interpretací data vašeho početí nemusí vystavovat účtenky za volně stanovené nezdaněné honoráře a nikdo se nad tím nepohoršuje. Chce-li však univerzitou pomazaná hlava na zdraví legálně vydělat peníze, je to svatokrádež. Rozhořčení respondenti rozhlasových anket kážou, že posvátná je i krev – kdyby se za její odběr dárcům dávaly peníze, byla by tím krev zachraňující životy pošpiněná.

Čtyřicet let nám komunisté vtloukali do hlavy, že lid má právo na zdraví a že zdravotní péče je bezplatná. Lidé mohli přenechat starost o své zdraví státu. Stát se o zdraví s úspěchem staral tam, kde mohl poroučet: povinné očkování, povinné preventivní prohlídky, plošná akce, která vymýtila syfilis. Měli jsme, a dosud máme, jednu z nejnižších úmrtností novorozenců na světě. Od konce války do roku 1989, tedy za 44 let, se průměrný věk prodloužil z 63 na 69 let. Normalizace zakonzervovala prodlužování lidského věku, které se mezi lety 1969 a 1989 prakticky zastavilo.

Teprve po roce 1989 doháníme Evropu. Děvče narozené dnes v Praze má naději dožít se

80 let a chlapec 74,7 let. Nadále máme co dohánět. Ve Švýcarsku a na Islandu mají novorozeňata naději dožít se 83 let. Není náhodou, že zaostáváme v nemocnosti a úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, a to přesto, že máme vynikající kardiochirurgii a dobře organizovanou pomoc lidem s infarktem myokardu. Jejich prevenci však nelze nařídit. Poškození srdce a cév předchází metabolický syndrom, který je jedním z následků nezdravého životního stylu. Zde rozhoduje motivace jedince něco pro své zdraví dělat. S nemalými náklady jsme vyzbrojili dobře fungující sbor hasičů, výhodnější by však bylo požárům předcházet.

***

Učením se něčemu novému se přetváří mozek. Nervové dráhy mi narůstají podle toho, co umím a co dělám. Londýnští taxikáři mají o 15 % větší ty části mozku, které reprezentují mapu Londýna s jeho jednosměrkami a zákazy vjezdu. Lidé, kteří umějí více řečí než jednu, mají jiný mozek než ti, kteří se žádnou cizí řeč nenaučili. Čtyřicet let nám mozek rostl do struktury, která mnohým z nás nedovoluje zbavit se přesvědčení, že máme právo na zdraví a na péči o ně zadarmo.

Když podle Bible Židé opustili Egypt, bloudili čtyřicet let po poušti, než mohli vstoupit do země zaslíbené. Museli umřít ti, kteří nadávali, že je Mojžíš odvedl od plných hrnců egyptských. Teprve v zemi zaslíbené mohly mozky pracovat a utvářet se jinak.

Čekali jsme, že sametová revoluce nám zem zaslíbenou dá bezbolestně a zadarmo. Musíme bloudit dalších čtyřicet let, než vymřou voliči se zakonzervovanými mozky nebo až přeživším mozek naroste tak, abychom věděli, že zdraví nemůže být nikde na světě zadarmo a že za ně není zodpovědný všemocný stát?

Naši lidé se snadno přeučili a už vidí roli Cyrila a Metoděje jinak než roli misionářů, i když je nadále nazýváme věrozvěsty. Jsme rádi, že nám po nich nezbyla cyrilice, píšeme latinkou a přimykáme se k západní civilizaci. Budeme obdobně úspěšní při přeměně přístupu ke zdraví? Podaří se nám dříve než za 40 let vykořenit víru, že zdraví je něco jako statek v socialistickém vlastnictví patřící státu, který má povinnost se o ně starat, ať si ho kazím já sám, jak chci?

Kazit si zdraví přejídáním, alkoholem a vyhýbáním se chůzi nebo jinému pohybu je pohodlné a příjemné. I když budeme kázat jako sv. Jan Zlatoústý, nezměníme to. Lidé se budou chovat zdravěji, když se jim to vyplatí – když např. budou díky tomu platit nižší pojistné.

Možná to celé vyznívá jako přesvědčování přesvědčených. Snad je to přesto užitečné, jestliže mé formulace pomohou čtenáři-lékaři dostat se přes zeď dělící odborné noviny od takových médií, kde by mohly přesvědčovat nepřesvědčené.

Zdroj: