Veselý, Svobodová: Kvalitní výuku zajistí limity i digitalizace

Sekce mladých lékařů České lékařské komory prosadila zachování limitu tří školenců na jednoho školitele – krok, který má podle jejích zástupců zásadní význam pro kvalitu specializačního vzdělávání. „Nízký počet školenců je to, co zajišťuje kvalitní výuku,“ říká předseda sekce MUDr. Dalibor Veselý. Podle Mgr. Marie Svobodové, členky výkonného výboru, je však nutné, aby tzv. kritické obory byly vyhodnocovány podle skutečných potřeb pacientů, nikoli jen podle počtu lékařů. Oba zároveň věří, že digitalizace administrace vzdělávání přinese větší transparentnost a férovost celého systému.

• V poslední době se hodně mluvilo o nových pravidlech pro školitele. Jak to nakonec dopadlo?

DV: Je to zhruba rok zpátky, co byla snaha úplně zrušit počty školenců na školitele. To by byl obrovský krok zpátky, vlastně proti desítkám let vývoje, kdy usilujeme o to, aby měl školitel na své školence čas a mohl jim předávat zkušenosti. Byl tehdy návrh zákona, který počítal s neomezeným počtem školenců. To byla věc, proti které jsme hodně silně bojovali, protože právě nízký počet školenců je tím, co zajišťuje kvalitu výuky. Po mnoha jednáních se nám podařilo uhájit, že maximální počet školenců na jednoho školitele budou tři. To už je nyní v zákoně napsáno, schváleno a bude to platit od 1. ledna 2026. V rámci kompromisu jsme museli přistoupit na zavedení tzv. kritických oborů – tedy těch, kde momentálně není dostatek školitelů, aby se udržela kontinuita vzdělávání nových lékařů a pokryla poptávka. Považujeme to za rozumný kompromis, který umožní operativně řešit situaci v nedostatkových specializacích. Už tehdy jsme ale apelovali, že je potřeba mít to podloženo analýzou – kritické obory se nemohou určovat od stolu, ale musejí vycházet ze skutečného stavu.

• Ta vyhláška o kritických oborech aktuálně vzniká. Jak to vypadá – co přesně jsou kritické obory a kolik jich bude?

MS: Ministerstvo zdravotnictví ve vyhlášce stanovilo deset kritérií, která musí obor splnit, aby byl označen jako kritický. Patří sem například věková struktura lékařů, odborné zaměření nebo počet lékařů, kteří v daném oboru v poslední době absolvovali specializační vzdělávání. Bohužel zatím vycházíme z dat o lékařích, nikoli z dat o pacientech, takže hodnotíme jinou skupinu, než bychom pro řízení zdravotnictví měli. My bychom měli vycházet z poptávky pacientů a potřeb vyplývajících z diagnóz a teprve na to navazovat potřebné počty lékařů. Nedá se to tedy přesně kvantifikovat jen podle počtu lékařů v dané nemocnici nebo regionu. Porodnost například dlouhodobě klesá, takže nebudeme potřebovat více porodníků, ale naopak poroste potřeba péče o stárnoucí populaci. Pokud tohle nebudeme reflektovat a nastavíme pravidla jen podle počtu lékařů, nebude péče do budoucna zajištěna adekvátně. V současné době je kritických oborů deset. Mrzí nás ale, že přestože ministerstvo stanovilo jasné podmínky, hned v další větě dodává, že podle jeho názoru by se mohl přidat i další obor, který může být někdy v budoucnu kritický, i když teď kritický není. To má opět dopad na kvalitu vzdělávání i péče, protože v takovém oboru bude moci jeden školitel vést podstatně více školenců. My jsme souhlasili s tím, že taková situace může nastat, ale opravdu pouze v těch kritických oborech.

• Co očekáváte od nového systému digitální administrace specializačního vzdělávání? Jaký dopad bude mít podle vás na jeho kvalitu?

MS: Očekáváme od něj hodně. Je to určitě skvělá věc, která – pokud se podaří – pomůže především samotným lékařům. Věříme, že systém usnadní orientaci ve vzdělávání a bude takovou berličkou, která jim pomůže hledat kvalitní pracoviště pro jejich další profesní rozvoj.

DV: My v tom vidíme především velký přínos v transparentnosti. Nemělo by se už stávat to, co se děje dodnes – že pokud se někdo na oddělení nepohodne, „nenapíšou mu praxi“ nebo nepotvrdí absolvovanou část vzdělávání. Tyto praktiky musejí skončit. Digitální systém by měl vše pravidelně aktualizovat online, což celé vzdělávání zpřehlední a přiměje všechny aktéry – jak školence, tak školitele – dodržovat délku i náplň výuky tak, jak má být. Věříme, že tímto krokem se podaří do značné míry „posvítit“ na stinná místa specializačního vzdělávání, a tím je i částečně uzdravit.

• Poskytne vám to i zpětnou vazbu, abyste mohli kvalitu vzdělávání skutečně hodnotit?

DV: Nepochybně ano. Do budoucna bychom chtěli tato data využívat – ideálně s podporou České lékařské komory – k tomu, abychom mohli kultivovat kvalitu školitelů. Budeme vidět, u kterých školitelů lékaři absolvují včas, mají splněny všechny požadavky a skutečně se vzdělávají podle plánu. Díky tomu bychom mohli školitele lépe vybírat, a tím dál zvyšovat kvalitu vzdělávání mladých lékařů, a tím pádem i kvalitu lékařské péče jako celku.