Více aut znamená více diabetu
Dosud se za příčinu "pandemie" diabetes mellitus považovaly změny životního stylu, tedy životospráva a z ní plynoucí obezita. Odborník na kardiovaskulární problematiku z univerzity v Louisville, USA, který nebyl součástí výzkumného týmu, novou hypotézu komentoval s tím, že dřívější studie ji sice odmítaly, avšak šlo o studie malé nebo studie na zvířecím modelu.
Obě studie se zaměřily na malé částice v ovzduší o hmotnosti 2,5 ug primárně pocházející z výfukových plynů a tepelných elektráren spalujících hnědé uhlí.
Závěry těchto recentních studií dávají tušit, že to není jen a pouze diabetes mellitus, jehož prevalence v posledních letech enormně narůstá, ale také obezita, u níž jednou z mnoha příčin může být zánět způsobený malými částicemi znečišťujícími ovzduší. Ten nepostihuje jen plicní buňky, ale také jiné buňky v těle, například tukové.
Minulý rok byla na toto téma publikovaná studie dr. Rajagopalana a jeho týmu, který poprvé vyslovil domněnku získanou na základě pokusů na myším modelu, a totiž, že malé částice v ovzduší mohou být jedním ze spouštěcích momentů obezity vedoucí až k metabolickému syndromu.
Ve svém pokusu exponoval myši, které živil vysokokalorickou dietou, buď nekontaminovanému vzduchu, anebo vzduchu kontaminovanému částicemi známými pod označením PM-2,5 v koncentraci obvyklé v běžném okolním vzduchu. U myší dýchajících znečištěný vzduch se rozvinul chronický zánět, inzulinová rezistence a schopnost vytvářet depozita tuku na břiše.
Od myšího modelu cesta logicky vedla k analýze lidské populace, americký tým odborníků se jí zhostil tak, že porovnal prevalenci diabetu v jednotlivých krajích napříč USA a zjistil, že v průměru s každými deseti mikrogramy na kubický metr PM-2,5 vzrůstala prevalence diabetu v absolutních číslech o průměrně 1,15 %, tedy např. v kraji, kde průměrná koncentrace částic byla 15 ug/m3, prevalence diabetu u dospělých byla 7 % ve srovnání s krajem s koncentrací částic 5 ug/m3, kde se pohybovala okolo 5,85 procenta.
Tato zjištění byla neměnná i v případě různých subanalýz, jako např. s vynecháním krajů s vysokou mírou znečištění ovzduší; náhodná koincidence byla nezávislými odborníky stanovena s možností jedna ku tisíci. Do německé studie bylo zahrnuto 1 775 žen středního věku, které se účastnily studie probíhající v letech 1990 až 2006.
Zkoumala vliv znečištění ovzduší na plicní nemoci, zánětlivá onemocnění a stárnutí. Přesné hodnoty PM-2,5 nebylo možné stanovit, nicméně odborníci zjistili, že ženy, u nichž se rozvinul diabetes mellitus (n = 187), častěji žily blízko míst s hustým automobilovým provozem. Srovnáno se ženami, které žily nejdále od rušných ulic, relativní riziko rozvoje diabetu bylo o 15 % pro ony ženy vyšší.
Obě studie tak představují odrazový můstek k dalším pracem, které musejí ještě dále ověřit přesné mechanismy stojící za silně pravděpodobnou spojitostí vzrůstající prevalence diabetu a znečištění ovzduší.
Zdroj: Medical Tribune