Více porozumění a financí pro pacientské organizace
Před třemi lety Evropský parlament poprvé oficiálně přiznal pacientům určitá práva. Osobně mám výhrady vůči tomu, že poslanci k těm právům nepřidali i povinnosti, jako například dodržování léčebného režimu nebo spoluodpovědnosti za vlastní zdraví. V této souvislosti je ještě některé věci potřeba dořešit, namátkou přeshraniční péči nebo přístup k péči, kterou neposkytuje domovská země pacienta či otázky, kdo a jak zdravotnickou péči bude financovat. Věřím však, že je to dobrý začátek na to, aby v tom strachu z nemoci a léčby měl pacient přece jenom trochu své důstojnosti. Za posledních pár let se nám povedlo přesvědčit hodně lékařů o tom, že informovaný pacient není kverulant, který chce lékaře kontrolovat, ale pacient, jenž chce spolupracovat na své léčbě. V tomto ohledu jsou právě nesmírně důležité pacientské organizace, i když si budeme muset také ujasnit, co od nich chceme a očekáváme.
Formální podpora nestačí…
Pacientské organizace se množí ne kvůli tomu, že by spousta pacientů nevěděla co se svým časem, ale protože cítí, že u chronických onemocnění je potřeba, aby se pacientovi dostalo více informací a zájmu, než jak tomu bylo doposud zvykem. A navíc, lékaři mají pravdu v tom, že nejsou schopni poskytovat těmto nemocným tolik času, kolik by potřebovali, nemluvě o rodinných příslušnících, kterým se málokdo věnuje. Co je důležité, že pacientská organizace může hlavně pomáhat rodinám žít s diagnózou u jim blízkého člověka, orientovat se ve spleti předpisů sociálního zabezpečení, nebo dokonce v různorodosti péče. Nečekáme, že to všechno budou dělat lékaři, ale jsme rádi, když jsou mezi nimi někteří osvícení, kteří už dnes úzce spolupracují s pacientskými organizacemi, a pomáhají jim dokonce i na úkor svého volného času. A tak bychom jim chtěli touto cestou u příležitosti Dne pacientů upřímně poděkovat.
Zaujalo mě doporučení Evropské komise ministerstvům zdravotnictví členských států „podporovat a spolupracovat s pacientskými organizacemi“. Potřebujeme, aby se tato spolupráce a podpora zkoordinovala a organizace, které pracují tím způsobem, že informují, pomáhají a podporují nejenom své členy, ale i veřejnost, nemusely vyplýtvat většinu své energie na shánění peněz na svou existenci. Jsou organizace, které to dělají z domova, protože nemají ani na miniaturní kancelář a zatěžuje to jak je, tak jejich rodiny a nemohou sehnat dost peněz ani na to základní, co od nich jejich členové očekávají. Doporučit jim „vícezdrojové“ financování je sice hezká fráze, ale na rozdíl od jiných vyspělých zemí se tady ty zdroje moc nemnoží.
Takže ke Dni pacientů přejeme pacientským organizacím více osvícených lékařů, vstřícných k informovaným pacientům, více porozumění a možností při vykonávaní práce, kdy mnohdy suplují státní sektor.
Zdroj: