Vítězova kletba

Byli jste někdy účastníky napínavější aukce? Je to zajímavé divadlo. Lidé se předhánějí v nabídkách. Jeden z nich vyhraje – a stane se, že hodnota získaného objektu je podstatně nižší než cena, kterou bude muset zaplatit. Říká se tomu vítězova kletba. Je doslova pravidlem. Postihuje i zkušené dražitele, byť jsou s rostoucí zkušeností jejich ztráty obvykle nižší. Nemám na mysli jen aukce uměleckých předmětů. Vítězova kletba se snese snad ještě víc na vítěze odnášejícího si dejme tomu boty nějaké celebrity, stejně jako právo vrtat naftu v mořské mělčině patřící do výsostných vod nějakého státu, není‑li přesně jasné, kolik jí tam je.

Jak taková aukce, v níž jde o objekty pevné, nicméně neznámé hodnoty – říká se jim common value auctions – probíhá? Představte se houf dražitelů, třeba stovku. Každý z nich má v hlavě nějakou částku. Vyhraje účastník, jehož odhad je nejoptimističtější. Odhady jsou rozptýleny kolem skutečné hodnoty, nicméně nejoptimističtější odhad ji přestřelí a kletba vítězova, neboli ztráta, se na něj snese jako jestřáb na slepici.

Jak se jí vyhnout? S trochou statistiky a štěstí: výše nabídky by měla být nižší, než je vlastní odhad skutečné hodnoty draženého objektu, k čemuž je samozřejmě nutné uvážit pravděpodobnost, že dražbu vyhrajeme.

Vítězovu kletbu vysvětlovali psychologové nádherně a akademicky: kognitivní limity, neboli meze poznávacích funkcí, česky řečeno hloupost, byť relativní. Mimochodem i relativní hloupost má svou absolutní hodnotu. Podle této představy dražící lidé vědí, že by měli s nabídkou jít pod odhadovanou cenu, nejsou však schopni spočítat, jak hluboko by měli jít. Platí to, nebo je za vítězovou kletbou něco jiného?

Rozhodl experiment se 62 ženami a 33 muži. Nejdřív dostali matematický kvíz, aby bylo jasné, že dokáží počítat. Pokusné osoby byly poučeny o vítězově kletbě a naučeny, jak určit postup při dražbě, neboli strategii, které se říká rizikově neutrální Nashova rovnováha, což je hrozivé označení, nicméně počítání to tak těžké není. Tahle strategie maximalizuje očekávaný zisk. Po tomto učení byla dvoutýdenní přestávka a následoval experiment, jenž měl tři podoby, každá běžela v padesáti kolech. První byla aukce, jíž se účastnilo pět až šest lidí. Ve druhé dražili lidé proti počítačovému programu, což věděli. Ve třetí dražil opět počítačový program, ale proti němu lidé naučení užívat rizikově neutrální Nashovu rovnováhu.

Pokus dokázal, že lidé jsou s to chovat se ekonomicky racionálně, jestliže draží proti počítačovému programu. Vítězova kletba spí. Jakmile však draží proti člověku, jsou ztraceni, chovají se iracionálně a vítězova kletba zobe. Hodnotu tedy lidé přisuzují vítězství nad oponenty, nikoli draženému objektu.

Zdroj: Medical Tribune