Volba farmakoterapie v léčbě inkontinence moči

Inkontinence moči je jednou z nejčastějších chronických poruch v primární péči. Je častější než diabetes mellitus, Alzheimerova choroba a další stavy, jimž je věnována větší pozornost. Náklady spojené na léčbu inkontinence za rok jsou větší než náklady na koronární revaskularizace a dialýzu dohromady. Incidence inkontinence je vyšší u žen než u mužů. Výskyt roste s věkem – třetina žen starších než 65 let má nějaký stupeň inkontinence. Přibližně polovina pacientek s inkontinencí se lékaři se svým problémem nikdy nesvěří. V důsledku vysoké prevalence inkontinence a nákladů s ní spojených se vyvíjejí stále nová léčiva. Článek je přehledem vyšetření a léčby urgentní inkontinence se zaměřením na nové léky. Vyšetření
Před zahájením farmakoterapie pro léčbu inkontinence je nezbytné určit typ a příčiny inkontinence. Vyšetření zahrnuje tři základní kroky (obr. 1). Prvním je vyloučení stavů vyžadujících speciální postupy a péči a přechodných stavů podílejících se nebo způsobujících inkontinenci (tab. 1 a 2). Anamnéza, fyzikální vyšetření a vyšetření moči mohou tyto stavy odhalit nebo na ně upozornit. Pokud jsou takové stavy nalezeny (močová infekce, atrofická vaginitida), přiměřená léčba může inkontinenci vyléčit či zlepšit. Pokud vyšetření neodhalí žádný ze stavů uvedených v tabulkách 1 a 2, je dalším krokem vyloučení paradoxní ischurie (močová retence způsobená subvesikální obstrukcí nebo nedostatečnou kontraktilitou měchýře). Určuje se měřením postmikčního rezidua katetrizací nebo ultrazvukem po vymočení. Normální postmikční reziduum nepřesahuje 50 ml; nad 200 ml vyžaduje doplnit urodynamické vyšetření k ozřejmění příčiny.
...

Komentář

Autor: MUDr. Roman Chmel

Dr. Weiss prezentuje v článku své názory na močovou inkontinenci u žen, její diagnostiku a dostupné standardní i nejmodernější medikamentózní léčebné možnosti. Z článku jasně vyplývá (a je to v jeho závěru také uvedeno), že za napsání publikace byl autor honorován dvěma farmaceutickými společnostmi, jejichž přípravkům je ve sdělení věnována největší pozornost. Proti takovému postupu nelze nic namítat, je to naopak vítané (a v našich zemích nevídané!) a objektivní. I závěrečná poznámka na konci textu upozorňuje na částečně komerční publikaci, kterou musí čtenář také tak brát a „prominout“ jí mírnou neobjektivitu ve výčtu všech možností léčby ženské močové inkontinence. Článek je napsán čtivě, srozumitelně a je zaměřen zejména na lékaře v primární péči. Podle nadpisu lze očekávat poučení o medikamentózní terapii stresové i urgentní močové inkontinence, a tak lze akceptovat jen okrajové zmínění ostatních, zejména chirurgických možností léčby stresové inkontinence, které jsou ovšem ve srovnání s konzervativní terapií mnohem účinnější. Na tento moment bych rád čtenáře upozornil již v úvodu a v dalším textu se k tomu ještě vrátím.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2005, strana 50

Zdroj: