Volební paradoxy
Vládní strany projevily naprostou neschopnost při snaze přitáhnout pozornost občanů k jiným tématům než pouze k placení směšných regulačních poplatků 30 Kč ve zdravotnických zařízeních a k problému radaru.
Občané tak ve volbách dali přednost demagogické a populistické kampani ČSSD. Na mnohých místech tato strana organizovala rozdávání dárků (tu koření, onde hraček či buřtů zadarmo), zavazovala si tak nízkopříjmové skupiny obyvatelstva a zajišťovala si účast obyvatelstva s nižším vzděláním u volebních uren. Ale ono to tak jednoduché není.
Politici jsou tu od toho, aby své kroky srozumitelně vysvětlovali, aby poukazovali na nezbytnost zavádění různých opatření v rámci veřejných financí. Občany se vládním politikům nepodařilo přesvědčit o tom, že nezbytné reformní kroky v oblasti zdravotnictví jsou správné. Nebyly jim dostatečně vysvětleny dopady již realizovaných opatření. Nebylo jim vysvětleno, zvláště těm méně vzdělaným a sociálně slabším, že svou výší zanedbatelné regulační poplatky jsou přínosem i pro ně, že celý systém veřejného zdravotnictví je poprvé po mnoha letech nezatížen obrovskými deficity a že pozitivní vliv těchto opatření se projeví s určitým časovým zpožděním. Nepodařilo se přesvědčit ani část odborné veřejnosti, že přeměna nemocnic na akciové společnosti není nutně spojena s privatizací. Nepochopena zůstala i snaha o efektivnější fungování institucí veřejného zdravotního systému.
Velmi nerad cituji, zvláště z toho, co jsem sám napsal, nicméně musím vzpomenout na své varování, které jsem publikoval na stránkách MT 23. června letošního roku, kdy jsem konstatoval, že: „Zpoždění v informování pojištěnců, respektive potencionálních pacientů, může ovlivnit i jejich rozhodování v roli voličů. Může se tak stát, že v příštích volbách, ať už krajských, či potom celostátních, dojde k návratu těch, kteří s veřejným zdravotním systémem neudělali za celou svou osmiletou vládu téměř nic pozitivního. Už jenom proto by se informační linka měla posílit.“
Bohužel se v plné míře má slova naplnila. V krajských volbách mimo jiné zvítězila Milada Emmerová, která musela z ministerstva zdravotnictví svého času odejít dokonce na nátlak svých vlastních socialistických spolustraníků. V jiném kraji zvítězil také bývalý ministr David Rath. Do senátního křesla se dostal další z těch, kteří měli vysoké funkce na ministerstvu zdravotnictví –Vladimír Dryml. Ale tak už to v politice bývá. Ti, kteří prosazují a snaží se o pozitivní změny, ale neumějí to vysvětlit, neumějí to sdělit těm, kteří pak rozhodují o jejich politickém bytí či nebytí (voličům), skončí v propadlišti dějin. A ti, co naslibují kdeco a kdekomu, až po případném úspěchu hledají možnosti, jak vlastně své sliby splnit. Mnohdy pak přicházejí s tím, že je uskutečnit nelze. A tak ti, kteří naletěli hloupě na slova a sliby populistů, možná prozřou, nebo naopak naletí na jiné sliby. Lékem na tyto nemoci je neustále vzdělávat občany a informovat je o dopadech, které může mít na jejich osud populistické chování mnohých politiků.
Jen v málo oblastech se za této vlády událo něco pozitivního, co by mohlo mít dlouhodobý vliv… Ve zdravotnictví se to stalo, ale pokračování změn lze už jen těžko očekávat.
Zdroj: