Výhody intravenózního podávání ibandronátu
Důsledkem osteoporózy jsou zlomeniny, které výrazně zhoršují kvalitu života a zkracují jeho délku. Jen malá část osteoporotických zlomenin obratlů je symptomatická, většina probíhá asymptomaticky a zůstává nediagnostikována. European Prospective Osteoporosis Study (EPOS) prokázala, že přítomnost vertebrální zlomeniny zvyšuje relativní riziko úmrtí o 60 procent.
Riziko fraktury krčku femuru je pro padesátiletou ženu devíti- až 18procentní, pro padesátiletého muže tří- až šestiprocentní. Do roka umírá 20 až 30 % pacientů, kteří utrpěli tuto zlomeninu, 30 až 40 % jich je trvale odkázáno na pomoc jiných osob. Zlomenina v oblasti kyčle vede u poloviny pacientů ke ztrátě možnosti samostatné chůze a 30 % nemocných vyžaduje ústavní péči. U obou pohlaví narůstá riziko úmrtí po fraktuře proximálního femuru s věkem a nejvyšší je v průběhu prvního roku po zlomenině.
Studie odhadují, že 56 % žen a 29 % mužů ve věku 60 let utrpí osteoporotickou zlomeninu, pokud nebudou sledováni. Třetina až polovina žen utrpí v průběhu života aspoň jednu osteoporotickou zlomeninu. Předpokládá se, že světová incidence zlomenin proximálního femuru naroste do roku 2050 u žen o 240 % a u mužů o 310 procent.
Bisfosfonáty jsou v současné době nejrozšířenějšími přípravky v léčbě osteoporózy. Byla u nich jednoznačně prokázána vysoká účinnost i bezpečnost při léčbě. Ta musí být dlouhodobá, jelikož se jedná o chronické onemocnění. Základním předpokladem úspěchu terapie je tedy dobrá compliance a persistence pacientů na léčbě. U perorálně podávaných bisfosfonátů představuje velký problém právě nízká adherence a persistence pacientů na léčbě. Jedním z faktorů nízké adherence a persistence na léčbě je jistě četnost aplikací a komplikovaný způsob podávání perorálních bisfosfonátů. Každodenní podávání perorálních bisfosfonátů je pro pacienty velmi nepohodlné.
Při delších časových intervalech mezi jednotlivými dávkami odpadá pravidelné každodenní lačnění a nutnost setrvání ve vertikální poloze při denním perorálním podávání bisfosfonátů.
Výrazné zlepšení adherence k léčbě bylo zjištěno při prodloužení intervalů mezi aplikacemi léku. Pokud byl bisfosfonát podáván perorálně denně, setrvalo na léčbě po uplynutí jednoho roku pouze 31,7 % pacientek, při perorálním podávání v týdenních intervalech setrvalo na perorální léčbě bisfosfonátem 44,2 % pacientek.
V roce 2005 byla provedena analýza souboru 1 000 pacientek léčených bisfosfonáty s těmito výsledky: téměř polovina vynechá občas lék pro gastrointestinální obtíže, každá devátá pacientka v souvislosti s podáním léku nelační, 10,4 % nemocných nezůstane po požití tablety ve vertikální poloze a 17,3 % pacientek používá pro zapití tablety jinou tekutinu než vodu (CEGEDIM ad hoc šetření, 2005).
Studie PERSIST (PERsistence Study of Ibandronat verSus AlendronaTe) měla porovnat persistenci pacientek na léčbě ibandronátem jednou měsíčně a alendronátem jednou týdně. Byla to otevřená šestiměsíční studie zahrnující 1 103 pacientek s postmenopauzální osteoporózou, které byly randomizovány do skupiny léčené ibandronátem jednou měsíčně nebo alendronátem jednou týdně. Primárním cílem studie byla persistence na léčbě, sekundárním cílem počet pacientek, které léčbu ukončí.
Persistence k léčbě byla významně vyšší ve skupině léčené v intervalu jednou za měsíc. Zvýšení persistence k léčbě mohlo vést ke zlepšení výsledků léčby osteoporózy a ke snížení nákladů spojených s tímto onemocněním.
Suboptimální adherence nepříznivě ovlivňuje výsledky léčby u pacientek. Neadherentní pacientky s osteoporózou mívají menší snížení rychlosti přeměny kostí, pomalejší růst hodnoty hustoty kostního minerálu (BMD), výrazně vyšší riziko zlomeniny, a tedy invalidity.
Frekvence dávkování – důležitý faktor adherence
Pravidelné užívání antiosteoporotické léčby je spojeno s nižším výskytem zlomenin. V současné době jsou bisfosfonáty standardem v léčbě postmenopauzální osteoporózy. Jsou to přípravky antiremodelační nebo antikatabolické. Jednotlivé bisfosfonáty se liší svojí strukturou, která je příčinou rozdílů v útlumu kostní přestavby, pevnosti vazby ke kostnímu minerálu a doby trvání působení na kostní přestavbu.
Ibandronát se řadí do skupiny léků s antikatabolickým účinkem, které jsou používány v léčbě postmenopauzální osteoporózy. Od ostatních bisfosfonátů se liší stupněm vazby ke kostnímu minerálu a mírou inhibice klíčového enzymu v syntéze farnesyldifosfátu. Je představitelem třetí generace bisfosfonátů a vyznačuje se selektivním účinkem na kostní tkáň. Je možné jej podávat jak perorálně, tak parenterálně formou rychlé intravenózní injekce v tříměsíčních intervalech mezi aplikacemi.
Rozsáhlé studie prováděné u postmenopauzálních žen s osteoporózou s cílem registrace bisfosfonátu byly prováděny v režimu denního podávání perorální tablety vždy v kombinaci s vápníkem a vitaminem D. V průběhu studií pak byla hodnocena incidence vertebrálních zlomenin. Jednotýdenní perorální forma bisfosfonátů v léčbě osteoporózy byla zavedena na základě klinických studií, které prokázaly ovlivnění denzity kostního minerálu (BMD – bone mineral density) a markerů kostní remodelace obdobným způsobem jako denní forma, tedy na základě zástupných parametrů účinnosti.
V klinických studiích s ibandronátem byla prokázána účinnost na snížení rizika zlomenin. Tříleté studie III. fáze BONE (Oral iBandronate Osteoporosis vertebral fracture trial in North America and Europe) se zúčastnilo 2 946 postmenopauzálních žen s osteoporózou s již prodělanou vertebrální zlomeninou. Cílem studie bylo prokázat účinnost denního a intermitentního podávání ibandronátu na snížení rizika vertebrálních zlomenin. U denního podávání došlo ke snížení relativního rizika vertebrální zlomeniny o 62 % (p = 0,0001), u intermitentního režimu o 50 % (p = 0,0006). Při terapii ibandronátem dochází k nejvýraznějšímu snížení rizika vertebrální zlomeniny ve srovnání s ostatními antiremodelačními léky. Ze studie BONE dále vyplývá, že denní i intermitentní léčba ibandronátem je účinnou a dobře tolerovanou variantou léčby postmenopauzální osteoporózy.
Bezpečnostní profil ibandronátu se podobá placebu
Celá řada rozsáhlých klinických studií potvrdila účinnost a bezpečnost perorálně podávaných bisfosfonátů v léčbě postmenopauzální osteoporózy. Pro některé pacientky však může být perorální podávání bisfosfonátu rizikové či kontraindikované, a to zejména pro pacientky s gastrointestinálním onemocněním, pro nemocné s kognitivním postižením či pro pacientky užívající perorálně velké množství léků. V takových případech je pak výhodou užití intravenózního podání léku.
Dostatečná vazba na kostní minerál a vysoký antiresorpční potenciál ibandronátu vedly k vyvinutí možnosti dávkování s delším intervalem mezi jednotlivými dávkami, a to podání tablety obsahující 150 mg jedenkrát měsíčně, nebo i.v. roztoku se 3 mg ibandronátu každé tři měsíce.
Studie DIVA porovnávala účinnost a bezpečnost i.v. ibandronátu podávaného každé dva a tři měsíce oproti perorálně podanému ibandronátu v dávce 2,5 mg denně. Cílem studie bylo zjistit, který ze způsobů intravenózního podávání je v léčbě postmenopauzální osteoporózy optimální.
Randomizované, dvouleté, dvojitě zaslepené, mezinárodní multicentrické studie se zúčastnilo 1 395 žen ve věku 55 až 80 let, pět let po menopauze s průměrným BMD T skóre bederní páteře méně než -2,5 SD. Pacientky byly randomizovány do tří skupin: 2 mg i.v. ibandronátu každé dva měsíce, 3 mg i.v. ibandronátu každé tři měsíce a 2,5 mg ibandronátu podaného perorálně jednou denně, což je léčba s prokázaným účinkem na snížení rizika zlomeniny. Všem pacientkám byl podáván vápník v dávce 500 mg denně a vitamin D (400 IU denně). Primárním sledovaným cílem ve studii byla změna BMD v oblasti bederní páteře v průběhu jednoho roku, dále změna BMD v oblasti proximálního femuru, změna hladiny C telopeptidu kolagenu I a také bezpečnost i tolerance léčby.
Po jednom roce trvání terapie se hodnota BMD v oblasti bederní páteře zvýšila o 5,1 % u 353 pacientek v první skupině, o 4,8 % u 365 nemocných ve druhé sledované skupině a o 3,8 % u 377 pacientek ve skupině 2,5 mg ibandronátu p.o. jednou denně. Statisticky významně vyšší nárůst BMD byl u intravenózních režimů zaznamenán i ve druhém roce studie. Hodnota BMD v oblasti bederní páteře při dávkování 2,5 mg denně se zvýšila o 4,8 %, při podávání 3 mg ibandronátu i.v. po třech měsících o 6,3 procenta. Statisticky významně vyšší nárůst hodnoty BMD v oblasti proximálního femuru byl zjištěn při intravenózním podávání také po dvou letech léčby. Oba intravenózní režimy prokázaly non-inferioritu oproti perorálnímu podávání, dokonce byly účinnější, a to jak v nárůstu hodnot BMD v oblasti bederní páteře, tak v oblasti proximálního femuru. Míra snížení sérové koncentrace markeru osteoresorpce, C telopeptidu kolagenu typu I (CTX), byla při obou režimech podávání obdobná. Oba intravenózní režimy byly snášeny stejně dobře jako perorální podávání, nejčastějším nežádoucím účinkem byly dyspepsie, abdominální bolest a artralgie.
Ibandronát je účinný lék s mohutným antiresorpčním potenciálem snižující riziko zlomenin, redukující kostní obrat a vedoucí k nárůstu hodnoty BMD. Je to lék, který má výborný bezpečnostní profil a nemá nežádoucí účinky na proces kostní přestavby. Je prvním bisfosfonátem, který je možno podat jak intravenózně, tak perorálně, přičemž parenterální podání zvyšuje adherenci pacientů k léčbě a představuje významné zvýšení jejího komfortu. V léčbě postmenopauzální osteoporózy představuje další variantu terapie pro pacientky, u kterých byla dosud běžná perorální léčba kontraindikována.
Zdroj: