Vyšetřování horečky u turistů do cizích zemí
Cestování do zahraničí je stále častějším jevem. Mezinárodní hranice každý den překročí přes milion osob a téměř na jakékoli místo na světě se lze dostat za méně než dva dny. Rostoucí obliba těchto cest přivedla zdravotní obtíže s nimi spojené – infekce nevyjímaje – i do ambulancí praktických lékařů. Téměř 70 % lidí, kteří se vrátí ze zahraničí, uvádí nějaké zdravotní obtíže; zpravidla jsou mírné, takže zdravotní péči vyžaduje méně než 5 % turistů. Zdravotním obtížím spojeným s cestováním je věnována řada internetových stránek, které nabízejí jasné a přesné informace a jsou dostupné jak nemocným, tak jejich lékařům (např. www.cdc.gov/travel/ nebo www.istm.org/). Vstupní vyšetření turisty, který se vrátil z cest s horečkou, by se mělo zaměřit na infekce potenciálně ohrožující život, přenosné a léčitelné. Pracovní diferenciálně diagnostické schéma lze vytvořit na základě úplné anamnézy, fyzikálního vyšetření a obecného povědomí o infekcích, které turisty nejčastěji postihují.
Každá anamnéza by měla zahrnovat přehled příznaků a dynamiku jejich rozvoje. Užitečné mohou být zejména podrobnosti týkající se průběhu horečky v čase. Pozornost je třeba věnovat i dalším průvodním jevům, jako jsou vyrážky, respirační a gastrointestinální příznaky. Nesmějí být opomenuty ani dotazy na chronická interní onemocnění, užívané léky, dříve navštívená místa a pobyty v endemických oblastech. Lékař by se měl přesvědčit o tom, zda se nemocný před cestou informoval o případných zdravotních rizikách, jaká očkování a profylaxe mu byly doporučeny a zda se pacient těmito radami řídil. Cílený dotaz si zaslouží chemoprofylaxe malárie – které léky byly v jejím rámci předepsány a zda je nemocný užíval dle doporučení lékaře, případně dosud užívá.
…
Komentář
Autor: MUDr. Zdenka Manďáková
Cestování se v posledních desetiletích stalo skutečně jednou z nejoblíbenějších aktivit lidí na celém světě – včetně obyvatel naší republiky. S cestováním do exotických zemí souvisí i možnost onemocnění nákazou, která se v našich podmínkách nevyskytuje vůbec, nebo jen výjimečně. Dle dostupných informací z Centra epidemiologie a mikrobiologie SZÚ v Praze bylo v ČR v letech 1998–2002 diagnostikováno 115 onemocnění malárií, 16 horečkou dengue, 10 břišním tyfem, 3 schistosomózou, 13 leishmaniózou, 91 amébózou a 8 rickettsiózou. Je zřejmé, že problematikou cestovní medicíny se musí zabývat nejen specialisté, ale i lékaři v terénu, kteří mohou včas neobvyklou importovanou nákazu odhalit. V článku je zdůrazněn význam cestovatelské anamnézy. Odběr podrobné anamnézy je velmi důležitý, ale především se musí lékař zeptat, zda nemocný pobýval v zahraničí. To je informace, kterou pacienti nepovažují za významnou, zejména pokud od cesty uplynula delší doba. Pokud jde o stanovení pravděpodobné inkubační doby, je lepší zvažovat hraniční rozmezí inkubační doby než inkubační doby průměrné. Např. uvedená virová hepatitida A má inkubační dobu 15–50 dnů, a u fekálně-orálních nákaz ne vždy lze určit přesně den nákazy. U pacienta s horečkou po návratu z tropů je potřeba vždy pomýšlet na onemocnění malárií. I když cestovatel užívá antimalarickou profylaxi řádně, je nutné brát v úvahu narůstající či nově vznikající rezistence na používaná antimalarika. Významné je upozornění na nezbytnost opakovaných vyšetření na malárii. Vždy se vyšetřuje tenký nátěr i tlustá kapka. V tenkém nátěru lze přesně určit počet infikovaných erytrocytů (parazitémii) a druh vyvolávajícího patogenu, v tlusté kapce je i při velmi nízké parazitémii větší pravděpodobnost záchytu plasmodií v erytrocytu. Tato vyšetření provádí každá hematologická laboratoř, k přesné identifikaci patogenu lze konzultovat Laboratoř tropických a oportunních nákaz ve Studničkově ulici v Praze 2. Přesné určení druhu plasmodia má význam nejen pro léčbu akutního záchvatu, ale při zjištění malárie terciány také pro zahájení antirelapsové léčby.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2004, strana 35
Zdroj: