Využití inhibitorů aromatázy k indukci ovulace u pacientek po karcinomu prsu
Inhibitory aromatázy, které blokují syntézu estrogenů a snižují jejich koncentraci v organismu, jsou nejznámější pro svou roli v léčbě karcinomu prsu a v prevenci recidivy po ukončení terapie tamoxifenem (viz Gynekologie po promoci č. 2/2004, s. 7). Podobně zajímavou aplikací těchto léků by mohla být bezpečnější alternativa pro pacientky po karcinomu prsu v indukci ovulace. Vzhledem k rostoucím počtům mladých pacientek léčených pro karcinom prsu (3 z 20 diagnostikovaných žen jsou mladší než 45 let) je tento fakt příznivou zprávou. Když se zamyslíme nad funkcí, kterou hrají estrogeny v rozvoji širokého spektra poruch reprodukce, nebude se nám jevit prevence recidivy karcinomu prsu a indukce ovulace tak vzdáleným problémem. Shrňme základní poznatky: aromatáza, která katalyzuje přeměnu androstendionu a testosteronu na estron, respektive estradiol, je přítomna v ovariích, mozku, tukové tkáni, svalech, játrech, prsní tkáni a v buňkách zhoubných nádorů prsu. Hlavním zdrojem cirkulujících estrogenů u premenopauzálních žen jsou vaječníky a u žen po menopauze především tuková tkáň. Jak jsme již předeslali v prvním článku, inhibitory aromatázy se mohou dělit na steroidní nebo nesteroidní, nebo na inhibitory s reverzibilní (iontovou) nebo ireverzibilní (kovalentní) vazbou. Lze je třídit i podle generace, kde nejperspektivnější jsou selektivní inhibitory aromatázy třetí generace anastrozol (Arimidex) a letrozol (Femara), které se užívají v primární terapii karcinomu prsu u postmenopauzálních žen. Inhibitory aromatázy třetí generace se vyznačují extrémní účinností v inhibici aromatázy bez významné inhibice jiných steroidogenních enzymů (při perorálním podání snižují hladiny estrogenů o 97–99 %). Další výhodu těchto derivátů antimykotika triazolu je reverzibilita jejich vazby, úplné vstřebávání a schopnost rychle se vyloučit z organismu. I přes obavy, že v dlouhodobém užívání by mohly zvyšovat riziko osteoporózy a kardivaskulárních příhod, jsou nežádoucí účinky, např. návaly horka, mírnější. V současné době existují dva hlavní léky užívané k indukci ovulace: perorální clomifen citrát (CC) a injekční gonadotropiny, především rekombinantní hormon stimulující folikuly (FSH). Přesto mají tyto látky jisté nevýhody: hlavně riziko život ohrožujícího ovariálního hyperstimulačního syndromu a zvýšení rizika vzniku zhoubného nádoru ovarií (tab. 1). Naším cílem je podívat se na vývoj inhibitorů aromatázy jako nové levné metody indukce ovulace, která by mohla eliminovat mnohé problémy se současně používanými léky a zlepšit bezpečnost léčby neplodnosti u mladých žen po karcinomu prsu.
…
Komentář
Autor: MUDr. Martin Hrehorčák
V České republice, podobně jako v ostatních rozvinutých zemích Evropy a Severní Ameriky, dochází stále ke zvyšování incidence karcinomu prsu při nevýznamných změnách mortality. V roce 2000 byla incidence tohoto onemocnění 92,4. Karcinom prsu u mladých žen je poměrně vzácnou diagnózou a počet diagnostikovaných vzrůstá až po 45. roce života. Jen velmi raritně je diagnostikován před 20. rokem života, ale se stoupajícím trendem v celkové incidenci stoupá i incidence karcinomu prsu u žen před 40. rokem života, to znamená ve fertilním věku. Podle ročenky UZIS bylo zastoupení nádorů prsu za rok 2000 v celé republice u mladých žen následující: žádný nádor ve věkové kategorii 15 až 19 let, žádný nádor v rozmezí 20 až 24 let, 12 nádorů mezi 25 až 30 lety, 40 nádorů v rozmezí 30 až 34 let a 97 nádorů mezi 35. až 39. rokem života (z celkového počtu 4 871 případů). Celkově bylo v ČR ke konci roku 2000 dispenzarizováno 662 žen mladších než 40 let v době diagnózy, které byly v období 1976–2000 léčeny pro karcinom prsu. Spolu s nárůstem incidence, se zlepšováním diagnostických metod a popularizací screeningu lze očekávat nárůst počtu mladých pacientek, které budou léčeny pro karcinom prsu, respektive těch pacientek, které budou léčeny úspěšně. V budoucnosti lze také očekávat, podobně jako v zemích severní Ameriky a západní Evropy, odklad mateřství do vyššího věku žen (nad 30 let), a nutno podotknout, že tento trend je v posledním desetiletí u nás jednoznačně dokumentován. To znamená, že v blízké budoucnosti se budeme setkávat s mladými pacientkami s touto závažnou diagnózou, které ještě nenaplnily své reprodukční plány. Před odborníky, kteří se věnují následné dispenzarizaci těchto pacientek, a také pro specialisty v oboru reprodukční medicíny tak vyvstávají stále naléhavěji některé závažné otázky:
…
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2004, strana 6
Zdroj: