Využití přípravku TachoSil při provedení aortobifemorálního bypassu
Kasuistika
Popisovaný případ se týká 67leté pacientky s anamnézou klaudikačních bolestí dolních končetin, dle DSA vyšetření indikované k aortobifemorálnímu bypassu pro stenózu subrenální aorty i odstupů obou společných ilických tepen. Z přidružených chorob u ní byla diagnostikována chronická obstrukční plicní nemoc (je na medikaci pouze s lehkou ventilační poruchou při spirometrii), v minulosti prodělal operaci pravé ledviny pro hydronefrózu a cévní mozkovou příhodu, která zůstala bez neurologického rezidua. Pacientka kouří pět cigaret denně, jinak bez pozoruhodností. Předoperační vyšetření i kompletní laboratorní výsledky byly v normě, ejekční frakce byla 60 procent.
Operace
Standardní operace aortobifemorální bypass cévní kolagentkaninovou protézou 8/16 proběhla bez komplikací, v cefalosporinové cloně, po zrušení heparinizace byly cévní anastomózy klidné, rovněž operační oblast bez známek krvácení. Z toho důvodu jsme přistoupili k uzávěru laparotomie, peroperační krevní ztráty byly minimální. Pacientka přeložena při ponechané UPV na ARO oddělení. Po cca šestihodinovém pobytu na ARO byl volán chirurgický konsiliář pro oběhovou nestabilitu a pokles v krevním obrazu (počínající hodnota Hb 135 g/l klesla na 88 g/l). Proto byla indikována revize laparotomie, při které jsme nalezli krvácení v oblasti levého retroperitonea z přerušené větve lumbální tepny. Standardními opichy, bipolární elektrokoagulací, běžným tkáňovým lepidlem i pokusem o naložení klipů se nám nepodařilo dosáhnout úspěšné hemostázy. V těžko přístupné oblasti meziobratlové štěrbiny bylo stále zřetelné prosakování, oblast jsme proto vytamponovali přípravkem TachoSil 9,5 x 4,8 cm (fibrinogen 5,5 mg, trombin 2,0 IU), pojistili dvěma břišními rouškami a ponechali k second look. Poté byla pacientka předána na intenzivní péči opět na oddělení ARO. Second look proběhl za 14 hodin, břišní roušky jsme extrahovali, inkriminovaná oblast již byla klidná, přesto zajištěna opětovnou aplikací přípravku TachoSil, a po založení Redonovy drenáže jsme přistoupili k definitivnímu uzávěru laparotomie. Za monitoringu vitálních funkcí byla pacientka dále sledována, k opětovné nestabilitě či poklesu hodnot hemoglobinu již nedošlo a nemocná byla po extubaci přeložena přes chirurgickou jednotku JIP na standardní lůžkové oddělení.
Závěr
Přípravek TachoSil se nám v případě této pacientky osvědčil jako jediná skutečně účinná metoda hemostázy v daném nepřístupném terénu. Po aplikaci pevně přilnul ke spodině, bez
známek odlučování od tkáně, s čímž se potýkáme při užití námi prozatím používaných lokálních hemostatik a lepidel.
Zdroj: