Význam pegylovaného liposomálního doxorubicinu u ovariálního karcinomu
Trend incidence a mortality ovariálních zhoubných nádorů v České republice je zachycen v grafu 1, věkovou distribuci zobrazuje graf 2. V roce 2005 byla incidence 21,4 na 100 000 žen a mortalita 14,3 na 100 000 žen. To znamená, že na zhoubné nádory ovarií zemře přibližně 67 % žen, tedy dvě ze tří žen, u nichž se tento nádor vyskytne, nejsme schopni vyléčit. V České republice je z ovariálních zhoubných nádorů 10–15 % neepiteliálních zhoubných nádorů a 85–90 % ovariálních karcinomů (OC), tedy epiteliálních zhoubných nádorů. Ovariální karcinomy jsou tedy nejvýznamnější skupinou, odlišují se od neepiteliálních zejména věkovým rozložením, biologickým chováním nádoru a strategií léčby včetně chemoterapie.Kolem 75–80 % ovariálních karcinomů je i přes všechny snahy o časnější záchyt diagnostikováno ve stadiu III a IV. Přežití závisí na stadiu onemocnění, biologických vlastnostech nádoru a úspěšnosti (kvalitě) primární chirurgické léčby.
Pětileté přežití u časných stadií (stadium I + II) se posune při dobré chirurgické léčbě a správně indikované adjuvantní chemoterapii nad 90 %. Časné recidivy (do šesti měsíců po skončení léčby) jsou vzácné, pozdní recidivy zaznamenáme až v 15 %. U pozdních stadií (stadium III a IV) je pětileté přežití pouze v 25–30 %.1 Význam primární cytoreduktivní chirurgie je u této skupiny žen jasný. Za optimální výsledek chirurgické léčby dnes považujeme nález bez makroskopického rezidua. Standardní léčbou první linie u pozdních stadií po cytoreduktivní chirurgii je následná chemoterapie s platinovým derivátem a paclitaxelem. Tento „standardní režim“ platí již 15 let a stále čekáme na režim nový nebo modifikaci režimu stávajícího, který by jej dokázal překonat. Většina pacientek odpoví na primární léčbu, ale také většina z nich relabuje, a to v různém intervalu. V praxi to znamená, že u více než 60 % žen s diagnózou ovariálního karcinomu je třeba zahájit léčbu II. linií chemoterapie. S výjimkou velmi malého počtu žen, u nichž je možné provést kompletní cytoreduktivní druhou operaci, je chemoterapie druhé linie většinou léčbou paliativní. Význam chemoterapie druhé linie tkví v tom, že napomáhá vymizení symptomů, zvýšuje kvalitu života, prodlužuje období bez symptomů i celkové přežití. Léčbu druhé linie vybíráme a indikujeme podle toho, kdy od skončení léčby došlo k recidivě nebo klinické progresi onemocnění a jaký je současný stav klientky včetně zhodnocení přetrvávajících obtíží, které mohou být následkem předchozí léčby. V praxi se nejčastěji používá dělení podle toho, zda jde o „platina‑rezistentní“ nádor (interval je kratší než 6 měsíců), nebo o „platina‑‑senzitivní“ onemocnění (interval delší než 6 měsíců). Někteří autoři stále používají tři kategorie: 1) „platina‑rezis‑tentní“ nádor (interval je kratší než 6 měsíců); 2) „platina‑potenciálně sen‑zitivní“ onemocnění (interval 6–12 měsíců); 3) „platina‑senzitivní“ onemocnění (interval delší než 12 měsíců). Práce posledních let prokázaly, že skupina žen s intervalem 6–12 měsíců jednoznačně více profituje z kombinovaných chemoterapeutických režimů než z monoterapie, a tím se zdá logičtější dělení jen na dvě skupiny. Pravdou zůstává, že délka přežití u recidiv ovariálních karcinomů a jejich procentuální odpověď na léčbu druhou linií je tím lepší, čím byl interval od ukončení léčby delší.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2009, strana 59
Zdroj: