Vztah průduškového astmatu a alergické rýmy
Rýma a astma jsou dvě různá onemocnění dýchacích cest, která mají podobnou etiopatogenezi. Epidemiologické studie prokázaly těsný vztah mezi rýmou a astmatem, která byla prokázána nejen u atopiků, ale také u osob s nealergickým astmatem, indukovaným aspirinem a profesním astmatem. u většiny nemocných se nejprve objeví rýma a teprve za několik let následuje průduškové astma. Přítomnost nespecifické bronchiální hyperreaktivity u osob s alergickou rýmou ještě neznamená, že se u nich později rozvine astma. Atopici mají projevy alergické rýmy, zatímco u jedinců bez atopie často vzniká nosní polypóza. Nejdůležitějšími rizikovými faktory pro astma u osob s rýmou jsou celoroční charakter rýmy, atopie a přecitlivělost na alergeny domácího prostředí. Na základě nových poznatků Světová zdravotnická organizace (WHO) publikovala v roce 2001 práci věnovanou vztahům mezi rýmou a astmatem a jejich terapeutickými souvislostmi známou pod zkratkou ARIA (Allergic Rhinitis and its Impact on Asthma). Správná terapie rýmy je důležitou součástí léčby astmatu, protože neléčená rýma významně zhoršuje kvalitu života astmatika. Používají se antihistaminika, intranasální kortikosteroidy a v indikovaných případech se provádí endonasální chirurgický zákrok. Důležitou úlohu u osob s alergickou rýmou mají také specifická alergenová imunoterapie, úpravy bytového prostředí a režimová opatření.
O pojetí jednotných dýchacích cest v minulosti vypovídá starý aforismus, který praví, že nos je část plic, na kterou si člověk může sáhnout prstem. Onemocnění nosu a průdušek mnohdy probíhají současně. Typickým příkladem je průduškové astma a alergická rýma, které patří mezi civilizační choroby s chronickým průběhem a měnlivou intenzitou příznaků. Horní a dolní dýchací cesty mají mnoho společných histologických prvků a jejich hlavní funkcí je zajištění dýchání. Anatomické uspořádání horních a dolních dýchacích cest se liší, ale histologický nález na sliznicích je velmi podobný. Na horní i dolní dýchací cesty působí řada různých látek, jako jsou alergeny, patogeny, dráždivé látky a léky. Nosní sliznice je ve srovnání se sliznicí průdušek vystavena desetinásobně vyšší expozici antigenů a různorodých částic. Přesto je reakce horních i dolních dýchacích cest obdobná a výsledkem působení různých látek na dýchacích cesty je jejich obstrukce, hypersekrece hlenu a zánět. Rozdíl spočívá v tom, že se při obstrukci horních a dolních dýchacích cest uplatňují jiné mechanismy. Mezi hlavní diference patří kongesce venózních sinů v nose a kontrakce hladké svaloviny v průduškách. Procesy hojení jsou podobné na obou úrovních dýchacích cest, ale strukturální změny a přestavba se více uplatňují v dolních dýchacích cestách. Epidemiologické studie z posledních let poukázaly na těsný vztah mezi alergickou rýmou a průduškovým astmatem, a vedly tak ke zvýšenému zájmu o tuto oblast. Klinické zkušenosti prokázaly následující skutečnosti:
1) častou koexistenci alergické rýmy s astmatem,
2) úlohu alergické rýmy jako rizikového faktoru pro vznik astmatu,
3) přítomnost bronchiální hyperreaktivity u osob s alergickou rýmou,
4) souvislost mezi infekcemi horních dýchacích cest a exacerbacemi astmatu,
5) časté sinusitidy u astmatiků.
…
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 1/2005, strana 21
Zdroj: