Wearables v klinické praxi: data ano, diagnóza ne

Chytré hodinky, prsteny a další nositelná elektronika se rychle stávají součástí každodenního života pacientů a stále častěji přinášejí data také do ordinací. Jejich klinický potenciál je značný, současně však vyžaduje obezřetnou interpretaci. Nositelná zařízení mohou upozornit na změnu trendu a pomoci nasměrovat další diagnostiku, neměla by však nahrazovat klinicky validované metody. Jak data z wearables využít v praxi, aniž by lékaře zahltila, bylo tématem webináře SVL ČLS JEP podpořeného společností Servier, který se konal 10. září 2026.

„Stejně, jako se musíme naučit s AI počítat v každodenním životě, musíme se naučit počítat i s tím, že nás naši pacienti budou zásobovat informacemi ze svých různých elektronických zařízení, která v běžném životě používají,“ uvedla téma svého sdělení MUDr. Petra Vysočanová z Interní kardiologické kliniky LF MU a FN Brno.

Jako příklad ze své klinické praxe představila 36letého muže, který přichází pro únavu a palpitace a opakovaně má v ordinaci vyšší krevní tlak (TK). Ze svých chytrých hodinek přináší údaje o vyšší klidové srdeční frekvenci, poklesu variability srdečního tepu, délce spánku kolem pěti hodin a vysoké míře stresu. Právě zde se podle MUDr. Vysočanové ukazuje hlavní princip práce s wearables: „Jako lékaři si musíme být vědomi, že hodinky nedodávají diagnózu. Dodávají signály, které nám pomáhají cíleně vybrat to, co musíme medicínsky ověřit.“ V uvedeném případě může jít například o ověření krevního tlaku v ordinaci i mimo ni, poruchy srdečního rytmu nebo spánkové apnoe.

Jak tedy informace pacientů z wearables využít k tomu, aby to práci lékařů zjednodušilo, a ne aby byli zavaleni informacemi, které mohou spíše zmást?

Co wearables skutečně měří?

Spektrum nositelné elektroniky se rychle rozšiřuje. Vedle chytrých hodinek a fitness náramků se stále více prosazují chytré prsteny a další zařízení, například chytré brýle, oblečení, obuv či rukavice. V klinickém kontextu jsou relevantní zejména zařízení schopná sledovat srdeční frekvenci, pohybovou aktivitu, spánek, saturaci kyslíkem, krevní tlak a u některých systémů také další biomarkery.

Zásadní je přitom rozlišovat mezi tím, co senzor skutečně měří, a tím, co zařízení následně pouze odhaduje pomocí algoritmů. Přímo lze například snímat změny periferního pulsního signálu, fyzický pohyb prostřednictvím akcelerometru nebo u vybraných modelů elektrickou aktivitu srdce pomocí jednosvodového EKG. Naopak parametry, jako jsou skóre stresu a regenerace, kvalita a fáze spánku, kardiorespirační zdatnost či VO₂max, jsou výsledkem algoritmického odhadu [1].

Potenciál těchto technologií v prevenci a monitorování zdravotního stavu již reflektují také odborné společnosti. Doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) již v roce 2021 upozorňuje na to, že potenciál nositelných technologií v prevenci a monitorování zdravotního stavu je významný, nicméně jejich začlenění do klinické praxe vyžaduje další standardizaci a vytvoření odborných doporučení. „Nositelná elektronika byla významným tématem i na letošním kongresu ESC, jen na téma wearables v kardiologické praxi proběhlo 32 různých prezentací. To svědčí o tom, že je to již obecně uznávaná metoda, se kterou musíme počítat,“ uvedla MUDr. Vysočanová.

Krevní tlak: užitečný trend, nikoli automaticky diagnóza hypertenze

Jednou z oblastí, kde mohou wearables představovat významný posun, je monitorování TK. Tradiční měření v ordinaci je dnes běžně doplňováno domácím měřením a 24hodinovým ambulantním monitorováním krevního tlaku (ABPM). Každá metoda má svoji kladnou i zápornou stránku. Vzhledem k tomu, že noční TK je nejsilnějším prediktorem mortality, oproti dennímu domácímu měření nebo ordinačním hodnotám je měření 24h ABPM velmi cenné. Nicméně při tradičním měření dochází při nafukování pažní manžety k narušení architektury spánku, což může arteficiálně noční TK zvyšovat. Chytré manžetové zápěsťové hodinky by teoreticky měly poskytnout hodnoty mnohem přesnější a odpovídající realitě.

K nejčastějším technologiím, které wearables pro měření TK užívají, patří fotopletysmografie (PPG), čas šíření pulsní vlny (PTT/PAT) a miniaturní oscilometrie. Bezmanžetové přístroje využívající metody měření TK analyzují zástupné fyziologické signály (PPG, PTT) a odhadují TK pomocí strojového učení, zatímco chytré hodinky s miniaturizovaným oscilometrem využívají reálnou vzduchovou manžetu v řemínku hodinek pro zachycení arteriálních pulsací [2].

Podle testů z roku 2024 patří k nejpřesnějším wearables právě přístroje využívající manžetu, naopak přístroje založené na jiných technologiích měly mnohem vyšší chybovost. Vývoj jde však rychle dopředu a dnes již např. většina bezmanžetových zařízení funguje pouze jako kalibrované trendové monitory, tedy modely predikující TK na základě vstupních demografických dat počátečního měření rtuťovým/oscilometrickým tonometrem. Na základě těchto vložených dat pak přístroj ukazuje odchylku [2].

„Problémem je, že tato zařízení mají tendenci neustále přibližovat hodnotu k té kalibrované; jakmile se odchýlí o víc než 10 mm Hg od původní kalibrace, jejich přesnost začíná výrazně klesat. To může být u našich pacientů fatální problém, protože změna TK o 10 mm Hg je velmi častá,“ vysvětlila MUDr. Vysočanová s tím, že přesnost měření ovlivňuje i barva a tloušťka kůže nebo pohybové aktivity. Např. studie (iPARR) hodnotící přesnost u hodinek Apple ukázala, že z 965 sledovaných osob mělo 29 procent měření odchylku větší než 15 mm Hg [3].

Zásadní proto zůstává klinická validace. „Důvěra v tato zařízení nemůže být bezbřehá. Musíme si být vědomi toho, že když vás hodinky upozorní na to, že máte nejspíše vysoký TK, je to pouze varovný signál, nikoli diagnóza hypertenze,“ zdůraznila.

Stanovisko ESC z roku 2024 uvádí, že použití bezmanžetových technologií není doporučeno pro klinické rozhodování z důvodů chybějící standardizace. Podle stanoviska AHA z roku 2025 musí být měření wearables pro diagnostické účely vždy potvrzeno klinicky validovaným manžetovým tonometrem [4,5].

I když od té doby došlo k dalším pokrokům, je podle MUDr. Vysočanové potřeba si uvědomit, že nositelné měřiče TK nemají sloužit k úpravě medikace. Jsou to nástroje pro sledování trendů, nikoli náhrada zlatého standardu.

Praktický algoritmus je proto podle MUDr. Vysočanové poměrně jednoznačný: wearables mohou být nástrojem záchytu, ale diagnózu musí potvrdit validovaná metoda. Ideální cesta pacienta, který si naměří pomocí wearables vyšší TK, je v současné době následující: pokud například zařízení upozorní na zvýšený TK, musí následovat verifikace v ordinaci, pomocí 24h ABPM nebo standardizovaného domácího měření. Teprve poté se nastavuje léčba. V další fázi lze pak validované chytré hodinky využít pro pohodlný dlouhodobý management (včetně nočních měření) a sledování stavu v terapeutickém okně. Nejnovější přístroje kombinují oscilometrické a pulsní měření, což se ukazuje být pro pacienta pohodlné.

Detekce fibrilace síní se blíží klinickému standardu

Výrazně dále je vývoj v monitorování srdečního rytmu, kde zařízení dokážou upozornit na fibrilaci síní (FS), komorové arytmie a variabilitu tepové frekvence (HRV). V případě FS se jedná téměř o standardní monitorovací metodu (senzitivita 95 %, specificita 97 %) s největším množstvím klinických důkazů. Záchyt paroxysmů FS pomocí chytrých hodinek je dnes čtyřikrát větší oproti záchytu standardními metodami, a je tudíž pro lékaře i pacienty vítanou pomocí [6].

Nová data se objevují také v oblasti komorových arytmií. Podle prezentovaných výsledků studie CART1 může zejména chytrý prsten sloužit jako systém časného varování při změnách periferního pulsního signálu (94% celková senzitivita pro indukované komorové arytmie, 100% senzitivita pro fibrilaci komor a 90% senzitivita pro komorovou tachykardii) [7]. Diagnostika spočívá v detekci poklesu amplitudy o více než 50 procent nebo vzniku izolinie na PPG tachogramu a může přispět k záchraně života pacientů. Tyto technologie však stejně jako u jiných parametrů představují především nástroj pro záchyt signálu, který musí být následně interpretován v klinickém kontextu.

Samostatnou oblast představuje HRV, která podle MUDr. Vysočanové nesmí být interpretována izolovaně. Důležitý je časový trend a současné hodnocení srdeční frekvence. U wearables navíc nejde o totožné měření HRV jako při EKG. Chytrá zařízení obvykle pracují s pulsním intervalem a sledují periferní pulsní vlnu, tedy parametr označovaný jako PRV. Výsledná hodnota může být ovlivněna řadou faktorů, včetně věku, chronického onemocnění, fyzické zdatnosti, stresu nebo regenerace. Z dlouhodobého pohledu je ideální, když HRV narůstá a TF klesá, což ukazuje na adaptabilní KV systém. Naopak nízká HRV a vysoká TF ukazuje na přetížení organismu nebo nastupující infekci.

Právě zde je riziko nesprávné interpretace obzvlášť významné. Jednorázová nízká hodnota HRV sama o sobě nemá specifický diagnostický význam. „Neexistuje univerzální normální hodnota, jediný nízký údaj je absolutně nespecifický. Hodnotíme výhradně opakovaný trend proti vlastnímu výchozímu stavu,“ připomněla MUDr. Vysočanová.

Jak doplnila, právě HRV může poukázat na KV riziko. Snížená HRV je nezávislým prediktorem zvýšené mortality po infarktu myokardu a u srdečního selhání. Nízká HRV zároveň koreluje s chronickým stresem, který může být spojen i s depresí. Velmi často ji také využívá sportovní medicína k monitoraci tréninkové zátěže a objektivní prevenci přetrénování organismu. Může také predikovat počátky infekce nebo sepse ještě před klinickými symptomy.

Přes množství dat nesmíme zapomínat na správnou medikaci

Ani při využívání dat z nositelné elektroniky nesmíme ztrácet ze zřetele základní principy léčby hypertenze. U pacienta s vyšším TK a TF zůstává klíčová adekvátní farmakologická léčba. Ve výše prezentovaném případě 36letého pacienta s chronickým stresem, vysokým TK, vysokou TF a nízkou HRV byla diskutována kombinace bisoprololu a perindoprilu (Cosyrel), přičemž pozornost byla věnována také možnému vlivu jednotlivých složek na srdeční variabilitu.

„Bisoprolol jako betablokátor přímo zlepšuje srdeční autonomní regulaci a HRV, zatímco perindopril přispívá nepřímo prostřednictvím modulace RAAS a hemodynamiky. Jeho vliv a dopad na HRV není prakticky žádný, zatímco u betablokátorů, tak jak bylo testováno u bisoprololu, můžeme počítat s tím, že HRV zvýší,“ uvedla MUDr. Petra Vysočanová.

Při interpretaci údajů z wearables je však podle ní nutné zachovat jasnou hierarchii klinických parametrů. „Stále je na prvním místě kontrola TK a případně TF, protože to jsou parametry určující prognózu našich pacientů. HRV je pouze doprovodným markerem změny autonomní regulace. Není prokázaným mediátorem účinku ani samostatným léčebným cílem,“ zdůraznila.

Data z hodinek jako součást klinického obrazu

S narůstajícím využíváním wearables se mění také role lékaře. Pacient dnes může přicházet do ordinace s velkým množstvím kontinuálně získávaných dat. Úkolem není všechny údaje automaticky interpretovat, ale rozpoznat ty, které mohou být klinicky relevantní, a následně je ověřit standardními metodami. To platí pro arytmii, zvýšený TK i nízkou saturaci. U komplexnějších parametrů, jako je HRV nebo skóre stresu, je nutné posuzovat především opakovaný trend a celý klinický kontext.

Současně neexistuje jedno univerzální zařízení, které by bylo optimální pro všechny klinické situace. Pokud se pacient lékaře ptá, jaký přístroj si pořídit, je podle MUDr. Vysočanové nejprve třeba definovat, k jakému účelu mají být získaná data využívána (např. k detekci FS, monitorování komorových arytmií nebo sledování nočního HRV), a podle toho volit validované zařízení.

Výzvou tedy není pouze technologický rozvoj, ale také schopnost data správně zasadit do medicínského rozhodování. „Nositelná elektronika by nám neměla způsobovat frustraci ze spousty dat, která nás mohou vést k tomu, že se o sebe budeme obávat, ale naopak by nám měla pomoci zlepšit náš životní styl,“ uzavřela MUDr. Vysočanová.

Reference:

1. Jensen MT, Treskes RW, Caiani EG, et al. ESC working group on e‑cardiology position paper: use of commercially available wearable technology for heart rate and activity tracking in primary and secondary cardiovascular prevention‑in collaboration with the European Heart Rhythm Association, European Association of Preventive Cardiology, Association of Cardiovascular Nursing and Allied Professionals, Patient Forum, and the Digital Health Committee. Eur Heart J Digit Health. 2021;2(1):49–59.
2. Stergiou GS, Menti A, Mariglis D, et al. The quest for accurate wearable blood pressure monitors. Hypertens Res. 2026;49(3):1025–1029.
3. Dörr M, Weber S, Birkemeyer R, et al. iPhone App compared with standard blood pressure measurement – The iPARR trial. Am Heart J. 2021;233:102–108.
4. McEvoy JW, McCarthy CP, Bruno RM, et al.; ESC Scientific Document Group. 2024 ESC Guidelines for the management of elevated blood pressure and hypertension. Eur Heart J. 2024;45(38):3912–4018.
5. Jones DW, Ferdinand KC, Taler SJ, et al.; Peer Review Committee Members. 2025 AHA/ACC/AANP/AAPA/
   ABC/ACCP/ACPM/AGS/AMA/ASPC/NMA/PCNA/SGIM Guideline for the Prevention, Detection, Evaluation, and Management of High Blood Pressure in Adults: A Report of the American College of Cardiology/American Heart Association Joint Committee on Clinical Practice Guidelines. J Am Coll Cardiol. 2025;86(18):1567–1678.
6. van Steijn NJ, Blommestijn IS, Blok S, et al. Enhanced Detection and Prompt Diagnosis of Atrial Fibrillation Using Apple Watch: A Randomized Controlled Trial. J Am Coll Cardiol. 2026;87(14):1714–1728.
7. van Steijn NJ, Pepplinkhuizen S, Postema PG, et al. Ventricular arrhythmia detection with a wearable ring‑type photoplethysmography sensor: A feasibility study. Heart Rhythm. 2025;22(12):3082–3089.