Z Kladna do Evropy (a zpět)

Když jsem četl na straně šest odpovědi jednoho z šéfů globálně působící farmaceutické společnosti GlaxoSmithKline na otázky Marty Šimůnkové, v nichž naznačil i možnost odchodu podobných firem z českého trhu, zdálo se mi to nejprve přehnané. Pak jsem si ale uvědomil, že Česká republika se svými 10 miliony obyvatel nepředstavuje v úvahách podobných firem více než např. jediné město Soul (10 231 000 obyvatel) nebo Sao Paulo (10 009 000 obyvatel), respektive dvě americká města New York (8 milionů) plus Houston (2 miliony obyvatel). Odkud se bere naše sebevědomí, že budeme takovým firmám diktovat pravidla hry, místo abychom se s nimi domluvili? Nebylo by lepší než s nimi bojovat nabídnout jim ruku ke spolupráci a umožnit jim co nejvíce z jejich zisků co nejvýhodněji reinvestovat do českého zdravotnictví? Např. do vybavení nemocnic, do edukačních či publikačních aktivit nebo do pacientských organizací? Představitelka Koalice pro zdraví paní Jana Petrenko se v našem rozhovoru na straně třiadvacet svěřuje s tím, jak moc funkcionáře těchto pacientských organizací obdivuje, když navzdory svým vlastním problémům dělají tolik pro jiné. A v krédu Koalice čteme: „Upřednostňujeme konstruktivní diskusi před nesmiřitelnou kritikou a partnerství před neproduktivním hašteřením. Chceme vytvořit platformu pro pozitivní dialog mezi jednotlivci i skupinami, hledání řešení jejich problémů a pomoc při jejich realizaci.“ Uvědomil jsem si, jak blízké je to krédu Medical Tribune, které jsme vyhlásili na počátku našeho vycházení zhruba před půl rokem! A také jak je pro člověka i jeho okolí důležité, když dělá něco pozitivního. My ovšem trávíme nejméně 90 % svého času a vynakládáme 90 % své energie na to, že se buď bráníme podrazům, nebo podrazy vymýšlíme, že stále s někým a proti někomu bojujeme nebo se naopak proti nájezdům chráníme.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2005, strana 3

Zdroj: