Začátek zavádění pořádků?
Uplynulo více než 20 měsíců od posledních voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na světlo světa se konečně dostávají konkrétnější informace o zamýšlených změnách ve fungování veřejného zdravotnictví v ČR z úst těch, kteří za fungování zdravotnictví zodpovídají. Po všech možných dílčích změnách, kterých jsme byli svědky po dobu budování standardní kapitalistické společnosti, se snad konečně dočkáme uceleného systémového balíčku změn. Systémová opatření by mohla ovlivnit kvalitu zdravotnictví a mohla by vést ke zvýšení efektivity poskytovaných služeb. Připomenu, že v celém systému veřejné zdravotní péče existuje celá řada zájmových skupin, které mají mnohdy naprosto rozdílné cíle. Hledání cesty k co nejefektivnějšímu používání systému veřejného zdravotnictví je tak velmi složité a zdlouhavé a přímo závislé na rozhodování politiků. Mnozí z nich se snaží získávat hlasy tím, že prostřednictvím médií podávají zcela zkreslené pohledy na možnosti fungování veřejného zdravotnictví. Tím ovlivňují jednak zákazníky tohoto systému, tzn. pacienty a pojištěnce, a jednak ty, kteří poskytují zdravotní péči, tzn. zdravotnický personál. Všichni tito lidé jsou zároveň voliči.
Ministr Julínek hovoří o tom, že po zavedení systémových změn a po spuštění celého reformního programu by mělo dojít k situaci, že každý subjekt pohybující se v oblasti veřejné zdravotní péče získá a nebude ztrácet. Sám však připouští, že až 20 % prostředků, které plynou do zdravotní péče, se neefektivně proplýtvá, možná se dá říci, že mizí v černé díře. Doufám, že systémové změny budou tak razantní, že právě ti, kteří dovedli využívat možnosti získávání prostředků z této černé díry, tuto možnost ztratí. V tom případě je jejich “ztráta” pozitivní.
Za velmi důležitou považuji přeměnu většiny zdravotnických zařízení na standardní společnosti, ať už mají podobu obchodní společnosti akciového či jiného typu. Za neméně důležitou však považuji nutnost vysvětlit občanům, že tato přeměna, alespoň zatím, nemusí nutně znamenat privatizaci těchto zařízení. Je-li nyní zřizovatelem kraj či jiná autorita, po převedení těchto společností na akciové společnosti zůstanou akcie, předpokládám alespoň po určitou dobu,v rukou současných zřizovatelů. Přeměna na akciové společnosti umožní daleko lepší možnosti zamezení plýtvání a umožní efektivnější hospodaření v těchto zařízeních. Jednoduše shrnuto, přeměna na akciové společnosti neznamená automatickou privatizaci zdravotnických zařízení, proti níž, zcela bez argumentů, vystupují komunisté spolu se socialisty a některými levicově smýšlejícími lidovci, kteří nepochopili podstatu těchto přeměn.
Za nejdůležitější součást změn považuji to, že zdravotní péče by měla být směrována podle individuálních potřeb “zákazníků”, tzn. pacientů. Je důležité, aby tyto systémové změny získaly politickou podporu. Ta prozatímní je velmi křehká, proto je potřeba učinit některé z ústupků. Jedním z nich může být změna povinnosti hradit poplatky pro některé skupiny občanů. Poplatky, které byly zavedeny od začátku roku 2008, mají plnit spíše regulační funkci, než posílit příjmy veřejného zdravotnictví. Je zřejmé, že systém začíná fungovat již po dvou měsících od zavedení. V zájmu přijetí daleko důležitějších systémových změn se tak dá “politicky ustoupit” některým požadavkům koaličních partnerů, např. při placení pobytu v nemocnici pro novorozence a jejich matky. Tady je naprosto zřejmé, že poplatek nemá žádnou regulační funkci. Je proto možná zbytečné ztrácet čas a síly při politickém boji o to, zda tyto skupiny pacientů mají platit, nebo ne.
Uvidíme, co se stane v Poslanecké sněmovně s návrhy sedmi zákonů, které ministr Julínek předkládá. Je v zájmu především pacientů, aby “Sněhurka” (Julínek) svých “sedm trpaslíků” (zákonů) protáhla co nejrychleji parlamentem, aby začaly být co nejdříve uplatňovány v praxi.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana B2
Zdroj: