Přeskočit na obsah

Žádný rozdíl mezi dobutaminem a milrinonem při léčbě kardiogenního šoku

Údaje, podle kterých by se dalo řídit používání inotropních léků u pacientů v kardiogenním šoku, jsou omezené. Lékaři na JIP často extrapolují na základě vědeckých poznatků, fyziologických principů a malých studií, protože velké randomizované studie jsou u kriticky nemocných pacientů náročné. Použití dobutaminu (β1 a β2 agonisty) nebo milrinonu (inhibitoru fosfodiesterázy 3) obvykle vychází z preferencí poskytovatele. Milrinon nabízí teoretické výhody, např. menší vliv na plicní cévní rezistenci, méně arytmií, které však nebyly prokázány v klinické studii. Kanadští autoři randomizovali 192 pacientů s kardiogenním šokem k léčbě protokolárním dávkováním dobutaminu nebo milrinonu. Složeným primárním cílovým ukazatelem bylo úmrtí, srdeční zástava, mechanická podpora oběhu, transplantace srdce, CMP, IM nebo potřeba náhrady funkce ledvin. Většina pacientů ve studii měla ischemickou kardiomyopatii s průměrnou ejekční frakcí 25 %.

Přibližně 40 procent pacientů zemřelo během hospitalizace; žádnému z nich nebylo transplantováno srdce. V analýzách podskupin vědci zkoumali selhání levé a pravé komory a výchozí závažnost srdečního selhání, ale nezjistili žádné rozdíly. Nežádoucí účinky (včetně arytmií) a doba hospitalizace (medián 16 dní) byly u obou skupin podobné. Složený cílový ukazatel byl v každé skupině podobný, stejně jako jednotlivé výsledky.

Tato studie, stejně jako mnoho dalších, naznačuje, že tento druh extrapolace má svá úskalí – což mohlo předpovídat lepší výsledky při použití milrinonu. Pokud mají dva přípravky podobné účinky, měly by být při výběru zohledněny náklady a místní zkušenosti s těmito přípravky.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Opomenutá předcovidová varování

20. 9. 2022

Pandemie covidu‑19 se stala svým rozsahem a dopadem zatím největší globální zdravotní krizí 21. století, která svět výrazně zaskočila. Nemuselo k…