Záleží na šesti (nebo více) nulách?

Přeloženo do češtiny. Mikroby poskytly geny pro syntézu světločivých elementů sítnice, které se naučily pracovat metodami nelineární optiky a dovedou teď „osvětlovat“ určité vybrané neurony a jejich aktivitu probíhající v milisekundách. Nejenže je mohou zobrazovat, mohou zároveň snímat jejich elektrickou aktivitu. 

Prof. K. Deisseroth svou metodu patentoval a své „lucerničky“ prodává jiným laboratořím. Zatím pracuje touto metodou u laboratorních zvířat a očekává povolení FDA k užití u lidí v nejbližší době. Přednášel o tom na 41. kongresu American College of Neuropsychopharmacology (ACNP) ve Scotsdale v Arizoně začátkem prosince 2008.

Bylo po prezidentských volbách, které vyhrál Barrack Obama. G. W. Bush ještě vládl a měl vládnout ještě něco přes šest týdnů. Začala ekonomická krize. V televizi vysílali opakované výzvy, aby lidé neopouštěli své zadlužené domy. Řada nevládních organizací podporovaných často i Bushovou administrativou jim nabízela pomoc pro případ, že by je někdo chtěl vystěhovat proti jejich vůli. Prázdné domy rychle chátrají a krize je dočasná. Stejně mluvili účastníci kongresu, taxikáři, číšníci a personál hotelů. Srovnávám-li postoje těchto Američanů s tím, co vidím doma, připadá mi, že je to především Evropa, která propadá panice.

Na 41. kongresu ACNP mi něco chybělo. Na předchozím 40. kongresu nebo jiných loňských mezinárodních odborných akcích se účastníci bavili, když ve videozáznamech lidoopů mělo jedno ze zvířat nakomponovanou hlavu G. W. Bushe. Po jeho volební porážce jsem to neviděl ani jednou. V kuloárech kongresu přestaly kolovat historky nebo anekdoty o společenské neohrabanosti nebo kulturní ignoranci prezidenta, kterého intelektuálští vědečtí pracovníci pokládali po řadu let za nepřítele. Po ležícím protivníkovi se nešlape.

Krize: nějací moudří finanční analytici poradili Bushově administrativě, že může zrušit kontrolu nad množstvím peněz, které banky půjčují. Banky toho půjčily tolik, že se zadlužily samy. Půjčovaly jak podnikatelům na investice, tak lidem na stavbu domů. Co s tím zadlužením jdoucím do bilionů?

Ve třicátých letech minulého století škrtly vítězné mocnosti biliony dluhů na válečných reparacích, které mělo zaplatit poražené Německo. Ekonomice Francie ani Anglie to neublížilo. Současné dluhy bank zřejmě takto odpustit nelze. Dluhy majitelů domů a bank platí stát – a zadlužuje se sám.

Ty biliony dolarů patří do virtuální reality: nikdo je nikdy neviděl a neuvidí. Prezident něco podepíše a schválí to Senát a Sněmovna reprezentantů. Mincovny nikdy tolik mincí nevyrobí, ani státní tiskárny tolik bankovek nevytisknou. Reálné jsou peníze v mé peněžence. Asi proto, že za ciframi na bankovkách není moc nul.

Američané si nedělají iluze, že budou ještě dlouho hrát roli nejmocnější země světa. Hovoří o Číně a Indii a snaží se předvídat, jak se budou chovat v roli supervelmoci číslo jedna. Nejsou však pesimisté, pokud jde o budoucnost USA. Ať už měřeno počtem Nobelových cen nebo podle jiných podobných měřítek, USA jsou světová supervelmoc, pokud jde o vědu a aplikaci vědeckých poznatků v praxi. Nic na tom nemění skutečnost, že „američtí vědci“ jsou evropského nebo asijského původu. Věří, že věda jim udrží významné místo mezi zeměmi světa. Asi jim pomůže překonat i současnou ekonomickou krizi. Už dnes krachující automobilky v Detroitu vystavují elektromobily, jejichž motory váží pouhých 60 kg.

Neztratili sebedůvěru. Typický je výrok výrobce obuvi: teď škrtíme výrobu. Lidé však brzo přijdou na to, že neuspějí, budou-li hledat nové zaměstnání ve špatných sešlapaných botách.

Obama nebude moci dělat něco zásadně jiného, než dělal Bush. Dává však Americe – a světu – naději, kterou mu nedovedl dát obehraný Bush. Ten nedával na podporu vědy málo – vědečtí pracovníci však věří, že Obama dá víc. Bush injikoval do ekonomiky miliardy dolarů. Od Obamy se očekává, že dá trilion. Je to při tom hra s čísly a jejich názvy. Pro Středoevropana je tisíc milionů miliarda, bilion je milion milionů a trilion milion bilionů. Američan nezná miliardu. Pro něho je tisíc milionů bilion a trilion je tisíc bilionů. Obama už slíbil 800 bilionů – chybí tedy „jen“ 200 bilionů a bude to trilion.

Hrajeme si se slovy. Ve virtuálním světě bankovních kont se hýbá s desítkami nul. Stojí tu však dál zadlužené domy, továrny plné moderních strojů a lidé, kteří na nich umějí a chtějí pracovat.        

Teprve 1. prosince 2008 dal jeden z výborů (Business Cycle Dating) federálního úřadu National Bureau of Economic Research souhlas k tomu, aby se stav americké ekonomiky označil jako recese. Vůdcové amerických odborů, kteří věděli, že od prosince do listopadu 2008 přišly USA o 1,2 milionu pracovních míst, kladli otázku, jestli by se místo recese nemělo říkat deprese. Nikdo však neznal definici okamžiku, kdy recese přechází do deprese. To naši odboráři se silných slov nebojí: vědí, že bude katastrofa.

Předpoví-li se katastrofa, je z toho katastrofa. Ne nadarmo se mluví o „náladě“ na burze. Jakou asi náladu vyvolá katastrofická předpověď? Blbá nálada vede k prodeji akcií. Čím větší je jejich nabídka, tím víc jejich cena padá, padá index PX, padá burza. Nepadne však prorok špatných časů. Stane se, co předpověděl. Lidé chválí jeho moudrost a nevidí, že to, co se stalo, se stalo taky, ne-li hlavně proto, že to předpověděl.

Krize se odvíjí především v našich hlavách. Náš mozek se zabývá čísly a pracuje se slovy, textem a povídkami, kterými si myslíme, že popisujeme realitu. Trilion a miliarda jsou slova, jimž rozumí Amerika jinak než Evropa. Recese, deprese, krize a katastrofa vytvářejí stupnici strachu v lidských hlavách.

Vracím se k dějům v lidském mozku. Třeba nám Deisserothovy „lucerničky“ v hippocampu jednou vysvětlí, proč osudy milionů lidí závisí na množství virtuálních nul.  

Zdroj: