Zamyšlení - Medicína po promoci založená nejen na důkazech
Odedávna byli lékař, kněz a učitel považováni za elitu obce a jejich rady byly vysoce ctěny. Důvodem lékařovy popularity byl a dodnes zůstává charakter jeho profese, která mu dovoluje odhalovat nejintimnější stránky pacientova těla i duše a chránit jeho zdraví a důstojnost.
Již učitelé v lékařských školách ve starověku se snažili vštípit svým žákům nové poznatky v lékařské vědě a učili je vědecky myslet a jednat. Medicína založená na důkazech – Evidence Based Medicine (EBM) – je trvale považována za conditio sine qua non lékařského povolání.
Medicína, ač sama není vědou, využívá vědecké poznatky v lékařské teorii a praxi. EBM však nelze považovat za neměnné dogma. Rozvoj vědeckých poznatků pokročil ve 20. a 21. století kupředu nepředstavitelně rychle a podle zodpovědných futurologů není daleko doba, kdy poznatky základního výzkumu přejdou neznatelně přímo do praxe. Jean Bernard, doyen francouzských lékařů, asi před desetiletím prohlásil, že není daleko doba, kdy bude možno dekódovat lidský organismus molekulu po molekule až k jeho genetické identitě. Lidský věk se stále prodlužuje. V biblické Genesis (kap. 6) se předvídá, že člověk dosáhne 120 let. Dnes se díky pokroku zdá tato představa realizovatelná.
Integrální součástí medicíny je od nepaměti lékařská etika a deontologie (způsob chování). Ethics Based Medicine (EthBM) zahrnuje souhrn moudrého jednání s pacientem, které prospěje jeho víře, že lékař jedná ve prospěch jeho těla i duše a že se mu věnuje a jedná s ním pravdivě. Etické principy by měly být respektovány zejména při technizaci medicíny, kdy hrozí depersonalizace (dehumanizace) medicíny. Pozornost věnovaná spíše stroji než člověku je progredujícím rizikem.
I při vědomí významu EBM se naskýtá otázka, do jaké míry ovlivňuje činnost lékaře jeho zkušenost. Určitá zkušenost, zejména ruční u chirurga, je logicky nezbytná. Poukazuje se na to, že zkušenost může být omylná a že může být v rozporu s vědeckou pravdou. Soudný lékař je si vědom tohoto rozporu a umí svůj úsudek a čin korigovat.
Vlastní pohled na věc může být ovlivněn i intuicí či instinktem. I tak velký vědec, jakým byl Einstein, prohlásil, že představivost hrála v jeho objevech značnou roli. Claude Bernard, vědec par excellence, ve svých mladých letech nabádal: „Jestliže vstupujete do laboratoře, odložte představivost jako svůj kabát.“ Ve svých zralých letech opravil svůj původní názor: „Máte‑li dobrou myšlenku, přijměte ji, i když se vám zdá, že odporuje pravdě platné v té době.“
Ve své inaugurační řeči při přijetí do Akademie věd v Paříži prohlásil Pasteur, že věda a zkušenost jsou spojené nádoby. Jan Evangelista Purkyně, fyziolog, lékař a humanista 19. století, konstatoval při studiu fyziologie zraku, že zkušenost pomáhá pochopit vědecké poznatky a podporuje sebevědomí. Trousseau byl přesvědčen, že zkušenost pomáhá srovnání s pravdou.
Pacient očekává, že jeho lékař s ním bude jednat moudře a přátelsky. Základem lékařovy empatie je komunikační schopnost. Důležitost komunikace s pacientem (ComBM) je zdůrazňována mnoha učiteli. Již Zarathustra (7. stol. př. Kr.) mluvil o třech způsobech léčby: první je nůž, druhé jsou byliny a třetím je slovo, a to je nejdůležitější. Jan Amos Komenský, velký pedagog a světoobčan, nebyl jen jakýmsi archetypálním učitelem, nýbrž i tvůrcem hodnotových systémů kultury, vzdělanosti a výuky zahrnujících tradici, odbornost, široký rozhled a jazykovou průpravu, ale i víru a ideály. Komenský vždy kladl důraz na moc slova a na ušlechtilou lidskou komunikaci. Ve svém utopickém Labyrintu světa nacházel svůj ráj mimo jiné v jasném významu slova, v orientaci v detailech i souvislostech bez zbytečného tápání a ve schopnosti sdělit svá přesvědčení přijatelným způsobem. Slavný slovenský lékař akademik Niederland zakládal svůj pedagogický um na formální dokonalosti a srozumitelnosti. Na fakultách ve Francii, v Británii a v USA jsem byl svědkem výuky rétoriky odborně zaměřené na lékaře a zdravotníky ve vztahu k pacientům.
Lékař po promoci se bude muset seznámit s dalšími oblastmi souvisejícími se zdravotnictvím, jako jsou organizace zdravotnictví, jeho financování, pojišťovnictví, management. Česká lékařská společnost, Česká lékařská komora, odborné společnosti a jiné organizace pořádají semináře, které mohou být lékaři k užitku. Je na jeho škodu, nevěnuje‑li pozornost také medicínskému tisku. I při nedostatku času by sebevzdělávání měla být věnována trvalá péče.
V době uzávěrky nás zastihla smutná zpráva: pan profesor Blahoš zemřel 27. 11. 2018 ve věku 88 let. V dlouholetém předsedovi ČLS JEP, bývalém prezidentu Světové lékařské společnosti (WMA) a nositeli Řádu čestné legie i dalších tuzemských a zahraničních vyznamenání ztrácí česká lékařská obec významného odborníka v oblasti endokrinologie, vynikajícího lékaře a skvělého člověka.
Zdroj: MT