Zamyšlení - Pouto nejpevnější

Nemusíte být školenými profesionálními pozorovateli, abyste si všímali, jak se chovají malé děti v přítomnosti vlastních maminek a jak se přitom chovají jejich maminky, například na pískovišti, u vody, v samoobsluze nebo v metru. Některé děti jsou klidné, když se jim něco nepovede, třeba upadnou, nějakým způsobem požádají matku o pomoc. Jiné děti jsou bojácné, doslova se nechtějí pustit maminčina šosu. Další děti se chovají neklidně, a jakmile se jim něco nepovede nebo něco nesmějí, následuje hněvivý, často těžko ztišitelný křik – a za chvíli nevíte, zda víc křičí dítě, nebo matka.

Nejde‑li o náhodu nebo nehodu, právě sledujete styl vazby mezi dítětem a jeho matkou, případně člověkem, který ji nahrazuje.

Vazba je u lidí, podobně jako u savců, chování, které se projevuje v řadě směrů: v oboustranném vztahu rodičů a dětí, láskou i sexuální věrností mezi dlouhodobými partnery, různými druhy sociálních vztahů mezi jednotlivými lidmi v sociální skupině.

Teorie vazby předpokládá, že každý novorozenec je vybaven vrozeným systémem, jehož funkcí je vytvořit a udržet vazbu s druhými blízkými lidmi ve skupině, zprvu s matkou nebo člověkem, který matku nahrazuje, pak s dalšími členy rodiny.

Biologickou funkcí vazby je jejich blízkost v případě nějaké potřeby nebo ohrožení. Vazba mezi dítětem a matkou je obousměrná.

V průběhu vývoje vazby si děti díky opakovaným interakcím s matkou a dalšími členy rodiny a díky tomu, jak tito druzí lidé odpovídají na dětskou potřebu blízkosti a interakce, vytvářejí různé druhy poznávacích schémat. Schémata jsou reprezentacemi druhých lidí i dětí samotných, stanou se z nich programy jejich budoucích mezilidských vztahů. Pojmem reprezentace se označuje časoprostorově uspořádaná činnost trilionů synapsí ve větším počtu neuronových sítí mozku.

TEST MARY AINSWORTHOVÉ

Roku 1969 vytvořila Mary Ainsworthová proslulý pokus, jenž je označován jako strange situation test. Jde o chování dítěte v nečekané situaci, při níž dojde k jeho separaci od maminky. Dítě staré 12 měsíců přijde v doprovodu maminky do místnosti vybavené hračkami. Jakmile se dítě zabaví, rodič místnost na 3 minuty opouští, dojde tedy k odloučení neboli separaci. Chování dítěte se zaznamenává videokamerou.

Děti se chovají několika způsoby, které odpovídají stylu vazby, který s matkou mají. Vazba u dětí má různé typy, druhy, v současnosti se jim říká styly: existuje bezpečná neboli jistá vazba, dva styly nejisté vazby, a to vyhýbavá a ambivalentní/ rezistentní a vazba dezorganizovaná.

V případě bezpečné vazby poskytuje dospělý člověk dítěti bezpečnou základnu, v jejíž blízkosti si dítě hraje nebo zkoumá okolí. Takový člověk dítě zklidňuje v případě stresu, je důvěryhodný, dítě podporuje v případě potřeby, je pro dítě kompetentní a dítě ho má rádo. V tomto případě se vyvíjí styl bezpečné vazby.

Nejistá vazba se objevuje tam, kde je vazebná postava inkonzistentní v odpovědích nebo neodpovídá.

První typ nejisté vazby představuje vyhýbavý vazebný styl. Vyhledání blízkosti vazebné postavy dítě prožívá jako marné nebo nebezpečné. V dospělosti charakterizuje vyhýbavé jedince pohrdavý nebo přezíravý postoj k druhým lidem. Jejich kladné rysy popírají. Vyhýbají se citové blízkosti a intimitě. Hledají nezávislost, která jim pomáhá předcházet bolestnému pocitu odmítnutí druhými lidmi. Potlačují své afektivní vyjadřování. Nechtějí, aby do nich druzí lidé viděli. Jejich vazebný systém je ve stavu nízké aktivace.

Druhý typ nejisté vazby – vazba ambivalentní/ rezistentní – je charakterizován úzkostí. Vůdčí postavu charakterizuje inkonzistence – ve stejné situaci se chová nevypočitatelně, jednou „tak“, jindy „onak“. Děti mají pocit, že zátěž nebo hrozbu ze svého okolí samy nezvládají. O to víc žadoní o pomoc. Mají pocit bezmocnosti, zranitelnosti, poklesá sebeúcta, objevuje se záporný niterný model sama sebe. Děti jsou zvýšeně citlivé na záporné signály. Jejich vazebný systém je ve stavu vysoké aktivace.

Dezorganizovanou vazbu charakterizuje směs znaků předešlých kategorií. Některé děti „zmrznou“, podobně v experimentu „zmrzne“ mládě makaka bez matky, které se nemůže skrýt: přestane se hýbat. Je to jediná teoretická naděje na přežití v přítomnosti predátora.

INDIVIDUÁLNÍ ROZDÍLY VE STYLU VAZBY

Individuální rozdíly ve stylu vazby lze chápat jako součásti jediného kontinua, jímž je pocit emočního bezpečí. Vazbu a afektivní sociální chování lze chápat ve dvou nezávislých rozměrech, a to úzkosti a vyhýbavosti. Bezpečný styl vazby je charakterizován nízkou hladinou úzkosti a nízkou hladinou vyhýbavosti, dezorganizovaný styl vazby má obě hladiny vysoké.

PŘÍČINY VZNIKU NEJISTÉ VAZBY

Nejistá vazba vzniká z pěti příčin:

1. Odloučenost a odmítání: úzkost z nestabilních vztahů, nedostatku pocitu bezpečí, nedostatečné empatie, nepředpověditelnosti situace. To je časté v rodinách, kde probíhají mezi rodiči konflikty.

2. Poškozování autonomie a výkonu: poškozená sebedůvěra a víra ve vlastní nezávislost, ve vlastní úspěch bývá dílem úzkostných rodičů, zejména matek, které trvale zasahují do činnosti dítěte, korigují a opravují.

3. Narušené meze: chybějí niterné meze, respekt a odpovědnost vůči druhým lidem bývají důsledkem permisivní, „vše povolující“ výchovy, která děti nenaučí, že sociální vztahy mají meze, dítě je středem světa.

4. Přílišné zaměření na druhé lidi: sycení potřeb druhých lidí na úkor vlastních se objevuje v rodinách s vystupňovaným prosociálním zaujetím, například religiózních.

5. Nadměrné sebesledování a tlumení: je opakem předchozího, krajní sebekontrola, potlačování nebo ignorování spontánních emocí, důsledek „prušácké“ nebo přísně religiózní výchovy.

VÝVOJ STYLU VAZBY

Styl vazby dětí ve věku od tří do pěti let ovlivňuje jejich prosociální chování už v dětství. Jestliže je styl vazby bezpečný, děti dospělé experimentátorce pomáhají, sdílejí s ní předměty a uklidňují ji, když jim předvede, že je znepokojená.

Styl vazby například ovlivňuje naše reakce na dětský pláč.

Jsou lidé, které dětský pláč třeba v metru vysloveně dráždí. Vědci požádali skupinu bezdětných žen, aby naslouchaly dětskému křiku. Kromě toho naslouchaly kontrolním zvukům. Činnost jejich mozku sledovali funkční magnetickou rezonancí. Současně nechali ženy, aby vyjádřily míru svého případného podráždění silou, se kterou mačkaly balonek dynamometru.

Amygdala, jeden z uzlů neuronové sítě, která zpracovává emoce, se u žen s nejistým typem vazby v dětství rozzářila intenzivněji než u žen, které měly vazbu jistou. Také balonek tiskly ženy s nejistou vazbou silněji. Aktivace amygdaly a následného nepříjemného prožívání dětského pláče může být u žen s nejistou vazbou v dětství příčinou toho, že odpovídají na dětskou signalizaci rozporuplně. Roste tím pravděpodobnost nejisté vazby k jejich vlastnímu dítěti.

Dlouhodobé studie prokazují, že styl vazby vytvořený v jednom roce dítěte se ani při jeho vstupu do školy ve věku pěti či šesti let nemění.

Bezpečná neboli jistá vazba v pozdějším vývoji děti a dospívající chrání. Předpovídá kladný vztah mezi rodičem a dítětem, lepší vztahy s věkovými vrstevníky v dětství, kladný vztah k učitelům, vyšší míru sebeúcty a vyšší míru psychologické odolnosti.

Nejisté druhy vazby znamenají riziko vývoje pozdějších psychopatologických změn. Předpovídají vyšší pravděpodobnost problematických vztahů rodič–dítě, horší vztahy s věkovými vrstevníky v dětství, agresivitu, úzkost a konfliktní vztahy s učiteli.

Typ vazby k jednomu „poskytovateli péče“, například k rodiči, se může odlišovat od typu vazby k druhému poskytovateli péče.

STYL VAZBY V DOSPĚLOSTI

U dospělých lze vazbu popsat podle dvou na sebe kolmých os. Jedna osa označuje úzkost, druhá vyhýbavost. Jak úzkost, tak vyhýbavost mohou být nízké nebo vysoké. Osy, které se protínají uprostřed, tvoří kvadranty. Lidé, kteří měli to štěstí, že vyrůstali v bezpečné vazbě, se obyčejně nacházejí v kvadrantu tvořeném nízkou mírou úzkosti a nízkou mírou vyhýbavosti. Ostatní jsou v kvadrantech tvořených částmi os odpovídajících vysoké úzkosti a vysoké vyhýbavosti, vysoké úzkosti a nízké vyhýbavosti, nízké úzkosti a vysoké vyhýbavosti.

Jestliže byla před šedesáti lety pravděpodobnost, že se potkají dva lidé s bezpečnou vazbou, asi 44 %, v současnosti je podstatně nižší. Pravděpodobnost, nikoli jistota, že soužití dvou lidí s bezpečným stylem vazby bude úspěšnější, je vyšší, než je pravděpodobnost úspěšného soužití dvou lidí se všemi dalšími kombinacemi vazebných stylů.

Styl vazby v dospělosti totiž mohutně ovlivňuje citové vztahy, schopnost milovat i sexuální vztahy, seberegulaci a osobní rozvoj, emoční regulaci a schopnost vyrovnávat se s nároky prostředí, schopnost regulovat mezilidské vztahy a fungování rodiny včetně rodičovství.

Prokázalo to sledování dětí, které byly vyšetřeny ve věku 12 a 18 měsíců. Byl u nich určen styl vazby – bezpečný a nejistý. Následně byly tyto děti vyšetřeny v dospělosti, ve věku 32 let. Vyšetření bylo cíleno na osobnostní rozměry. U dospělých s bezpečnou vazbou v dětství bylo zjištěno vyšší skóre rozměrů Přívětivost a Svědomitost, nižší skóre rozměru Neuroticismus. U dospělých s nejistou vazbou v raném dětství bylo zjištěno nižší skóre rozměrů Přívětivost a Svědomitost a vyšší skóre rozměru Neuroticismus.

Nejistý styl vazby v raném dětství zvyšuje pravděpodobnost násilného chování mezi intimními partnery v dospělosti včetně viktimizace: partnerka, případně partner se stanou obětí sexuálního donucování a psychologického zneužívání. Úzkostný a vyhýbavý styl mají k viktimizaci přímý vztah. Partneři s úzkostným stylem vazby se často dostávají do konfliktu jak sami se sebou, tak s druhým partnerem. Vyhýbavý styl vazby je charakterizován tím, že se lidé v průběhu konfliktu stahují do sebe. Genderové rozdíly nebyly zjištěny.

STYL VAZBY SE ZHORŠUJE

V současnosti se začíná prosazovat třídění stylu vazby jen do dvou základních skupin:

• organizovaná vazba se svými podtypy (bezpečná, vyhýbavá a úzkostná),
• dezorganizovaná vazba, která v současnosti není ničím vzácným.

Například ve skupině 2 104 severoamerických dětí ohrožených nízkým rizikem narušené vazby byl zjištěn 15% výskyt dezorganizované vazby. Ve skupinách dětí s vysokým rizikem narušené vazby dosahoval ve stejném souboru, úměrně růstu rizika, výskyt této vazby až 48 %.

V rodinách, kde bylo prokázáno zneužívání dětí nebo kde rodiče užívali drogy, byla dezorganizovaná vazba zjištěna v 80 %.

Za dezorganizovanou vazbou bývají mnohočetné rizikové vlivy prostředí: nevyřešená ztráta rodiče, život v bídě, deprese matky, špatné zacházení s dítětem, tam, kde je dítě svědkem manželských konfliktů nebo partnerského násilí, alkoholismus nebo jiný druh chemické závislosti matky a při institucionalizaci dítěte.

Snadnější vznik dezorganizované vazby u některých dětí než u dětí jiných, „odolnějších“ může být podmíněn geneticky. Jeden z podezřelých genů už vědci našli.

TVORBA A VÝVOJ VZTAHU VE DVOJICI DOSPĚLÝCH LIDÍ MOHOU STRESOVAT

Tvorba a vývoj vztahu ve dvojici dospělých lidí mohou stresovat, protože v našem složitém světě opravdu nemusí jít o nic jednoduchého. Jestliže se podaří vytvořit vztah s nízkou mírou úzkosti a vyhýbavosti, pak oba členy dvojice před stresem chrání. Vazba ve dvojici dospělých lidí se stupňovitě vyvíjí dlouhé roky. Tempo vývoje je proměnlivé, ovlivňují je jak kulturní, tak individuální rozdíly. Do jaké míry se vazbě mezi dvojicí dospělých lidí podobá přátelství a další bližší lidské vztahy, je zatím otevřenou otázkou.

STYL VAZBY PROCHÁZÍ GENERACEMI JAKO ČERVENÁ NIT

Matky s nejistým stylem vazby k vlastnímu dítěti měly ve vysokém podílu nejistý vztah k vlastní matce. Záleží na rodičovství označovaném jako citlivé nebo vnímavé. Součástmi tohoto rodičovství jsou podpora autonomie dítěte, určení hranic, které dítě nesmí překročit, ochrana, vřelost a náprava chyb.

Staré výroky, které tyto vědecké pojmy slučovaly, zněly:

• pevná, nikoli opičí láska,
• pevná, nikoli „prušácká“, „kasárenská“ výchova,
• pevná, nikoli vše povolující neboli permisivní výchova.

Pojem pevná znamená lásku, která vymezuje hranice, jež se prostě nepřekračují. Citlivé rodičovství snižuje pravděpodobnost, že se dítě v průběhu adolescence bude chovat delikventně. Zajímavé je, že schopnost rodiny řešit problémy, neovlivňuje riziko delikventního chování dětí v adolescenci.

Na druhé straně bychom měli vědět, že styl vazby není něco osudového, přísně naprogramovaného. V něčem se podobá genetickému ovlivnění. Jde tedy o dosti široké souřadnice pravděpodobného vývoje. Může se stát, že dítě vyrůstající v bezpečném stylu vazby bude mít v adolescenci a dospělosti značné potíže ve vztahu k lidem, a naopak: jedinec vyrůstající s nejistým stylem vazby může v dospělosti vytvořit s druhým jedincem bezpečnou vazbu – přesně podle pravidla sdělujícího, že je výjimka potvrzuje.

Zdroj: MT