Závislost rizika Ca prsu na porodní velikosti

Vzhledem k tomu, že mnohé provedené studie nabízely rozporuplné závěry týkající se asociace porodní velikosti a karcinom prsu, investigátoři se snažili vytvořit co nejrozsáhlejší metaanalýzu. Zahrnuli do ní data celkem 22 058 pacientek s diagnostikovaným karcinomem prsu, kontrolní skupinu tvořilo 604 854 žen.

„Riziko vzniku karcinomu prsu se zvyšuje o šest procent na každé další dva centimetry tělesné délky a o šest procent při zvýšení porodní hmotnosti o 0,5 kg,“ interpretovala výsledky metaanalýzy Isabel dos Santos Silvaová z London School of Hygiene and Tropical Medicine. Navíc bylo zaznamenáno 9% zvýšení rizika vzniku karcinomu prsu na každý nárůst obvodu hlavy novorozence o 1,5 cm. Ženy s největším obvodem hlavy při narození, a to nejméně 35 cm, vykazovaly o 11 % vyšší relativní riziko vzniku karcinomu prsu než ženy s obvodem hlavy při narození o velikosti 33 cm. Novorozenci ženského pohlaví s obvodem hlavy menším než 33 cm vykázali naopak o 10 % nižší pravděpodobnost následného vzniku karcinomu prsu (p = 0,01).

Nejsilnějším prediktorem je tělesná délka

Nejsilnějším prediktorem rizika vzniku karcinomu prsu však byla porodní délka novorozence. Ženy v nejvyšší kategorii porodní délky, a to 51 cm a více, vykazovaly o 17 % větší pravděpodobnost vzniku karcinomu prsu v dospělosti než ženy narozené s průměrnou tělesnou výškou (p = 0,004). A také pouze porodní tělesná délka zůstala signifikantně spojena s rizikem vzniku karcinomu prsu i po adjustaci všech sledovaných porodních parametrů. Studie, které zahrnovaly pouze dvojčata, nalezly dokonce ještě silnější korelaci mezi všemi sledovanými charakteristikami, než byla patrná ve studiích bez zařazení dvojčat. Žádná z uvedených asociací však nebyla signifikantně přítomna u žen předčasně narozených nebo s nízkou porodní hmotností.

Jen málo možností prevence

„Pokud je tato relace kauzální povahy, potom je asi pět procent všech maligních nádorů prsu ve vyspělých zemích výsledkem vyšší porodní velikosti,“ odhadují autoři studie. Tento poznatek by podle nich mohl sice zlepšit predikci incidence karcinomu prsu, ale nabízí jen málo možností v prevenci. Výsledky byly konzistentní nezávisle na době narození žen v celém sledovaném období několika desítek let a nezávisle na geografické oblasti. Asociace byly obdobně vyjádřeny u karcinomů prsu premenopauzálních i postmenopauzálních žen a nezávisely na tělesných parametrech matek ani tělesných proporcích dosažených sledovanými subjekty v dospělosti, jejich BM indexu, sociálně-ekonomického statutu nebo použití exogenních hormonů  či dalších postnatálních faktorech. I když zjištěné nárůsty rizika jsou nevelké, neliší se příliš od dalších obecných rizikových faktorů, jako je věk ženy dosažený při menarche, věk ženy v menopauze nebo přítomnost postmenopauzální obezity.

Na vině je možná působení mateřských hormonů 

„Charakter intrauterinního prostředí může být ve vztahu k riziku karcinomu prsu důležitým faktorem, protože mamární žlázy se zdají být jediným orgánem, který není plně vyvinut v době narození. To znamená, že kmenové buňky specifické pro mammární tkáně patrně zůstávají po delší dobu v klidovém stadiu než kmenové buňky, jež se diferencují v tkáni jiných orgánů,“ uzavřeli autoři s tím, že expozice plodu mateřským hormonům v průběhu intrauterinního života může podporovat generování většího počtu kmenových buněk s narušenou genomovou stabilitou.

Zdroj: