Zdraví a peníze v českém zdravotnictví
Šestnáctého listopadu – tedy den poté, co ministryně zdravotnictví představila veřejnosti svou koncepci zdravotnictví, a den předtím, než jsme si připomněli 15. výročí listopadových událostí v roce 1989, se v Lékařském domě v Praze konalo diskusní odpoledne na téma „Zdraví a peníze“. Navazovalo na sérii článků publikovaných v tomto roce na stránkách Časopisu lékařů českých; na jejím počátku byla stať prof. MUDr. Jana Holčíka „Zdraví a peníze“, pak pokračovala příspěvky prof. MUDr. Jana Žaloudíka, CSc., MUDr. Karla Filipa, CSc., doc. MUDr. Martina Bojara, CSc., doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc., MUDr. Davida Ratha, prof. MUDr. Radima Brdičky, DrSc., a prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc. Iniciátor diskuse, vedoucí redaktor Časopisu lékařů českých doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., nyní pozval autory příspěvků k závěrečné diskusi. Úvodem k ní byla – kromě vystoupení již zmíněného prof. Holčíka – rovněž sdělení místopředsedy vlády ČR pro ekonomiku ing. Martina Jahna a ekonomického poradce České lékařské komory ing. Martina Kunšteka. Medical Tribune přináší z diskuse na stránkách Časopisu lékařů českých i v přednáškovém sále Lékařského domu nejzajímavější myšlenky.
Podle prof. J. Holčíka si žádný stát nemůže dovolit dlouhodobě dotovat systém, u něhož není jasné, kam směřuje. Každá smysluplná diskuse proto musí začít vyjasněním základních bodů: Jaká je zdravotní situace? Proč je právě taková? Co s touto situací můžeme udělat? Jak je na tom zdravotnictví? Ví, co chce? Ví, jak na tom je? Jde o kvalifikovaněregulovaný systém? Komunikuje adekvátně se svými zaměstnanci, politiky a občany? Pokud to nedokážeme, budou partikulární zájmy nadále vyhrocovat situaci a vytvářet konflikty,situacebudepolitizována a medializována, budou hledáni viníci a výsledkem bude skepse, rozčarování, frustrace. Místo skupinových preferencí a skrytých zájmů musí existovat otevřený, jasný a eticky zdůvodněný záměr a je třeba hrát poctivou hru s čistými kartami. Vinu za problémy zdravotnictví nelze v žádném případě svalovat na ekonomy. Česká republika nemá tolik prostředků, aby bylo možno zaplatit všechny náklady vyvolané absencí regulačních mechanismů. Ani přesně nevíme, zda se do zdravotnictví dává hodně či málo, respektive kolik z vynakládaných prostředků nakonec, po všech odvodech, daních a režiích, skutečně zůstane k dispozici pro péči o nemocné. Ing. M. Jahn začal bonmotem, podle něhož situace českého zdravotnictví nemůže být tak špatná, když návrh koncepce zdravotnictví byl předložen k diskusi v tak luxusní podobě. Současně vyslovil obavu, že v horizontu stanoveném pro diskusi nad materiálem se koncepci potřebným způsobem změnit nepodaří. On sám posuzuje návrh reformy z pozice ekonoma vycházejícího z doporučení Světové banky a analýz Ministerstva financí.Diskutovanáformavlastnictvízdravotnických zařízení není podstatná – důležitá je úroveň standardní péče, kterou tato zařízení poskytují. Ve sféře veřejných financíjeovšemtřebazajistit,abynáklady nerostly rychleji než zdroje.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 0/2004, strana 37
Zdroj: