Zdravotnictví už dávno není zadarmo...
Peněz na zdravotní péči není nikdy dost
Problémem ovšem je, že takto vybrané peníze na pokrytí veškeré poskytované zdravotní péče prostě nestačí. Občané čerpají více zdravotní péče, než mohou pojišťovny zdravotnickým zařízením ze systému veřejného zdravotního pojištění zaplatit. Proto se již také celou řadu let setkáváme s různými doplatky například za léky, nadstandardní služby u zubařů a letos také s takzvanými regulačními poplatky za návštěvu lékaře či položku na receptu. Takto dodatečně vkládané peníze do celého systému umožňují, aby se kvalita poskytované péče udržovala na alespoň přijatelné úrovni.
České zdravotnictví má přesto problémů více než dost. A politici, kteří by především měli tyto palčivé problémy řešit ku prospěchu všech občanů, se stále nemohou na ničem domluvit. Ministři zdravotnictví se na svých postech střídají v neuvěřitelně rychlých časových intervalech: Než jeden stačí něco připravit a prosadit, přijde další, který začíná znovu od začátku. Jenže taková cesta je cestou do pekel.
Problémy českého zdravotnictví v praxi
Některé negativní, dlouho neřešené problémy se již v praxi projevují. V ČR začíná být nedostatek lékařů, zdravotních sester a dalších zdravotnických pracovníků. Zdravotnická zařízení mnohde chátrají a omezují péči. A jako by problémů nebylo málo, začíná se i ČR potýkat s důsledky celosvětové finanční krize.
Vinou zvyšující se nezaměstnanosti, stárnutí populace a podivné „hry“ na téma regulační poplatky i dalších problémů začínají zdravotním pojišťovnám klesat příjmy z vybrané „zdravotní daně“ – zdravotního pojištění. Zatím se ještě nic hrozného neděje, ale někteří analytici začínají bít na poplach. Peněz bude málo, problémy se mohou prohloubit, ve státním rozpočtu nebude na krytí eventuálních ztrát zdravotních pojišťoven dostatek peněz. Politici jsou vyzýváni, aby se už konečně domluvili na nějakém řešení financování zdravotnictví. Jenže ti jako by neslyšeli a neustále se utápějí v nesmyslných dohadech na parlamentních schůzích.
Fúzí proti krizi
Doba ekonomické krize, které v současnosti stojíme tváří v tvář, přesto nabízí některá řešení a nemusí vždy nutně zajít do těch nejčernějších prognóz. Jedním z obecných ekonomických nástrojů používaným i v době krize je spojování menších a slabších. Odborně se tyto procesy nazývají fúze. Výsledkem takových procesů je nový silnější subjekt, který může čelit nástrahám krize snadněji. Není divu, že se takové úvahy objevují i v oblasti tak citlivé, jako je zdravotnictví. Fúze přitom nejsou zdaleka nástrojem používaným pouze v privátním sektoru.
Úvahami na téma fúze se zabývají například i státní úředníci. Náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar tak nedávno prezentoval myšlenku, zda by nebylo vhodné se zamyslet nad eventuální fúzí dvou státem kontrolovaných zdravotních pojišťoven – Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a Vojenské zdravotní pojišťovny ČR. Předložil přitom celou řadu rozumných argumentů, které do sebe dobře zapadají a danému návrhu dávají celou řadu plusových bodů. „Hodně malých pojišťoven znamená spoustu malých filiálek po republice, což zvyšuje provozní náklady. Kdyby došlo ke sloučení, předpokládáme, že ušetříme náklady a daleko více peněz by se dostalo k pojištěncům,“ uvedl v tisku na dané téma náměstek Salivar.
Neřešení problémů se nevyplácí
To, že se jedna ze zmiňovaných pojišťoven návrhu ostře brání, je pochopitelné a přirozené. Na druhé straně je však nutné vzít nastalou ekonomickou krizi jako reálný fakt. Postáváním na jednom místě se můžeme opravdu dočkat velmi špatných zítřků. V návaznosti na vyřčenou myšlenku o hypotetické fúzi dvou výše jmenovaných pojišťoven se začaly v médiích objevovat další podobné zprávy, tentokrát o hypotetické fúzi některých menších, především zaměstnaneckých pojišťoven.
Ať už jde o spekulace nebo polopravdy, je jasné, že se i ve zdravotnictví musí možným negativním důsledkům finanční krize čelit a je nutné něco dělat. Potud by tedy zprávy o eventuálních fúzích zdravotních pojišťoven byly v podstatě pozitivní, protože ukazují, že když ne politici, tak alespoň zdravotničtí a ekonomičtí experti nesedí za stolem s rukama v kapsách a hledají pro naše zdravotnictví řešení, která by přinesla užitek nejen lékařům, sestrám, zdravotnickým zařízením, ale především samotným pacientům.
Zdroj: