Žena, nebo muž?
Nad atletickým mistrovstvím světa v Berlíně ozdobeným světovými rekordy jamajského sprintera Usaina Bolta a mnoha dalšími špičkovými výkony se vznáší stín v podobě „kauzy Semenyaová“. Vítězku běhu na 800 metrů žen Jihoafričanku Caster Semenyaovou vyzvala Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) k absolvování testů, jež prokážou, zda je doopravdy ženou. Mluvčí IAAF označil tyto testy za „extrémně komplexní a složité“. Řada odborníků považuje požadavek IAAF za zbytečný, a dokonce i diskriminující. Podobné případy dokazují, že tolerance k různorodosti lidí a variabilitě lidského organismu stále ještě není samozřejmostí.
O tom, zda se člověk vyvine jako muž nebo žena, rozhoduje komplex faktorů. Založení pohlavních žláz, a tudíž i určení primárního pohlaví je u savců včetně člověka dáno geneticky. Za klíčový je obecně považován „samčí“ chromosom Y s genem SRY. Právě tento gen je u savců zodpovědný za tvorbu samčích pohlavních žláz. Jeho odhalení počátkem devadesátých let minulého století napomohlo k rehabilitaci atletek, jež byly neprávem označeny za muže a vyloučeny z ženských sportovních zápolení na základě faktu, že se v jejich karyotypu objevoval „mužský“ chromosom Y. Ukázalo se, že pokud na chromosomu Y chybí gen SRY, vyvíjí se člověk jako žena navzdory skutečnosti, že jeho karyotyp nese typickou mužskou konstelaci pohlavích chromosomů XY. A naopak, samičí karyotyp XX není zárukou vývoje primárního samičího pohlaví, pokud dojde např. k translokaci genu SRY na některý z chromosomů jinak kompletně „ženské“ dědičné informace.
Situace ale není tak jednoduchá, abychom mohli položit rovnítko mezi gen SRY a samčí pohlaví. Názorně to dokumentuje situace u hrabošů, kteří ve své dědičné informaci gen SRY postrádají, a přesto mají geneticky určené pohlaví. Můžeme se potkat i s muži s ženským karyotypem XX, kteří postrádají gen SRY. Dochází k tomu například v důsledku zmnožení autosomálně uloženého genu Sox‑9, který byl zřejmě evolučně zodpovědný za určení samčího pohlaví u předků dnešních savců a teprve dodatečně se dostal pod „nadvládu“ genu SRY. Zvýšená aktivita genu Sox‑9 zajistí vývoj varlat. Stejný efekt se uplatňuje i při poškození genu ROSP1, který má za úkol blokovat účinky genu Sox‑9. Při jeho mutaci dochází ke zvýšení aktivity genu Sox‑9, k tvorbě varlat a k vývoji samčího primárního pohlaví u lidí s ženskými pohlavními chromosomy XX bez genu SRY. Naopak zmnožení genu DAX1 u lidí s pohlavními chromosomy XY a s genem SRY vede k vývoji ovarií a ženskému primárnímu pohlaví. To dokazuje, že vývoj samičích pohlavních žláz je u savců aktivní proces a samotná absence genu SRY ke vzniku samičího primárního pohlaví nestačí.
Otázka vývoje sekundárních pohlavních znaků je ještě složitější, protože ty jsou kromě genetických vlivů do značné míry formovány účinkem hormonů. V případech pseudohemafroditismu nemusí primární pohlaví odpovídat sekundárním pohlavním znakům. Příkladem je insenzitivita k androgenům, kdy se u mužů vyvíjí ženské sekundární pohlavní znaky, protože jejich buňky nejsou s to reagovat na androgenní steroidy. Podobné projevy má i deficience 5‑alfa‑reduktázy, kdy nedochází k metabolismu testosteronu na biologicky účinnější dihydrotestosteron. Naopak u žen provází kongenitální adrenální hyperplazii maskulinizace sekundárních pohlavních znaků.
Caster Semenyaová bude podrobena endokrinologickým a psychologickým testům a vyšetří ji gynekolog, internista a urolog specializující se na změnu pohlaví. To vše jen proto, aby se ukázalo, nakolik je jihoafrická atletka ženou. Sportovní medicína se tak vrací do doby před rokem 1996.
Tehdy bylo v souvislosti s účastí na olympiádě v Atlantě testováno na přítomnost chromosomu Y v dědičné informaci 3 387 atletek. U osmi z nich byl test pozitivní. Přesto směly všechny závodit v ženských disciplínách. Odborníci tímto rozhodnutím odmítli definici „mužství“ jen na základě výskytu chromosomu Y v dědičné informaci a reflektovali aktuální posun v poznání zákonitostí vývoje pohlaví. Atlantský precedens sehrál svou roli v následném zrušení „sex testů“ v soutěžích organizovaných IAAF. Přesto mnohé sportovní federace pokračovaly v těchto testech až do roku 2000 a třeba Mezinárodní volejbalová federace testovala hráčky na pohlaví ještě o několik let déle.
Současný stav mezinárodních sportovních řádů dovoluje vyloučit z ženských soutěží muže, který se úmyslně vydává za ženu, aby získal v soutěžích výhodu. Byť sportovní historie podobné případy zná, dnes je podobný podvod prakticky neproveditelný.
Například i proto, že dopingové komisařky osobně kontrolují sportovkyně při odběrech vzorků moči pro dopingové testy. Cílem této dosti ponižující procedury není kontrola sekundárních pohlavních znaků, ale snaha zabránit atletům, aby místo vzorku vlastní moči podstrkávali předem připravenou moč zaručeně negativní na nedovolené podpůrné prostředky.
Caster Semenyaová těmito odběry prošla i na berlínském šampionátu a je jisté, že kdyby byla muž, komisařka by to jen těžko přehlédla. Vzhledem k dnešním přiléhavým dresům by takový podvod odhalily i miliony televizních diváků. Z hlediska možnosti diskvalifikace nové mistryně světa v běhu na 800 metrů je tedy celkem jedno, s jakým výsledkem skončí ony „extrémně komplexní a složité“ testy provedené z popudu IAAF. Verdikt může být jen jediný: Caster Semenyaová není muž a zůstává světovou šampionkou mezi ženami.
Práce komise může přinést paradoxní výsledky. Důvodem pro zákaz soutěžení mužů mezi ženami je především fakt, že muži mají díky vyšší produkci androgenních steroidů lepší dispozice k fyzickým výkonům.
Pokud by se například ukázalo, že jihoafrická běžkyně je geneticky muž a sekundární ženské pohlavní znaky se jí vyvinuly v důsledku insenzitivity k androgenům, nezískala by tím nad soupeřkami žádnou výhodu. Naopak, její výkon by byl hoden o to většího obdivu, protože zdravý ženský organismus reaguje na anabolický efekt androgenů, jež se v něm v malých množstvích přirozeně vyskytují. Atlet postižený insenzivitou k androgenům by byl o tuto přirozenou hormonální stimulaci ochuzen a závodil by s handicapem.
Klíčová otázka „kauzy Semenyaová“ nezní: „Žena, nebo muž?“ Celý problém pramení z toho, že nemáme jasno, co všechno jsme ještě schopni uznat za součást lidské individuality a celkové variability člověka jako druhu. Co ještě dokážeme přijmout jako „normální“, a co už tolerovat nechceme?
Zdá se, že v otázkách pohlaví jsme navzdory proklamované toleranci ještě pořád hodně úzkoprsí. Vždyť i výkony Usaina Bolta lze považovat za anomálii, neboť je jich schopen zřejmě jen jediný z více než šesti miliard obyvatel této planety. Přesto asi nikoho ani nenapadne Boltovy vítězství a rekordy zpochybňovat nebo odmítat.
IAAF v případě Caster Semenyaové podlehla tlaku sdělovacích prostředků a společnosti, která má zafixovánu často velmi zjednodušenou představu o pohlaví a o tom, co je určuje. Z etického hlediska je možno hodnotit výzvu atletce k absolvování testů přinejmenším jako krajně necitlivou, pokud ne rovnou jako diskriminaci a urážku.
V rozhovoru pro prestižní vědecký časopis Nature se k této otázce celkem jednoznačně vyjádřil významný pediatr Myron Genel z Yale University, který se v devadesátých letech minulého století významnou měrou zasadil o to, že sportovní svazy upustily od „sex testů“ sportovkyň.
„Neděláme mezi ženami rozdíly podle tělesné výšky a nezakazujeme některým z nich sportovat s odůvodněním, že jsou příliš vysoké. Neděláme rozdíly mezi účastníky běhů podle toho, zda mají ve svalech vysoký podíl rychlých nebo pomalých svalových vláken. Pokud se někdo narodil jako žena, byl vychováván jako žena a považuje se za ženu, pak by podle mého názoru měl mít dovoleno závodit jako žena tak dlouho, dokud se z nějakého důvodu neprokáže opak,“ řekl Genel.
Zdroj: Medical Tribune