Zlepšíme do budoucna péči o pacienty s ARDS?
Program dvoudenního symposia postupně seznámil účastníky s novinkami od oblasti základního výzkumu až po resuscitační péči o ventilovaného pacienta přímo u lůžka. Diskutovalo se o genetické dispozici k ARDS, iatrogenních záludnostech umělé ventilace, taktice, jak zvládnout atelektatické komplikace (atelektrauma), a o špičkových dýchacích přístrojích a jejich nových elektronických možnostech. Také se debatovalo o otázkách nové strategie minimálního stresu pro plíce a pneumoprotektivních režimech umělé ventilace. Potěšitelné je, že vysokou letalitu (donedávna až 60 %) se u ARDS podařilo snížit až o 25 % šetrnou umělou ventilací, která se stále prověřuje a zdokonaluje. Zatím totiž nemáme v prevenci a kauzální léčbě mnoho bezprostředně účinných medicínských možností.Rozdílnost obou základních forem ARDS, primárně plicní (při tonutí, inhalaci par kyselin, aspiraci kyselého obsahu, traumatické kontuzi) a druhotné (při pankreatitidě, peritonitidě, sepsi, po polytraumatu či těžké hypoxii, při infekci plodového vejce nebo po převodu inkompatibilní krve, se nyní zčásti zpochybňuje. Na ARDS se nazírá jako na celek – komplex biofyzikálního a biochemického poškození, k němuž může iatrogenní složka nepříznivě přispět při nevhodné volbě režimů a programu umělé ventilace. Je pravděpodobně dáno již geneticky, zda jedinec má pro ARDS dispozici a zda se u něho obávané biotrauma plic vyvine.Ve velkých statistických souborech jsou mezi jedinci obou pohlaví patrné rozdíly, příznivější výsledky vykazují ženy v produktivním věku s bifazickým ovulačním cyklem.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2005, strana 10
Zdroj: