Zobrazovací vyšetření při podezření na appendicitidu
Akutní appendicitida představuje nejčastější důvod pro urgentní břišní operaci a je třeba ji odlišit od dalších možných příčin bolestí břicha. Významnou roli v časné diagnostice a léčbě tohoto onemocnění hrají rodinní lékaři. Obecná přesnost stanovení diagnózy na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření a labo− ratorních testů se nicméně pohybuje kolem 80 %. To, zda je diagnostika snadná a přesná, závisí na věku a pohlaví nemocného, přičemž více obtíží lze očekávat u žen v produktivním věku, u dětí a u starších osob. Je−li diagnóza akutní appendicitidy z anamnézy a fyzikálního vyšetření jasná, je na místě přikročit k rychlému operačnímu řešení. U atypických případů lze za pomoci ultra− sonografie a výpočetní tomografie (CT) snížit četnost falešně negativních dia− gnóz, snížit morbiditu v důsledku perforace a omezit náklady na hospitalizaci. Ultrasonografie je bezpečná a snadno dostupná, její přesnost se pohybuje v rozmezí od 71 do 97 %, přičemž značně závisí na zkušenosti vyšetřujícího a na pacientově habitu (u obézních osob je toto vyšetření obtížně proveditelné). Ačkoli trvá diskuse o vhodnosti použití kontrastních látek a o tom, která z technik CT vyšetření je nejvhodnější, dosahuje CT přesnost mezi 93–98 %. Za nevýhody CT lze označit expozici rentgenovému záření, nákladnost a možné komplikace v souvislosti s podáním kontrastní látky.
Appendicitida zůstává nejčastější náhlou příhodou břišní vyžadující chirurgický zásah. V roce 1997 bylo v USA zaznamenáno 260 000 nových případů. Pravděpodobnost jejího výskytu kdykoli během života dosahuje u mužů 12 % a u žen 25 %. Protože bolesti břicha jsou častým důvodem k návštěvě ambulantního zařízení, je úloha rodinných lékařů v rychlé diagnostice akutní appendicitidy velmi významná. Přesné a včasné stanovení diagnózy je nezbytným předpokladem co nejnižší morbidity. Rychlé chirurgické řešení může snížit riziko perforace appendixu. Úmrtnost na appendicitidu, odpovídající asi 1 % u nemocných bez perforace, v případě perforací strmě narůstá na 5 % a více. Diagnóza appendicitidy je tradičně založena na klinických projevech zjišťovaných anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Leukocytóza má z hlediska tohoto onemocnění nízkou prediktivní hodnotu, protože se vyskytuje z řady různých příčin.6 Klinickou diagnózu appendicitidy lze u nemocných s klasickými subjektivními a objektivními příznaky stanovit bez obtíží, ovšem při atypické manifestaci může docházet k opoždění léčby, ke zbytečným hospitalizacím za účelem pozorování i ke zbytečným operacím. Špatně indikovaná operace pro podezření na appendicitidu vystavuje pacienta nadměrnému riziku a morbiditě a znamená též špatně vynaložené finanční prostředky. V roce 1997 v USA podstoupilo cílenou appendektomii 261 134 nemocných. Ukázalo se však, že v 39 901 případů (15,3 %) odstraněné appendixy nevykazovaly žádné známky zánětu. Přesnost diagnostiky založené na anamnéze a fyzikálním nálezu zůstává přibližně 80% (u mužů v rozmezí 78–92 %, u žen mezi 58–85 %).5 Nedávno byl hodnocen přínos zobrazovacích technik, jako je ultrasonografie, výpočetní tomografie (CT) a magnetická rezonance (MR), pro diagnostiku akutní appendicitidy a bylo zjištěno, že zlepšují její přesnost i výsledné klinické stavy. Rutinní užívání zobrazovacích vyšetření u všech nemocných ovšem zatím nebylo zavedeno.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. František Antoš, CSc.
Článek je určen především rodinným lékařům a lékařům prvého kontaktu s pacientem. V Americe, stejně jako u nás, je akutní appendicitida nejčastější náhlou příhodou břišní. Pro zajímavost: v ČR bylo v roce 2002 pro akutní appendicitidu operováno 13 466 nemocných, z nichž 895 (6,6 %) pro appendicitidu již perforovanou (údaje ÚZIS MZ ČR). V letech před rokem 1989 byla v našich zemích vedena velmi podrobná statistika náhlých příhod břišních, jejíž výsledky v základních parametrech jsou velmi podobné těm, které dnes vykazuje ÚZIS. Můžeme tedy odvodit, že se v posledních desetiletích diagnostika ani léčení akutní appendicitidy význačně nezměnily. Statistika z roku 2002 prokazuje, že z 12 571 nemocných operovaných pro akutní appendicitidu zemřelo 16 (0,12 %). Pro perforovanou akutní appendicitidu bylo operováno 895 nemocných, z nichž 4 zemřeli, což odpovídá 0,45 %.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2005, strana 27
Zdroj: