Přeskočit na obsah

Zubaři navrhli reformu úhrad stomatologické péče

Zaznělo na 69. jednání sněmu České stomatologické komory 12. a 13. května v Mikulově. O reformě úhrad či vzdělávání zubních lékařů jsme hovořili s prezidentem ČSK doc. MUDr. Romanem Šmuclerem, CSc.

Sněm vyzval ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny, aby respektovaly zákonem danou kalkulaci stomatologických výkonů. Můžete v té souvislosti podrobněji popsat návrh reformy úhrad stomatologické péče vypracovaný vedením ČSK?

Vnímáme, že peněz je nedostatek a nechceme systém ruinovat. Pokud by stát dodržoval zákon a platil kalkulované ceny, náklady na stomatologii vzrostou zhruba o deset miliard korun. Ty asi nemáme. Tak se snažíme, aby se peníze soustředily na základní ošetření a ta byla zaplacena dle kalkulací. Lékaři je pak budou bez problému nabízet a pacienti nebudou bez ošetření. Dnes „na papíru“ hradíme ošetření, která nehradí ani Německo nebo Rakousko. Je to taková Potěmkinova vesnice.

Předpokládám, že jste s návrhem vypracovaným vedením ČSK seznámili na sněmu pana ministra Adama Vojtěcha. Jak na návrh reagoval? Hodlá návrhy stavovské organizace zohlednit v odměňování stomatologů a které?

My jsme seznámili s návrhem úplně všechny, tj. i zdravotní pojišťovny a setkali jsme se s naprostou vstřícností. Lehké rozpaky má Ministerstvo zdravotnictví, jeho legislativní část. Traduje se nemožnost „omezovat nároky pojištěnce“, ačkoli přispíváme na luxusní záležitosti typu rovnání chrupu dospělým, nebo korunky na zubní implantáty. To, že babičky nemají fakticky dostupné zubní náhrady, moc nikoho netrápí, až na pacienty, lékaře a pojišťovny. Podstatné, zejména pro mnohé poslance je, aby to „hezky vypadalo na papíru“.

Slíbil pan ministr stomatologům lepší ohodnocení jejich práce z úhrad zdravotního pojištění, nebo předpokládá větší podíl plateb od pacientů?

My řešíme dostupnost léčby pro pacienty. Nejsme odboráři, nebojujeme za svoje platy. Buď musíme najít mnoho miliard ve zdravotnictví třeba zrušením nadbytečných kapacit jinde, nebo zvýšit spoluúčast, která fakticky stejně je. Udělalo to už před námi třeba Slovensko a má méně problémů. V Německu a Rakousku je to vyřešené dávno.

Jaká je celková výše úhrad pro celou stomatologii v letošním roce, o kolik se má navýšit příští rok, a o kolik by se měla podle propočtů komory navýšit, aby úhrady pokryly přechod z nedozovaného na dozovaný amalgám a jiné typy výplní?

Máme nyní necelých 1100 Kč na pacienta a rok, což je mnohem méně než třeba praktický lékař při nesrovnatelných nákladech. Z toho je zřejmé, že to nemůže fungovat bez plateb od pacientů nebo masivního navýšení. Změna typu amalgámu je spíše příležitostí „zalepit“ aspoň nejhlubší problémy ve chvíli, kdy cca dva miliony pacientů mají nárok na registraci u stomatologa, ale nikdo ji neprovede…

Kolik procent zdravotnického rozpočtu jde na stomatologii a kolik by mělo jít?

Měli jsme bezmála osm procent a máme cca čtyři procenta, to říká vše. Kdybychom se vrátili k financování z devadesátých let, neměli bychom nyní na stomatologii deset miliard ale dvacet. Problémy, které řešíme, bychom neměli. Ale zase je spousta krásných nemocnic plných moderních léků a technologií a jednoho dne je budeme všichni potřebovat. Je třeba si říci priority a nebát se spoluúčasti aspoň na úrovni Slovenska, abych se srovnal se zemí, které bychom mohli ekonomicky stačit.

Přiklonil se pan ministr na sněmu spíše k vyčlenění většího objemu peněz pro stomatologii, anebo k zúžení rozsahu hrazené péče tak, aby byl v souladu s prostředky, které pojišťovny na stomatologickou péči mají?

Pan ministr popravdě tohle moc řešit nyní nemůže. Na to je potřeba 101 poslanců. A on zatím neví, kolik jich za sebou má a z jakých stran. To je těžké po něm chtít jasnou odpověď.

Jaké nejdůležitější informace zazněly ve zprávě o činnosti, kterou jste přednesl na sněmu? Dařilo se komoře plnit záměry a cíle stanovené předchozím sněmem? Co považujete za největší úspěch a co za největší neúspěch uplynulého období?

V roce 2018 poprvé neklesne financování stomatologie z veřejných rozpočtů, ale začne zase stoupat. Úplně jsme obrátili celý proces. Už snad nemíříme do propasti, ale hledáme východiska kombinací řešení. Zastavili jsme invazi nekvalifikovaných stomatologů ze zemí mimo EU. Teď už je aprobační řízení funkční a do systému a do České stomatologické komory přijdou jen kvalifikovaní stomatologové. Změnili jsme na sněmu své řády. Budeme mít ještě větší pořádek v evidenci a lépe budeme čelist těm, kteří si neplní své povinnosti. ČSK chce, aby stomatologie v ČR byla na úrovni Západu. Nechceme konzervaci socialismu.

Kolik je v ČR činných zubních lékařů celkem, kolik obyvatel připadá na jednoho zubaře, je to srovnatelné s vyspělým světem? Kolik z činných zubních lékařů funguje na pojišťovnu?

V Česku je cca 8100 stomatologů pracujících na plný úvazek, asi 700 maminek je na mateřské nebo pracuje na částečný úvazek. Necelých 2000 je stomatologů v důchodu, popřípadě členů pracujících v zahraničí nebo mimo obor. Jsou to obrovská čísla na počet obyvatel. Zhruba dvojnásobná, než třeba v Rakousku a vyšší než kdekoli jinde v EU. Drtivá většina má smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Ochota „nabírat nové pacienty“ do registrací, to je něco jiného, daného odlivem peněz ze stomatologie.

Stačí uvedené počty zubních lékařů pro potřeby zajištění zubní péče na pojišťovnu, jen je nutno lépe praxe rozmístit po celém území?

Máme nejenom nejvyšší počet stomatologů, ale jsou takřka dokonale rozmístěni až na pár výjimek. Bohužel, před pár lety začaly ke své škodě ničit síť pojišťovny tím, že udělovaly smlouvy do centra velkoměst, a proto nikdo nenahrazuje lékaře na venkově. V podivně pojatém konkurenčním boji začaly pojišťovny ničit síť pro své pacienty. Bojujeme s tím jako jediní, ale zatím spíše marně. Teď se budou dotovat místa tam, kde se nedávno zbytečně zrušila…

Je řešením nedostatku zubní péče mimo velká centra finanční zvýhodnění menších venkovských praxí? Nebo lze jít spíše cestou sdružování více ordinací a komplexnosti nabídky služeb, a tedy delšího dojíždění pacientů za péčí, která ale bude komplexnější?

Sdružování praxí je trend a vede k lepší ekonomice, specializaci a lepším ordinačním dobám pro pacienty. V Česku ale i v Německu a Rakousku se ale stát snaží udržet praxe na venkově, i když to jde proti trendu. V okolních zemích ale na to vynakládají příslušné prostředky. Udržet stomatology „na pojišťovnu“ bude stát miliardy ročně, milionové dotace nebudou dlouhodobě stačit. To lze ušetřit, pokud by pacienti byli ochotní dvakrát ročně za lékařem cestovat 20 km, jak cestují každý týden za velkým nákupem…

Je řešením nedostatku zubní péče v některých regionech příliv zahraničních zubařů? Jak se v praxi projevily změny podmínek pro získání aprobace pro zubní lékaře ze zemí mimo EU?

Zahraniční lékaři po získání všech povolení končí v 70 procentech v největších městech. Je to přirozené, sami jsou z velkých měst. To, že by většinově zůstali na venkově za současných podmínek, snad nikdo ani nemyslel vážně. Na venkově budou pracovat hlavně čeští občané, kteří se tam narodili, ty ale musejí přijmout naše univerzity. Jenže jejich kapacita se zmenšuje, a navíc tam studuje mnoho občanů Slovenska.

Jaký je ohlas zubních lékařů na dotační program ministerstva zdravotnictví na podporu zřizování nových praxi tam, kde zubař nyní chybí, anebo pro vybavení praxe po zubaři odcházejícím do důchodu? Kolik zubařů o dotaci doposud požádalo?

Dotační program ještě není vyhlášen, tak nevíme, jaký bude mít přínos.

Sněm ČSK vyzval vládu ČR, aby uvolnila finanční prostředky na navýšení platů učitelů zubního lékařství v zájmu zachování výuky, akreditace oboru a potřebného počtu zubních lékařů v ČR. Jaký je průměrný věk českého stomatologa? Stárnou spolu se zubaři také jejich učitelé? Hrozí, že nastupující generaci zubních lékařů nebude mít kdo vyučovat?

Máme silnou generaci mladých stomatologů, takže průměrný věk se posouvá tak, jak stárne celá česká populace. Chybí nám lékaři kolem padesátky, ale porevoluční roky teď nedoženeme. Učitelé na lékařských fakultách jsou platově decimováni. Musíme situaci rychle změnit, nebo najít úplně jiné systémové řešení. Jsou státy, které v zoufalství posílají studenty do zahraničí, jinde zavedli soukromé vysoké školy. Ty ale neumíme v ČR regulovat. V USA je soukromou školou Harvard a funguje dobře, neb je non-profitní. U nás bych se bál, že to skončí jako zdroj zisku bez potřebné kvality.

Sněm ČSK se zabýval také institutem výběrových řízení. Je běžné, že výběrová řízení nerespektují lokální situaci, nebere se ohled na stanovisko zástupce oblastní stomatologické komory?

Výběrová řízení byla a jsou často doslova výsměchem stomatologům a pacientům. Někdo si domluvil smlouvu na lukrativním místě s jednou z pojišťoven. Komora nabízela místa, kde je potřeba praxi převzít, argumentovala potřebou pacientů. Byla ignorována. Často protestovala třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna. Ale pak to vždy vzdala, nechtěla přijít o pojištěnce, a tak také podepsala smlouvu třeba v Hradci Králové a venkovská města v tomto kraji pak mají smůlu.

Sněm schválil změnu řádu celoživotního vzdělávání. V jakém směru se toto vzdělávání bude měnit, je nynější úprava srovnatelná s vyspělými zeměmi, jaké vidíte problémy? Má celoživotní vzdělávání zajišťovat ČSK, IPVZ, ministerstvo zdravotnictví, školství, a na co by se mělo zaměřit, aby česká stomatologie držela krok se světem?

Celoživotní vzdělávání ve vyspělých zemích obvykle zajišťují stavovské komory nebo odborné společnosti, neb mají personál, znají vývoj a jsou demokraticky voleny, což pomáhá eliminovat zhoubný vliv „zákulisní politiky“. Vysoká úroveň české stomatologie je dána stovkami navzájem si konkurujících kvalitních programů. Musíte skvěle učit, jinak k vám nikdo nepřijde. Vše musí jít rychle, nikdo nechce ztrácet roky stážemi i „stážemi“. Na univerzitách už je jen to, co vynutil zákon. Věříme, že si zbytek české medicíny z nás vezme příklad. S podobným systémem by problém s nedostatkem lékařů v ČR byl hned poloviční. My navíc klademe důraz na systematické celoživotní vzdělávání. Ne atestacím, které jsou třeba i přísné, ale pak má lékař „vystaráno“ na dalších čtyřicet let. U nás se musí vzdělávat stále, jinak končí, a podmínky stále zpřísňujeme. Připravujeme nové programy pro vysoce kvalifikované lékaře, kteří se chtějí odlišit od ostatních. Nejde o to „mít papír“, jde o to, aby i na poslední vesnici měl lékař špičkové znalosti a dovednosti.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…