Bolest u revmatických onemocnění a možnosti jejího hodnocení
Autor v přehledovém článku popisuje komplexně bolest u zánětlivých revmatických onemocnění. Představiteli zánětlivé periferní bolesti periferních kloubů jsou revmatoidní artritida a dna. V obou případech jde o akutní a/nebo chronickou zánětlivou bolest, přičemž prvotní příčina zánětlivé reakce je odlišná, ale důsledky v podstatě podobné. Ankylozující spondylitidy představují zánětlivá revmatická onemocnění, kde nejvíce změn je primárně lokalizováno na páteři. Nově definovaná zánětlivá bolest v zádech bude znamenat výborný posun při tvorbě nových diagnostických kritérií pro časné formy spondylartritid. U každé jednotky se autor věnuje hodnocení bolesti. Lze využít obecně známé algesiometrické pomůcky, které se používají i mimo revmatologii, jako jsou např. vizuální analogové škály. Byla však také sestavena, publikována a validizována celá skupina specifických tzv. algofunkčních dotazníků, které byly rovněž autorem validizovány do českého jazyka.
Pod výrazem revmatická onemocnění se skrývá více než 100 klinických jednotek, které mají různou etiopatogenezi, klinický obraz, terapii i prognózu. Schematicky se dají revmatická onemocnění rozdělit do skupin, jak je uvedeno v tabulce l. Bolest je u většiny revmatických onemocnění hlavním symptomem, který přivádí pacienta k lékaři, a má často význam pro diagnostiku onemocnění. Její charakter je pro některá revmatická onemocnění tak typický, že správný anamnestický rozbor bolesti pacienta často vede přímo k diagnóze i bez použití mnohočetných laboratorních a zobrazovacích metod. Typické příklady bolestí jsou uvedeny v tabulce 2. Rovněž tak počet bolestivých a oteklých kloubů může již směřovat alespoň k určení skupinové diagnózy (tab. 3). Bolest má význam i pro hodnocení aktivity, stadia či progrese onemocnění. Bolest je i hlavním determinantem zhoršené kvality života revmatiků, zvláště když je doprovázena únavností, slabostí, ztuhlostí a depresivitou. V klinické praxi je bolest u revmatiků léčena nedostatečně. Ošetřující lékaři často revmatickou bolest podceňují. Na úrovni klinických studií je známo, že hodnocení aktivity ošetřujícím lékařem bývá výrazně lepší než hodnocení pacientem, přičemž hodnocení bolesti je nejdůležitějším subjektivním ukazatelem, který pacienti hodnotí. Konkrétně řečeno: např. u revmatoidní artritidy má lékař tendenci pacientovi jeho bolest nevěřit, pokud má v té době např. normální hodnoty reaktantů akutní fáze. Rovněž tak má tendenci nevěřit pacientovi s osteoartrózou údaje o jeho bolesti, pokud nachází jen malé či dokonce žádné změny na rentgenovém snímku. Toto je zásadně špatně, protože je známo, že mezi bolestí a poruchou funkce na straně jedné a morfologickými parametry a humorálními ukazateli na straně druhé existuje často jen velmi malá korelace.Typy a zdroje bolesti u revmatických onemocnění
Většina bolestí u revmatických onemocnění je nociceptivního původu. Důležitými mediátory zánětu a bolesti na úrovni periferních nociceptorů jsou prostaglandiny. Zvyšují citlivost těchto nociceptorů na další mediátory vzniku bolesti, především bradykinin a draslíkové ionty, procesem, který nazýváme periferní senzitizace. Proto také inhibitory syntézy prostaglandinů – nesteroidní antirevmatika (NSA) působí na této periferní úrovni. Prostaglandiny jsou však zodpovědné i za centrální senzitizaci, která se odehrává na úrovni spinální míchy.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 1/2006, strana 58
Zdroj: