Metastázy v játrech nemusejí být konec

Jaký je u pacientů indikovaných k operaci z důvodu onkologického onemocnění jater poměr mezi primárními a sekundárními nádory?

Primární nádory tvoří přibližně pětinu, zbytek připadá na metastatické postižení jater související s jiným základním onkologickým onemocněním.

MT: U jak velké části pacientů s nádorovým onemocněním jater je možné přistoupit k operaci?

U relativně malé. U primárních nádorů to je kolem deseti procent, u metastáz máme šance větší – tam je indikováno až dvacet procent nemocných.

MT: Co je takovým základním limitujícím faktorem, který indikaci k operaci vylučuje?

Jednak lokalizace nádoru a jeho vztah k důležitým anatomickým strukturám, a hlavně pak množství jaterního parenchymu, které je třeba odebrat. Proto tolik usilujeme o to, abychom mohli tyto pacienty dočasně napojit na přístroj umožňující dočasnou náhradu funkce jater, abychom získali čas, než se játra dostatečně zregenerují. Za použití této moderní technologie by se mohl počet nemocných vhodných k operaci až zdvojnásobit.

MT: Játra mají velkou funkční rezervu – jak velká ztráta jaterní tkáně je ještě slučitelná se životem?

Pokud jde o jinak zdravá játra, lze odstranit až 75 procent tkáně. U jater postižených cirhózou je to ale podstatně méně – kolem 20 procent. MT: A množství metastáz je takovým limitujícím faktorem? To samo o sobě až tak důležité není. Dříve se soudilo, že pokud je metastáz více než pět, nemá cenu o chirurgické léčbě uvažovat. To dnes již neplatí.

MT: Primární nádor jater úzce souvisí s hepatitidou, hlavně typu C. Jak často se s tím ve své reálné klinické praxi setkáváte?

U primárních nádorů nacházíme závažné cirhotické změny přibližně u poloviny pacientů. Zajímavé je, že když jsem byl na stáži v Japonsku, kde byla tato operativa podstatně rozsáhlejší než u nás, měl cirhotické změny téměř každý pacient s primárním nádorem.

MT: Jak jsou ostatní lékaři, a hlavně onkologové, informováni o tom, co můžete pacientům s metastázami v játrech nabídnout?

Bohužel mnohdy velmi špatně. I jinak velmi erudovaní lékaři si myslí, že jakmile se objeví metastáza na játrech, jde již o generalizovaný stav a že je tedy na místě přejít k paliativní péči. I tady jde přitom o čas. Potřebovali bychom, aby každý pacient, u kterého je metastáza diagnostikována, byl do čtrnácti dnů vyšetřen na chirurgickém pracovišti, které se na tuto problematiku specializuje. Zatím převažují ti pacienti, kteří se na nás obracejí, protože tuto pro ně klíčovou informaci dostali od známých nebo příbuzných, případně z médií. Vezmeme‑li v úvahu, že metastatické postižení jater se objevuje u plné třetiny onkologicky nemocných, jsem si jistý, že se na specializovaná chirurgická pracoviště zdaleka nedostane každý, koho bychom měli vidět.

MT: Proč je chirurgie jater tak náročná, že je nutné ji koncentrovat do specializovaných center?

Z celé řady důvodů. Tím prvním jsou nároky na zkušenost samotných chirurgů. Játra jsou vysoce prokrveným orgánem a každá chyba se může okamžitě projevit masivní krevní ztrátou. Jde i o otázku investic – náklady na potřebné technologie se pohybují v milionech. A co je možná ještě důležitější, je tým. U jaterních výkonů by měl být zkušený radiolog, protože se neobejdeme bez celé řady intervenčních radiologických výkonů. Stejně zkušený a speciálně vyškolený musí být anesteziolog, protože během zákroku je nutné u pacienta snížit krevní tlak na nejnižší možnou míru, což je mnohdy velmi obtížné. A v neposlední řadě si nemocného musí přebírat zkušený specialista na intenzivní metabolickou péči, protože mnohdy se pohybujeme skutečně na hraně, kdy je možné funkci jater ještě obnovit.

MT: S tímto programem jste začali v roce 2000. Už tedy můžete hovořit o tom, jaké má výsledky.

Pět let přežívá čtyřicet až pětačtyřiceti procent pacientů. U velké části z nich lze opatrně hovořit o vyléčení. Pokud k operaci nedojde, tito pacienti obvykle nepřežijí déle než rok.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2007, strana C5

Zdroj: