Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Čtvrtek 23. květen 2019 | Svátek má Vladimír
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Hyperaktivní močový měchýř a jeho léčba

Hyperaktivní močový měchýř a jeho léčba

Medical Tribune 31/2007
29.10.2007 00:00
Autor: Doc. MUDr. Jaromír Mašata, CSc.
Hyperaktivní močový měchýř je symptom, který se vyskytuje u velkého počtu pacientů. U starších lidí představuje jedno z nejčastějších onemocnění. Prevalence onemocnění narůstá se zvyšujícím se věkem, vyskytuje se přibližně u 17 % lidí starších 18 let, ve věku nad 75 let jím trpí již 31 % žen a 42 % mužů.


Hyperaktivní močový měchýř (OAB - overactive bladder) je podle Mezinárodní společnosti pro kontinenci (ICS - International Continence Society) definován jako soubor příznaků dysfunkce dolních močových cest. Kpříznakům typickým pro OAB patří urgence, která může být spojena is inkontinencí. Urgence je definována jako náhlý nepřekonatelný pocit na močení. Dalšími příznaky jsou zvýšená frekvence močení anykturie. Hyperaktivní močový měchýř má výrazný negativní dopad na kvalitu života nemocných. Iv případech, že je lékař informován opříznacích OAB, pacienti často nedostanou odpovídající léčbu. Mezinárodní společnost pro kontinenci určila čtyři základní příznaky hyperaktivního močového měchýře:


* Urgenci (nucení na močení) - náhlý anutkavý pocit nutnosti vymočit se, který je obtížné oddálit.


* Inkontinence - každý nechtěný únik moče.


* Časté močení (frekvence - pollakisurie) - příliš časté nucení na močení (8 avíce mikcí za den).


* Nykturie - probuzení jednou nebo vícekrát za noc kvůli nutnosti močení.


Hlavním příznakem hyperaktivního močového měchýře je nadměrné nucení (urgence) na močení. Urgence se na rozdíl od fyziologického nucení dostavuje náhle anutí nemocného krychlému vymočení. Zkracuje se doba od prvního pocitu na močení keventuálnímu spontánnímu úniku moče, zvyšuje se frekvence asnižují se objemy mikce. Urgence může být doprovázena iúnikem moče, přesto dvě třetiny pacientů sOAB inkontinenci nemají.


Terapie OAB


Léčba hyperaktivního močového měchýře je většinou konzervativní. Pokud známe příčinu jeho vzniku, tak se ji snažíme odstranit. Vevětšině případů však volíme léčbu, kdy se snažíme obnovit centrální kontrolu mikce nebo modifikovat inervaci. Léčebné postupy můžeme rozdělit do čtyř základních skupin:


*ovlivnění chování močového měchýře,


*elektrická stimulace,


*chirurgická léčba,


*farmakoterapie.


Při ovlivnění funkce močového měchýře se snažíme oznovuzískání kortikální (CNS) kontroly močového měchýře. Kzískání kontroly můžeme využít trénink pravidelného močení, psychoterapii, hypnózu, biofeedback aakupunkturu.


Efekt elektrické stimulace je založen na stimulaci aferentních vláken n. pudendus, což vyvolá ipodráždění eferentních vláken azvýší kontraktilitu příčně pruhovaného uretrálního svalu asvaloviny pánevního dna. Současně se ovlivňuje ivegetativní systém, inhibuje se účinek parasympatiku astimulují se beta-sympatické receptory vestěně močového měchýře.


Chirurgická léčba se běžně nepoužívá. Vpraxi se nejčastěji provádí distenze močového měchýře.


Medikamentózní léčba


Vléčbě hyperaktivního močového měchýře jsme nejúspěšnější při podávání farmak. Současné znalosti oneurofyziologii avegetativní inervaci močového měchýře umožňují účinnější výběr léku. Léčebný efekt farmakoterapie se pohybuje mezi 60 až 80 procenty. Základní skupinou určenou pro léčbu OAB jsou anticholinergní látky, kterým bude věnována ivětšina následujícího textu. Blokáda cholinergních receptorů snižuje výskyt příznaků, jako jsou urgence, časté močení, inkontinence anykturie. Nevýhodou anticholinergní terapie je výskyt nežádoucích příznaků, mezi které patří sucho vústech, mlhavé vidění, zácpa ajiné. Vlastnosti anticholinergních látek záleží na jejich receptorové selektivitě, která ovlivňuje jejich účinnost avýskyt nežádoucích účinků. Cholinergní receptory jsou tvořeny 5 subtypy receptorů (M1 až M5). Močový měchýř obsahuje jak M2, tak M3 receptory. Receptor M3 hraje hlavní roli při kontrakci močového měchýře apři vzniku některých patologických stavů. Účinnost anticholinergních přípravků je limitována nedostatečným selektivním zaměřením na močový měchýř, což je příčinou nežádoucích vedlejších účinků, které mohou vést až kpřerušení léčby. Bezpečnost anticholinergních látek závisí také na jejich farmakokinetice, metabolismu, vazbě na bílkoviny aschopnosti pronikat hematoencefalickou bariérou. Nově zaváděné anticholinergní přípravky vykazují vyšší selektivitu avysokou afinitu kpodtypům muskarinových receptorů uložených vmočovém měchýři. Vmnoha klinických randomizovaných studiích bylo prokázáno, že selektivní aktivace receptorů hraje významnou úlohu pro snášenlivost přípravku.


Vpraxi se při léčbě OAB používají také tricyklická antidepresiva (imipramin), lokální aplikace estrogenů aintravezikální aplikace botulotoxinu (pouze uvybraných pacientek po selhání ostatní konzervativní léčby).


Ostatní skupiny léků se vpraxi zatím neuplatňují (blokátory vápníkových kanálů, inhibitory syntézy prostaglandinů, antiparkinsonika, léky ovlivňující draslíkový kanál, beta2-sympatomimetika, alfa-sympatolytika, alfa-sympatomimetika).


Přehled parasympatolytik užívaných pro léčbu OAB


Oxybutinin


Oxybutinin IR (s rychlým uvolňováním) je syntetické parasympatolytikum působící jako antagonista acetylcholinu na muskarinových receptorech. Má slabý histaminový alokálně anestetický účinek, působí spasmolyticky na hladkou svalovinu močového měchýře, neovlivňuje neuromuskulární ploténku ani vegetativní ganglia. Oxybutinin podléhá po vstřebání vestřevě významnému first-pass metabolismu, který vyústí vevysokou koncentraci metabolitů, jež jsou odpovědné za jeho nežádoucí účinky. Vzhledem kvysokému výskytu nežádoucích účinků dojde vprůběhu půl roku kpřerušení léčby až u80 % pacientů.


Léková forma spostupným uvolňováním (Oxybutinin ER) bohužel není vČR kdispozici. Po aplikaci oxybutininu sprodlouženým uvolňováním je oproti léku srychlým uvolňováním nižší maximální plazmatická koncentrace oxybutininu aprodlužuje se doba kdosažení maximální plazmatické koncentrace. Snižuje se také plazmatická koncentrace metabolitů, které jsou příčinou nežádoucích účinků.


Oxybutinin pro transdermální aplikaci opět není kdispozici vČR. Po nalepení náplasti oxybutinin prostupuje do krevního řečiště avyhýbá se tak first-pass metabolismu vGIT av játrech, díky tomu se snižuje ikoncentrace jeho metabolitů. Transdermální aplikace oxybutininu má srovnatelnou účinnost sperorální aplikací, ale je spojena snízkou incidencí celkových nežádoucích účinků, které doprovázejí anticholinergní léčbu.


Transdermální aplikace je vhodná pro pacienty, kteří nesnášejí orální léčbu anticholinergními přípravky, užívají jinou perorální medikaci nebo odmítají denní užívání léků.


Trospium chloride


Trospium chloride je kvarterní amoniová sloučenina, která se vEvropě používá pro léčbu OAB více než 20 let. Oproti jiným lékům má některé teoretické výhody - neproniká hematoencefalickou bariérou (nemá nežádoucí účinky na CNS aneovlivňuje kognitivní funkce). Neváže se na bílkoviny anení metabolizován systémem cytochromu P 450, tím se snižuje riziko možných lékových interakcí.


Tolterodin


Tolterodin je in vivo kompetitivní antagonista muskarinových receptorů svyšší selektivitou pro močový měchýř než pro receptory slinných žláz. Účinek léčby lze očekávat do čtyř týdnů.


Tolterodin spostupným uvolňováním (Tolterodin ER) má vyšší účinnost anižší výskyt nežádoucích účinků (tolterodin srychlým uvolňováním již není na trhu).


Solifenacin IR


Solifenacin je kompetitivní antagonista cholinergních receptorů M2 aM3 svyšší selektivitou kmočovému měchýři než kslinným žlázám. Je účinný při léčbě všech symptomů hyperaktivního močového měchýře snižším výskytem suchosti vústech.


Solifenacin má vyšší selektivitu kreceptorům M3 než kreceptorům M2, amá vyšší selektivitu ke tkáni močového měchýře než ke slinné žláze.


Darifenacin ER


Darifenacin je vysoce selektivní antagonista M3 receptoru amá kněmu pětkrát vyšší afinitu než kM1 receptoru. Velmi dobrá snášenlivost přípravku se dá vysvětlit vysokou tkáňovou selektivitou. Darifenacin má devětkrát vyšší selektivitu ke tkáni močového měchýře než ke slinné žláze.


Selektivní anticholinergika rozšiřují léčebné možnosti


Vposlední době je výrazná snaha ozvýšení snášenlivosti léčby anticholinergiky. Do praxe se zavádějí nové látky amodifikují se cesty aplikace stávajících léků.


Dalším rozšířením léčebných možností je zavedení nových selektivních léčiv solifenacinu adarifenacinu. Tyto látky prokazují výrazně nižší výskyt nežádoucích účinků. Problematická zůstává také léčba ustarších lidí. Useniorů by se měly volit přípravky, které neovlivňují kognitivní funkce (nepronikají do CNS - Trospium), nebo léky se selektivním účinkem na močový měchýř.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2007, strana A6



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky