Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 18. květen 2021 | Svátek má Nataša
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Orgánové transplantace, holocaust a my, lékaři

Orgánové transplantace, holocaust a my, lékaři

Medical Tribune 5/2008
25.02.2008 00:00
Autor: Jan Činčura

Ve své eseji publikované včasopisu britské Královské lékařské společnosti Journal of the Royal Society of Medicine se chirurg Tom Treasure zClinical Operational Research Unit vUniversity College London zamýšlí nad podezřelými okolnostmi, za nichž jsou vČíně prováděny orgánové transplantace. Zamýšlí se mimo jiné nad asociacemi susmrcováním psychicky těžce nemocných pacientů vnacistickém Německu amorální zodpovědností lékařů.

Množství orgánových transplantací, které se vČíně provádějí, arychlost, sjakou jsou orgány po zadání poptávky kdispozici, vyvolává znepokojení mezinárodní odborné veřejnosti. Ta si oprávněně klade otázku, zjakých zdrojů tyto orgány pocházejí. Čína oficiálně deklaruje, že jsou získávány od popravených zločinců, kteří sjejich darováním souhlasili. Existují však (zatím nepodložená) tvrzení omnohem děsivějším scénáři – vězni jsou systematicky podrobováni chirurgickým výkonům zaměřeným na mnohočetný odběr jejich orgánů pro transplantační účely. Jaká je hodnověrnost apravděpodobnost takového tvrzení vsouvislosti stím, co víme ospoluúčasti lékařů na holocaustu ao současných praktikách, jež se voblasti orgánových transplantací dějí?

Počet orgánových transplantací vČíně vzrostl pozoruhodným tempem. Nejmenovaná instituce nyní uvádí 647 provedených transplantací jater ročně. Čekací doba se podle internetových stránek čínských nemocnic pohybuje mezi týdnem až dvěma týdny. Ceny jsou uváděny vamerických dolarech ajsou podstatně nižší než běžné ceny na globálním trhu, například vesrovnání scenami platnými vUSA jsou sotva desetinové.

Včínských údajích jsou numerické rozpory

„Proto, aby se někdo mohl stát dárcem orgánu, musí zemřít mladý amusí být splněny idalší specifické podmínky, zčehož vyplývá, že orgánů vhodných ktransplantaci je všeobecně velmi málo ačekací doby jsou velmi dlouhé. Pokud jde oČínu, existuje zde numerický rozpor mezi kalkulovaným počtem donátorů apočtem evidentně dostupných orgánů. Ato navzdory skutečnosti, že darování orgánu je vprotikladu kčínské kulturní tradici,“ uvádí Tom Treasure. Orgánové transplantace sice začaly být od května 2006 poprvé regulovány, ale nadále zůstává nezodpovězena otázka, jak mohly transplantační týmy dosáhnout tak rychlé expanze atak krátkých čekacích lhůt.

Tvrdí se, že vČíně jsou těla zdravých ažijících lidí podrobována systematické evidenci za účelem transplantací. „Je akceptováno jako fakt, že ktransplantaci jsou využívány orgány popravených zločinců. Úřady sice prohlašují, že mají kdispozici jejich souhlas, ale souhlasili tito lidé skutečně dobrovolně? Kromě toho vyvstává otázka, zda jedinec, jenž soudním rozhodnutím ztratil právo na život, ztratil také současně právo na to, aby sním byly pohřbeny například ijeho ledviny? Pokušení, proč by měly být orgány odsouzence na smrt takto zbytečně zmarněny, když je možné díky nim dvěma nemocným srenální insuficiencí prodloužit jejich život azlepšit jeho kvalitu, může být silné.“

Jsou zdrojem orgánů stoupenci hnutí Falun Gong?

Objevují se však idalší otazníky. Kjednomu zprůvodních jevů prudkého rozvoje nových náboženských směrů vzniklých videologickém vakuu, jež nastalo po kolapsu čínského komunismu, patří ivznik spirituálního hnutí nazývaného Falun Gong. Jeho stoupenci se shromažďují kprovádění duchovních cvičení ameditací. Inklinují kpacifismu aspojují moderní vědu sčínskými tradicemi. Je nesnadné určit, proč upadli vnemilost, nicméně jsou čínskými úřady považováni za nežádoucí. „Zdá se, že desítky tisíc stoupenců hnutí Falun Gong jsou vězněny, aby se dosáhlo jejich převýchovy. Při nástupu do vězení jim jsou údajně prováděny rutinní krevní testy. Přitom není důvod se domnívat, že tak čínské úřady činí veprospěch členů Falun Gong – naopak ale víme, že pro transplantaci orgánů jsou charakteristiky krevních skupin důležité.“ Na podezření, že vyznavači Falun Gong jsou zdrojem orgánů, byla založena investigativní práce Davida Matase aDavida Kilgoura, kteří následně formulovali svá obvinění.

„Pokud mají Matas aKilgour pravdu aorgány skutečně pocházejí od uvězněných členů ,nevinné‘ sekty, pachateli musejí být nevyhnutelně ilékaři. Tento hrůzný příběh se mi jeví téměř neuvěřitelný. To, co vemně vyvolává strach, pokud je to vše pravda, je, že jsou to moji kolegové lékaři, kteří tyto zločiny páchají,“ píše vesvém článku Tom Treasure.

Odnětí orgánů popravenému zločinci sotazníky

„Postup odběru orgánů po soudem nařízené aprovedené popravě se vůbec neshoduje súkony provázejícími orgánové transplantace,“ připomíná Tom Treasure. Jak známo, vnezbytném úvodu celého procesu musí anesteziologický tým pacienta sdeklarovanou mozkovou smrtí nadále monitorovat apečlivě upravovat jeho vitální funkce tak, aby udržel orgány vživotaschopném stavu. Během disekce amobilizace jater jsou srdce ijátra neustále udržovány funkční. Vrychlé sekvenci jsou poté orgány – srdce, plíce, játra, ledviny akornea – konzervovány aodebrány. Podle T. Treasura sice může výše uvedená procedura vlaické populaci budit vášně, pro chirurgy se však jedná ozcela rutinní záležitost, vůči níž jsou již emocionálně odolní.

Lékařská etika podléhá vývoji

„Jak jsme dospěli ktakovému emociálnímu otupení?“ ptá se Tom Treasure. Lékařská etika není ani absolutní, ani statickou veličinou. Na Západě se vminulých desetiletích opakovaně bořily hranice víry arozvolňovaly normy chování. Například umělé přerušení těhotenství či manipulace sfertilitou vobou směrech, tedy scílem dosáhnout jak umělého oplodnění in vitro, tak naopak zabránit početí, vyvolaly intenzivní debaty. Ostatně, názorové jednoty není vtěchto bodech dosaženo dodnes. „Transplantace znovu otevřely otázku potřeby definice tenké hranice mezi životem asmrtí,“ píše T. Treasure. „Ledviny odňaté zkadáveru se mohou revitalizovat, zatímco je příjemce na dialyzační podpoře, avšak jakmilemyokard nekrotizuje, srdce je již pro transplantaci nenávratně ztraceno.“

Právě absence srdeční akce byla základem definice exitu až do doby, kdy si koncem 60. let nástup transplantací srdce vynutil jiné řešení této otázky. Jakmile je totiž proces umírání završen vmomentu fibrilace nebo zástavy srdce, myokard je pravděpodobně již tak poškozen, že jeho reparace není možná. Aby se éra kardiochirurgie atransplantologie mohla úspěšně rozvinout, musel být exitus redefinován jako smrt mozku. „Transplantace nepochybně posunuly hranice toho, co lékaři mohou, či nemohou, aspolečnost následně tyto nové definice akceptovala,“ připomíná T. Treasure. „Otupení našich niterných pocitů anové vymezení etických horizontů jsou kroky, které nás mohou vést, pokud nebudeme obezřetní, ketické propasti. Je však možné najít jakýkoli možný precedens, který by dodal byť ijen vzdálenou kredibilitu počínání lékařů údajně angažovaných vsystematických odběrech orgánů od nesouhlasících zdravých obětí?“

Jak nacisté vybíjeli invalidní příslušníky svého národa

Ve30. letech minulého století nacisté podnikli první kroky směrem kholocaustu – ato za spoluúčasti lékařů. „Kdybychom si neuvědomili tyto skutečnosti aneporozuměli tomu, jak knim mohlo dojít, jak bychom pak mohli zabránit tomu, aby se znovu vbudoucnu nestaly, jak bychom mohli být ostražití avěnovat jim náležitou pozornost?“ ptá se T. Treasure. „VNěmecku, stejně jako všude jinde, existovala dlouhodobá institucionální péče. Pacienti se lišili vesvých schopnostech interakce se svými pečovateli abyli itací, kteří postrádali jakékoli schopnosti či vědomí rozumné bytosti. Proto nevyhnutelně vznikl názor, že pokud jejich životy vyhasnou, nejedná se oztrátu. Existovala dokonce představa, že šlo obohulibou záležitost, protože to přinášelo úlevu pro rodiny iošetřovatele stím, že je tak ušetřen čas, peníze iláska, které mohou být vynaloženy pro jiné, lepší účely. Takový pacient byl vněmčině charakterizován jako ‚lebensunwertes Leben‘, tedy ,život nemající cenu života‘.“

Lékaři se účastnili eliminace těžce nemocných

Kromě etické otázky, zda aktivní ukončení života je přípustné, vyvstal paralelně imedicínský problém – jak by tento eliminační krok měl být proveden. Uvažovalo se orůzných metodác h. Jednou znich byla aplikace zvyšujících se dávek sedativ, jimiž se bránilo možnému vzniku úzkostných stavů. Další metodou bylo hladovění za systematické podvýživy nebo při dietě úmyslně sestavené tak, aby vykazovala deficity některých esenciálních komponent.

„Tým nacistických lékařů byl požádán, aby sestavil dotazníkový formulář, jehož prostřednictvím by byly akumulovány informace ofunkční úrovni pacienta. Dotazníky byly další skupinou lékařů kompletovány asrovnávány, aby byli definováni potenciální kandidáti splňující kritérium ‚lebensunwertes Leben‘. Je pravděpodobné, že ošetřující lékaři, kteří tyto formuláře vyplňovali, inklinovali knadhodnocování stupně invalidity pacientů, evidentně vevíře, že to pacientům vbudoucnu přinese spíše více péče než méně. Kompletované formuláře byly poté posuzovány třemi nezávislými znalci, kteří byli následně jeden po druhém požádáni ohodnocení dle nabídnutých kritérií, zda konkrétní pacient je ,hoden‘ života. Přitom vpořadí druhý itřetí znalec mohli nahlédnout do spisu aseznámit se sezávěrem vysloveným předchozím znalcem, což vedlo knázorové jednomyslnosti.“ Spisy byly poté předány příslušnému úřadu, jenž vyslal lékařské transportní týmy, aby zabezpečily transfer jedinců identifikovaných jako „lebensunwertes Leben“ do dalšího sběrného zařízení, kde byla stanovena příslušná „medikace“. Nakonec lékař vystavil hodnověrný úmrtní list.

„A tak to chodilo. Ozubená kolečka se otáčela, ale nikdo zaktérů neznal pravý účel celého stroje. Zté doby však zbyla dokumentace, díky které si můžeme být jisti, že to skutečně takto probíhalo. Pro lékaře, kteří tušili, oco jde, ademonstrovali svoji nezpůsobilost či nevhodnost ktakovému úkolu, ovšem existovaly únikové cesty. Mohli být například převedeni na jinou práci. Po zahájení války samozřejmě následovaly další nepředstavitelné hrůzy, ale skutečností zůstává, že pro ,lebensunwertes Leben‘ existovala určitá taktika ametody, jež byly součástí konkrétního plánu, do kterého byli lékaři zapleteni,“ píše T. Treasure.

Chirurg nemá přehled ocelém transplantačním procesu

„A jak shora popsaný holocaust souvisí stransplantacemi? Izde pracují kolečka pohánějící velký stroj. Ošetřující lékaři potenciálních dárců orgánů nevidí usvých pacientů závislých na podpoře přístrojů žádnou smysluplnou budoucnost. Časový tlak, velké geografické vzdálenosti, komplikovanost alokace různých orgánů, potřeba respektovat anonymitu dárce ipříjemce ataké samotná logistika celého přípravného procesu znamená, že nikdo zlékařského týmu vlastně nemá celkový přehled. To se neočekává ani vČíně. Je tedy více než pravděpodobné, že se tamní lékaři dívají ,slepýma‘ očima aposlouchají ,hluchýma‘ ušima,“ domnívá se Tom Treasure.

Odhalení skutečného zdroje všech orgánů skompletní atransparentní dokumentací by postačovalo kvyvrácení obviňujících hypotéz; ale to je obtížné dokonce ivzemích mnohem otevřenějších, než je vsoučasnosti Čína. „Uvedená obvinění čínských úřadů alékařů se však zdají být věrohodná hlavně kvůli numerickému rozporu mezi hlášeným množstvím transplantací vporovnání stím, co je možné vostatních zemích, dále kvůli krátkým čekacím lhůtám astupni utajení, sjakým jsou tyto operace nabízeny na globálním trhu, anakonec ikvůli rutinně prováděným testům krve stoupenců hnutí Falun Gong,“uzavírá Tom Treasure vJournal of the Royal Society of Medicine.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana A6



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky