Útočník řekl dost, nastal čas být doktorem

Kdo ale viděl mladičkého útočníka „na place“, rychle toto „ostaršení“ pochopil. Odchovanec varnsdorfského mládežnického fotbalu a toho času student prvního ročníku gymnázia reprezentoval to, čemu se říká talent od Boha. Fotbalovou hantýrkou řečeno, byl „rychlý na míči, nápaditý do kombinace, dobrý šutér a výborný hlavičkář“. Tehdejší novinové referáty ze zápasů Slovanu hýřily pochvalami, ale shodovaly se v názoru, že divizní soutěž bude Novákovi brzy příliš těsná. Novináři měli pravdu, už po několika divizních mistrácích koupil vycházející hvězdu ambiciózní celek Sklo Union Teplice, který usiloval o okamžitý návrat do nejvyšší soutěže. Dvě sezony po sobě se P. Novák významně podílel na tom, že „skláři“ vyhráli českou skupinu druhé ligy. V obou případech jim ale postup do nejvyšší soutěže jen velmi těsně unikl v tzv. baráži, tedy play-off utkání s vítězem moravské skupiny.

Gymnazista Novák mezitím odmaturoval a chystal se na vysokou školu. Fotbaloví komentátoři pokračovali v prognózách o jeho kariéře – tentokrát tvrdili, že hbitý útočník ve druhé nejvyšší soutěži dlouho nezůstane. Opět se nezmýlili. Nejintenzivnější nabídky přišly ze Sparty a z Bohemians – vyhráli vršovičtí „klokani“, kteří tenkrát disponovali asi nejlepším týmem své poválečné historie, vedeným legendárním trenérem Tomášem Pospíchalem.

Fotbal, nebo medicína? Obojí!

Ve vršovickém „dolíčku“ čekal mladého fotbalistu první zádrhel v jeho dosud hladké kariéře. Petr (tehdy už vlastně Petar – vzhledem k původu rodičů získal i jugoslávský pas, v němž byla tato transkripce, a on ji přijal, jak sám říká, za své fotbalové „umělecké“ jméno) totiž trval na tom, že chce studovat medicínu. Svou tehdejší situaci popisuje: „Pro lékařskou profesi jsem se rozhodl vlastně už v prvním ročníku gymnázia. Dokonce jsem si vytvořil i konkrétní představu o své budoucí specializaci, chtěl jsem se stát sportovním lékařem se zaměřením na péči o pohybový aparát. Viděl jsem v tom mimo jiné i příležitost využít zkušeností ze sportu. Jenže trenér mého nového klubu to nesl velmi těžce.“

Rázovitý Pospíchal byl skutečně svým odporem k fotbalovým studentům proslulý. Od hráčů žádal plnou koncentraci na sport a škola podle jeho názoru toto zaujetí omezovala. Takže Petar absolvoval několik dlouhých „přemlouvacích“ pohovorů, na které dnes vzpomíná s úsměvem: „Když už mě nemohli zviklat v základním úmyslu jít na vysokou, snažili se alespoň o to, abych vyměnil medicínu za jinou, podle nich lehčí školu. Dokonce mi sami několik oborů navrhovali. Já byl ale neoblomný.“

První přijímačky na lékařskou fakultu P. Novákovi nevyšly, nastoupil tedy do časově méně náročného nultého ročníku školy. Paradoxně mu to pomohlo v zařazení se do tehdejší slavné sestavy Klokanů po bok třeba Bičovského, Levého, Prokeše, Ondry, Jakubce a dalších skvělých fotbalistů, s nimiž v sezoně 1982/83 získal svůj první mistrovský titul.

Od roku 1984 obléká již řádný student medicíny Novák dres pražské Sparty a postupně s ní získává další čtyři tituly mistra republiky. V ligových zápasech dává více než čtyři desítky gólů. Daří se mu i na mezinárodních utkáních letenského klubu, například v dvojzápasu prvního kola Poháru mistrů evropských zemí 1987/88 s Fram Rejkjavík se do střelecké listiny zapisuje hned čtyřikrát. Skauti evropských klubů o tomto věkově stále velmi perspektivním, nicméně už plnohodnotném útočníkovi vědí – netuší ale, že je nezvratitelně rozhodnut dokončit lékařská studia, a proto do cizích fotbalových končin odejít nehodlá. Postupně se o tom přesvědčí „lanaři“ z německého Schalke 04, švýcarského Servette Ženeva, řeckého Panathinaikos Atény i anglického West Ham United.

Hrát do ciziny, konkrétně do řeckého Iraklis Thessaloniki (Herakles Soluň), odchází útočník Petar alias MUDr. Petr Novák až ve svých osmadvaceti letech, aby, jak sám říká, na stará fotbalová kolena zažil něco nového. Stráví v tomto týmu dva roky, pak definitivně pověsí „vrcholové“ kopačky na hřebík.

Splněný životní plán

MUDr. Petr (Petar) Novák oslavil v srpnu 46. narozeniny. Zastihli jsme ho na cestě do posilovny v útrobách fotbalového stadionu Sparty Praha.

MT: S vrcholovým fotbalem jste skončil ve třiceti letech. Nebylo to trochu brzy, navíc když se ví, že jste v té době dostal docela atraktivní nabídku ze Skotska?

Řekl jsem si dost, nastal čas být doktorem!

MT: Takže zazvonil zvonec, fotbalista se přesně podle svého plánu proměnil ve sportovního doktora, a příběh tím dospěl k happyendu…

To ani náhodou! Měl jsem sice diplom, ale de facto žádnou praxi. Nastoupil jsem do varnsdorfské nemocnice, kde tehdy fungovala okresní ortopedie. Teprve tam jsem pod vedením pana primáře Petra Pecháčka začal na plnění svého záměru pořádně pracovat. Později, po změně společenských poměrů v ČR, jsme s MUDr. Pecháčkem provozovali ortopedickou ambulanci a operativu prováděli na místním chirurgickém oddělení.

MT: A co bylo dál? Ozvala se Sparta Praha?

Nejprve jsem dostal nabídku dělat lékaře českého týmu na Světové univerziádě 1999, později nabídku na tutéž funkci u národního mužstva fotbalistů do 21 let, kde působím dosud. Ale musím vysvětlit jedno nedorozumění: Já sice jsem v současnosti jedním ze tří lékařů fotbalistů Sparty Praha – spolu s MUDr. Václavem Čermákem a MUDr. Jiřím Váchalem –, ale nejsem plnoúvazkovým zaměstnancem klubu. Jsem především pracovníkem Centra léčby pohybového aparátu CLINICUM v pražských Vysočanech, které vlastní a vede právě MUDr. Váchal.

MT: Takže jste „do puntíku“ naplnil i původní gymnaziální představy o své medicínské specializaci…

V centru provádíme všestrannou a nejmodernější péči o pohybový aparát, od miniinvazivních metod až po endoprotetické výkony. Jsme pracovištěm, kde se terapeutickým zákrokům podrobují vrcholoví sportovci včetně téměř všech našich fotbalistů. Ale abych odpověděl na otázku – ano, záměry jsem si splnil.

MT: Přejděme ke zkušenostem doktora na lavičce fotbalového mužstva. Často vzbudí nevoli diváků hráči, kteří se i po zdánlivě běžném kontaktu na trávníku svíjejí v „ukrutných“ bolestech. Není v tom často jen „primadonské divadélko“? Jsou mezi vrcholovými hráči takoví „profesionální bolestíni“?

Nemyslím, že fotbalisté, respektive alespoň drtivá většina z nich, hrají nějaký umělý bolestínský „tyjátr“. Každý člověk má přece jiný práh bolesti a jinak ji snáší. Ve srovnatelné situaci jeden hráč jen bolestně sykne a druhý se zhroutí na trávník – obojí je přirozená reakce. Fotbalisté naprosto přesně vědí, že simulující „filmaře“ diváci brzy identifikují a nemají je rádi. A žádný hráč přece nechce být před veřejností za blbce.

MT: Jak je to se zdravotními prověrkami nově přicházejících hráčů? Spolupracují navzájem kluboví lékaři?

Důkladné zdravotní otestování nového hráče je samozřejmě nezbytné. Ačkoli by se to zdálo být přirozené a logické, spolupráce lékařů se v tomto smyslu moc nekoná. Problém nastává hlavně u hráčů přicházejících ze zahraničí – mnohdy v tom hrají roli i principy zachování lékařského tajemství. U přicházejících tuzemských fotbalistů alespoň orientační přehled o zdravotním stavu máme – sledujeme průběžně jejich kariéru včetně případných zranění či dalších zdravotních absencí v minulosti.

MT: Statistiky uvádějí, že za posledních deset let našlo ve světě přímo na trávníku smrt na třicet vrcholových fotbalistů, vesměs pro srdeční selhání. Vedlo to k intenzivnější preventivní i průběžné zdravotní péči o hráče?

V ČR je systém zdravotního servisu pro fotbalisty včetně prevence tradičně kvalitní. Začíná už u dětských a mládežnických kategorií – hráči například pravidelně procházejí zátěžovými EKG testy atd. My sportovní lékaři ale varovné memento oněch tragických případů velmi zodpovědně vnímáme.

MT: Nezdá se vám, že současný fotbal směřuje do stále vyšší brutálnosti a přehnané tvrdosti?

Nemyslím si to. Tento dojem vznikl možná proto, že došlo k podstatnému taktickému vývoji hry. Fotbalisté ve všech řadách jsou dnes daleko více svázáni taktickými úkoly v obranné činnosti, v mezihře i v ofenzivě, a proto dochází k většímu počtu fyzických kontaktů. Vyskytují se samozřejmě občasné extrémní případy hrubosti, ale podle mne se fotbal záludným nestává.

MT: Jen tak mezi námi: Když se k vám do ordinace či do centra dostaví národem opěvovaná zářící fotbalová hvězda, vyinkasujete od ní regulačních třicet korun za vyšetření?

Samozřejmě! Na to je zákon!

Zdroj: