Pooperační srůsty a masivní krvácení - Nové preventivní prostředky

Současný technologický pokrok má obrovský vliv na všechny chirurgické obory. I když velký rozruch budí výroba nástrojů pro robotickou chirurgii, jsou dnes na trhu i jiné úžasné – i když méně nápadné – inovace. Mezi tyto novinky patří chirurgická adjuvancia, která pomáhají při prevenci intraperitoneálních adhezí a při zá­stavě krvácení. Ta z nich, o nichž bude řeč v tomto článku, jsou komerčně dostupná pro všechny praktické porodníky a gynekology. Správnost jejich používání dokládá určitá úroveň důkazů, ať už je to padesát let klinických zkušeností nebo randomizované kontrolované studie, a všechna jsou schválena Food and Drugs Administration (FDA). I když pečlivou zástavu krvácení a chirurgický postup, který minimalizuje poškození tkání, nemůže nic nahradit,1 je třeba, aby se porodníci a gynekologové seznámili s těmito chirurgickými adjuvancii, která zlepší výsledky operací a sníží riziko jejich komplikací.

Prevence adhezí

Adheze, které se po velkých gynekologických operacích objevují v 70–95 %, jsou významnou příčinou infertility a obstrukce tenkého střeva.1–3 Pánevní adheze způsobené chirurgickým zákrokem jsou ve Spojených státech amerických příčinou 49 % až 74 % případů obstrukce tenkého střeva a cena zdravotnické péče v souvislosti s adhezemi byla již v roce 1994 odhadnuta na 1,3 miliardy USD.2,4 Vzhledem k významu tohoto problému by se měli pánevní chirurgové dobře orientovat v dostupných chirurgických adjuvanciích, která snižují vznik pooperačních srůstů.

Jak adheze vzniká.

Peritoneální adheze je konečným důsledkem zánětlivé kaskády vyvolané traumatem mesoteliálních buněk peritonea. Chirurgická manipulace, ischémie a cizí tělesa, jako jsou stehy, podněcují k aktivitě mastocyty, což vede k zánětu a ukládání fibrinu na porušené povrchy.5 V průběhu času proniknou do ....

Komentář

Autor: As. MUDr. Michael Halaška, Ph.D.

Adheze jsou definovány jako fibrózní spojení dvou povrchů v abnormální lokalitě, většinou v důsledku poškození tkáně operačním zásahem, infekcí, ischemií nebo cizorodým materiálem.1 Adheze můžeme rozdělit na dva druhy: adheze vzniklé de novo (na místech, kde dosud nebyly) a adheze obnovené.2

Z hlediska etiologických činitelů jsou nejčastějšími příčinami adhezí předchozí operace, proběhlá nebo probíhající infekce a endometrióza. Významně ovšem záleží na operační technice, kontaminaci operační rány a genetické predispozici.

Obecně se věří, že laparoskopický přístup je z hlediska prevence pooperačních adhezí výhodnější ve srovnání s laparotomickým. To platí pro malé laparoskopické výkony typu sterilizace, ale nikoli pro větší výkony.3 Na jedné straně dochází k minimalizaci poškození peritonea díky velikosti vpichů, nedochází k traumatizaci střev rouškováním a je minimalizována kontaminace cizorodými látkami a bakte-riemi,4 na druhou stranu se popisuje negativní vliv CO2 na hypoxii peritonea kompresí kapilárního řečiště a vrstev peritonea, a tím vyššího rizika adhezí.5 Výskyt pooperačních adhezí byl popsán v několika studiích. Anglická studie zjistila 5,7 % všech znovupřijetí po gynekologických operacích, které byly klasifikovány v přímé souvislosti s adhezemi, z nichž 3,8 % si vyžádalo operační revizi.6 Podle jiné studie to bylo 4,5 % všech ....

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2008, strana 32

Zdroj: