Specifika kalorické restrikce u člověka

O přesném mechanismu účinků kalorické restrikce se vedou mezi odborníky spory. Vědci se nicméně shodují v tom, že ke klíčovým signálním drahám, které se na prodloužení života po kalorické restrikci podílejí, patří dráha zahrnující růstový faktor IGF-1 (inzulinu podobný růstový faktor 1). Tento růstový faktor se syntetizuje v játrech v odezvě na působení růstového hormonu. Při omezení kalorického příjmu klesá u pokusných zvířat tvorba IGF-1 o 30 až 40 procent.

Závěry experimentů u člověka neplatí

Výsledky pokusů na zvířatech není jednoduché vztáhnout na fyziologii lidského těla. Přesto se už objevují „zaručené recepty“ slibující výrazné prodloužení lidského života po tvrdé kalorické restrikci. Nejde o normalizaci nadměrného příjmu energie, ale o stlačení příjmu energie s potravou pod hranici považovanou většinou odborníků na výživu za normální. Nejnovější výzkumy týmu Luigiho Fontany z Washingtonovy univerzity v americkém St. Louis dokazují, že lidský organismus reaguje na radikální kalorickou restrikci jinak než laboratorní zvířata.

Fontanův tým sledoval po několik let fyziologické parametry členů CR Society, kteří se řídí zásadou CRON čili „calorie restriction with optimal nutrition“ (kalorická restrikce s optimální výživou). V průměru žily sledované osoby na poměrně tvrdé kalorické restrikci sedm let. Koncentrace růstového faktoru IGF-1 v jejich krvi se ale nelišily od koncentrace IGF-1 konzumentů běžné „západní“ diety.

Fontana se rozhodl toto překvapivé zjištění prověřit experimentem, pro který si vybral 48 dobrovolníků. Osmnáct účastníků pokusu omezilo svůj kalorický příjem o 25 procent. Dalších 18 dobrovolníků zvýšilo o čtvrtinu svůj energetický výdej cvičením. Zbývající dobrovolníci neomezili kalorický příjem a nesnížili kalorický výdej. Po roce Fontana opět nezjistil pokles koncentrace IGF-1 u dobrovolníků žijících na nízkokalorické dietě. Výsledky na první pohled nedávaly smysl a odporovaly výsledkům studií provedených na myších a potkanech. Na stopu k vysvětlení záhady přivedl Fontanu výzkum veganů, kteří přijímají s potravou velmi málo proteinů. Tito lidé mají silně snížené koncentrace IGF-1 v krvi. Platí to i ve srovnání s členy CR Society. Vegani mají v těle méně IGF-1 dokonce i v případech, kdy měli mnohem více tělesného tuku než jejich protějšky žijící na tvrdé kalorické restrikci. Fontana pojal podezření, že koncentrace IGF-1 v lidském organismu jsou velkou měrou závislé na příjmu bílkovin. Lidé s tvrdou kalorickou restrikcí přijímají ve formě proteinů 23 až 24 % energie. Vegani získávají z proteinů jen 10 % energie.

Fontana se pokusil domluvit s členy CR Society, zda by se nepokusili omezit příjem proteinů. Nebylo to jednoduché. Členové CR Society si příjem kalorií určují složitou kalkulací, která jim má zaručit, že nebudou omezeni v příjmu jiných živin. Požadované rovnováhy obvykle dosahují zvýšeným příjmem proteinů. Nakonec se Fontana domluvil se šesti členy CR Society, že spotřebu proteinů sníží. U všech došlo během pouhých tří týdnů k dramatickému poklesu IGF-1 v krvi.

Důležitější je asi příjem proteinů než kalorií

Výsledky Fontanovy studie zveřejněné vědeckým časopisem Aging Cell jsou mementem potvrzujícím fakt, že mnohé „vědecky se tvářící diety nezohledňují fyziologické zákonitosti lidského organismu a často vycházejí ze zjednodušených či nepřesných interpretací experimentů na zvířatech. Fontana v této souvislosti zdůraznil, že rozhodně není zastáncem radikálních nízkoproteinových diet. Naopak, přimlouvá se za dodržování stávajících doporučení spotřeby proteinů na úrovni 0,8 gramu na kilogram tělesné hmotnosti a den, tedy zhruba 56 gramů proteinů denně pro muže a 46 gramů proteinů denně pro ženy. Fontana poukazuje na skutečnost, že většina lidí, včetně těch, kteří drasticky omezují svůj kalorický příjem, doporučenou hodnotu denní spotřeby proteinů vysoce překračuje. 

„Pokud jsou výsledky našeho výzkumu správné, tak je možné, že lidé nepotřebují drastickou kalorickou restrikci. Omezení příjmu proteinů na doporučené hodnoty kolem 0,8 gramu na kilogram tělesné hmotnosti a den může přinést mnohem lepší efekt. Ale to je jen hypotéza, kterou musíme teprve potvrdit dalšími studiemi,“ říká Luigi Fontana.

Zdroj: