Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 18. květen 2021 | Svátek má Nataša
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Historie a současnost larvální terapie

Historie a současnost larvální terapie

Medical Tribune 31/2008
27.10.2008 00:00
Autor: Bc. Jana Zádrapová

Blahodárný účinek larev na nehojící se rány znali již naši předkové. Ne vždycky se však tato metoda setkala spozitivním přijetím zestrany pacientů. Ale vytrvalost aodhodlanost všech, kteří se podílejí na léčbě chronických ran, apřevážně kladné výsledky léčby, určitě pomáhají vyzvednout tuto terapii opět mezi uznávané léčebné postupy. Desetiletí úspěšné terapie sPhaenicia sericata ukazují, že zmíněný druh mouchy je pro tento účel velmi vhodný. Při nasazení larvální terapie mohou unemocných vznikat obavy astres. Jsou obecně výsledkem dezinformací. Proto je potřeba pacientům poskytovat přesné azevrubné informace. Jenom tímto způsobem je možné rozptýlit takové mýty, jako že se larvy zavrtávají pod pokožku, že se zde množí nebo že se mohou přeměnit vráně na dospělou mouchu.

Australští domorodci používali larvy kčištění ran tisíce let, Barmánci tradičně uložili larvy do rány apřikryli je bahnem amokrou trávou. Mayové dokonce zabalovali rány do pláten namočených vezvířecí krvi usušených na slunci. Vojenští chirurgové často objevovali apopisovali účinnost larev, které zamořovaly rány upadlých vojáků. Nejznámější popis je od francouzského vojenského chirurga Ambroise Parého (1510 až 1590) vobdobí bitvy uSaint Quentin (1557) ataké francouzského chirurga Dominique-Jeana Larreyho (1766 až 1842), který charakterizoval účinek larev uzraněných Napoleonových vojáků při jejich výpravě do Egypta (1799).

John Forney Zacharias (1837 až 1901), konfederační armádní chirurg během americké občanské války, byl asi první lékař, který úmyslně aplikoval larvy do hnisající rány. William W. Keen (1837 až 1932), spojenecký chirurg, popisoval, že navzdory odpornému vzhledu nemají larvy zřetelně škodlivý účinek. Použití larev kléčebnému účelu uspojeneckých vojáků bylo nicméně velmi zřídkavé.

William S. Baer, americký chirurg pobývající veFrancii během první světové války, ošetřoval dva vojáky, kteří leželi zraněni na bojišti po sedm dnů, než byli nalezeni. Vtu dobu se jejich rány již hemžily larvami. Baer odstranil larvy ake svému překvapení zjistil, že spodina rány není vyplněna hnisem, ale docela zdravou, nově vznikající granulační tkání. Vté době byla mortalita podobně zraněných vojáků až 70procentní.

Po válce, už jako profesor ortopedie na Univerzitě Johna Hopkinse, využil svých válečných zkušeností při léčbě pacientů schronickými kostními infekcemi (např. osteomyelitidou). Baer zemřel vroce 1931 avjeho výzkumu aléčbě se pokračovalo na mnoha místech vAmerice ivEvropě. Po objevení penicilinu používání larev výrazně pokleslo aupadlo vzapomnění. Během 70. a80. let minulého století nebyla larvální terapie téměř vůbec používána nebo pouze jako poslední východisko při nezvladatelných infekcích.

VČeské republice poprvé larvální terapii použil MUDr. Karel Novotný zKardiochirurgické kliniky FN Motol vroce 2002. Jako léčebná metoda byla Vědeckou radou MZ ČR schválena vříjnu 2003.

Jak larvy pracují?

Larvy aplikované do rány mají tři způsoby účinku: čistí ránu, zabíjejí mikroorganismy astimulují hojení rány. Produkují avylučují trávicí enzymy do svého okolí, zkapalňují okolní tkáň, která je poté sáním přijímána za potravu. Tento způsob přijímání potravy nevyžaduje žádný druh kousacího ústrojí. Trávicí enzymy larev působí na odumřelou tkáň, nikoli na živou. Larvy eliminují většinu mikroorganismů zpovrchu rány azodumřelé tkáně, zbývající mikroby ajejich toxiny jsou vyplaveny ven zrány pomocí velkého množství tekutiny vyprodukované larvami ztkáně během jejich pobytu vráně.

Larvy produkují specifické antimikrobiální peptidy, které zabíjejí bakterie pravděpodobně narušením jejich buněčných membrán. Kromě toho larvy vráně vytvoří pro mikroby nehostinné prostředí vylučováním alantoinu, amonia bikarbonátu amočoviny.

Symbióza larev surčitými bakteriemi je také zásadní věcí při léčbě infekčních ran. Např. bakterie Proteus mirabilis vylučuje antibakteriální toxiny (zahrnující fenylacetát afenylacetylaldehyd), které zabíjejí další mikroby, ale neubližují larvám. Proto paradoxně mohou pomoci eliminovat další mikroorganismy. Antibiotika nemají na vývoj larev škodlivý efekt. Proto mohou být vurčitých případech užity současně.

Trávicí šťávy larev obsahují růstové látky – alantoin, kalcium karbonát, ureu aenzymy trypsin, chymotrypsin, leucinaminopeptidázu, karboxypeptidázu Aa B, serinovou proteázu akolagenázu. Tyto růstové látky stimulují hojící se tkáň krychlejšímu růstu ake zlepšení lokálního zásobení kyslíkem.

Indikace larvální terapie

Larvální terapie může být použita pro různé druhy hnisavých onemocnění kůže, nezávisle na podkladě vzniku onemocnění. Hlavní indikací kpoužití larev je dezinfekce avyčištění hnisavých, nekrotických ainfikovaných ran. Léčba může probíhat jak ambulantně, tak při hospitalizaci. Larvální terapie se může použít uakutních ichronických infekčních ran, velmi vhodná je udiabetických gangrén adekubitů, infekcí měkkých tkání, bércových vředů, popálenin. Může být použita při abscesech, karbunklech, gangrénách avředech způsobených onemocněním cév, osteomyelitidě, při nekrotickém maligním onemocnění kůže, karcinomech, sarkomech, syfilitickém vředu aj. Lze je použít ikvyčištění ran před transplantací kůže.

Aplikace larev na ránu

Larvy se doporučují aplikovat do osmi hodin po dodání, případně se mohou uchovat na chladném temném místě, nejlépe při teplotě 8 až 10 °C. Pokud nejsou použity, může dojít kvážnému poškození jejich vitality, atím ke snížení či vymizení účinnosti jejich léčby. Doporučené množství je pět až osm larev na cm2 povrchu rány.

Před aplikací je důležité zkontrolovat stav larev, zda nedošlo během transportu kjejich poškození. Měly by se při pozornějším pohledu mírně pohybovat. Obvaz je nutno upravit velikostně tak, aby zabránil nežádoucí migraci larev zrány, použité sterilní krytí by mělo přesahovat okraje rány alespoň o2 až 3 cm. Okolí rány se překrývá vestejném rozsahu mastným tylem, granuflexem nebo jinou neutrální mastí, např. Pytiolem.

Rána musí mít dostatečný přístup vzduchu, aby se larvy neudusily. Vrchní vrstvy gázy se během léčby vyměňují dle potřeby aasi po třech až pěti dnech se larvy odstraní. Někdy je žádoucí zabránit larvám vputování po křehkých tkáních nebo do hloubky dutin, např. pleurální dutiny, nosohltanu atd. Balené larvy se ukázaly jako efektivní metoda, larvy jsou zataveny vsáčku, tzv. Biobagu. Larvální sekrety volně protékají skrze Biobag do rány, Biobag tak absorbuje tekutou nekrotickou tkáň, která zároveň slouží jako výživa larvám.

Kontraindikace

Larvální terapie je kontraindikována všude tam, kde rány komunikují stělními dutinami, kde jsou rány vblízkosti velkých cév, au ran, které mají tendenci kmasivnímu krvácení. Nemohou se používat např. při chorobách srdce ažaludku, uotevřených ran hrudníku či dutiny břišní. Tam, kde je zánět prvotně způsoben nedostatkem kyslíku vetkáni, nebo uzánětlivého revmatismu, je tato metoda nevhodná.

Nežádoucí účinky

Většina pacientů, kteří podstoupili larvální terapii, si stěžuje na tělesný dyskomfort. Ten může kolísat od mírně nepříjemného pocitu až ktak velké bolesti, která vede kpředčasnému ukončení léčby. Bolest však obvykle zmizí ihned po odstranění larev zrány. Předpokládá se, že je způsobena zvýšením pH vráně, což vyplývá zmetabolické aktivity larev.

Infekce rány způsobená aplikací kontaminovaných larev je teoretickou záležitostí anebyla popsána od roku 1930, kdy se standardně do léčby zavedly sterilní larvy.

Přechodná horečka, nepřímo popsaná uněkolika pacientů, nebyla nikdy dostatečně vysvětlena. Je však možné, že může být způsobena absorpcí pyrogenních látek, které se uvolňují zbuněčné stěny gramnegativních bakterií během jejich přechodu přes larvální zažívací trakt.

Tvrdí se, že jen velmi malé procento ran, na které jsou použity larvy, se projevuje krvácením. Všeobecně je omezeno pouze na nepatrné prosakování malých kapilár, pouze vněkolika málo případech rány krvácejí živě, což je pravděpodobně způsobeno narušením cévní stěny. Ztohoto důvodu se nedoporučuje larvy aplikovat vblízkosti velkých cév, kromě pacientů, kteří jsou pod neustálým odborným lékařským dohledem.

Teoreticky možná je itoxicita amoniakem, ta však byla popsána pouze při pokusu na ovcích, kdy se aplikovalo obrovské množství larev. Jako preventivní bezpečností opatření je doporučeno aplikovat maximální množství pěti dávek larev najednou. Během terapie je vhodné také kontrolovat hladinu amoniaku vkrvi.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky