Studijní sestra – zatím nevyužitá příležitost

Chceme vyšší kompetence, zaznívá často z řad sester (pravda, zdaleka ne všech). O tom, jaké kompetence by to měly být, se pak vede nepříliš plodná diskuse. Obvykle se točí kolem nějakého technického výkonu, který by sestry mohly od lékařů převzít, například cévkování muže nebo kanylace periferní tepny. Přitom před sestrami leží prostor, který nechávají ležet téměř ladem a který jejich kolegyně na západě objevily už dávno – klinické zkoušení léků.

Pokud se v Česku sestra na klinické studii podílí, většinou je její funkce spíše servisní – odebírá vzorky krve, objednává pacienty, natáčí EKG. Odměna za takovou práci pak bývá symbolická, je-li vůbec nějaká. Úloha sester přitom může být mnohem širší, zábavnější a v neposlední řadě také lépe placená. „Práce studijní sestry v USA je opravdu zajímavá a také náležitě ceněná,“ říká MUDr. Igor Puzanov, MSCI, lékař českého původu, který v prestižním onkologickém centru při Vanderbiltově univerzitě v americkém Nashvillu  vede program první fáze zkoušení onkologických léků – tedy té fáze, kdy je nová molekula poprvé podána člověku. „V našem týmu máme takové sestry tři, všechny po dosažení bakalářského titulu získaly i specializaci v onkologii. Dále se vzdělávají v problematice klinického zkoušení, jedna studuje takto zaměřený magisterský program na naší univerzitě,“ popisuje MUDr. I. Puzanov.  

Studijní sestra má mnoho samostatných úkolů

Pacient přicházející na pracoviště s plánem možného zařazení do zkoušky I. fáze se na tomto pracovišti setkává se studijní sestrou již při své první návštěvě. S nemocným nejdříve hovoří lékař, sestra má ale již na začátku mnoho samostatných úkolů – vypracuje základní anamnézu nemocného, diskutuje s ním o podrobnostech jednotlivých protokolů, vysvětluje například rozdíly v jejich časové náročnosti. V průběhu několika dalších dnů pacient studuje jednotlivé informované souhlasy a poté jej sestra kontaktuje telefonem, aby zjistila, jak se rozhodl. Za naši stranu sestra s pacientem podepisuje informovaný souhlas, je jen málo protokolů, kde souhlas musí podepsat lékař,“ říká o práci svých kolegyň MUDr. Puzanov. Po této úvodní části začíná screening, který má zjistit, zda pacient skutečně splňuje všechna vstupní kritéria. „To opět plánuje a organizuje sestra. Objednává všechna nezbytná vyšetření včetně CT. Když je pacient do studie zařazen, připraví rozpis léčby. Mnohdy zná příslušný protokol lépe než my, tak nás upozorňuje, na co nezapomenout. Důležité je, že setra pečlivě sleduje a zaznamená všechny toxicity. Když protokol skončí, pacienta ještě dále sleduje a kontaktuje jej v pravidelných intervalech. S každým nemocným pracuje zcela individuálně. V současné době se jedna sestra stará až o deset pacientů a to je opravdu příliš. Není to práce na osm hodin denně. Každý pacient má svou sestru, dostává její číslo, na které se může kdykoliv obrátit, a také se na ni skutečně obrací. V některých komerčněji zaměřených centrech dělají sestry skoro vše, lékař prakticky funguje jen jako jejich konzultant,“ uvádí MUDr. I. Puzanov.

Vychovat takového profesionála je podle něj velmi náročné. „Naše největší starost je, aby nám tyto sestry neodešly. Jsou na trhu práce velice žádány. Jejich roční příjem se pohybuje kolem 60 000 dolarů ročně, pokud by ale pracovaly pro farmaceutické společnosti, mohly by mít 100 000 dolarů i více. Snažíme se, aby měly práci maximálně zajímavou, rutinní administrativu dělá někdo jiný. Vyhoření ale hrozí i jim. Vzhledem k tomu, že se naše centrum specializuje na studie první fáze onkologických léků, vlastně všichni naši pacienti umírají. I když se sestry snaží si udržet profesionální odstup, zasahuje je to,“ vysvětluje MUDr. Puzanov.

Možnost odborného růstu i v ČR

V České republice si podobné postavení postupně budují studijní sestry například v Kardiocentru Nemocnice Na Homolce. „Realizace studie samozřejmě vyžaduje dlouhodobé sledování pacienta, komunikaci s ním, někdy dost složitou organizaci vyšetření, pečlivou dokumentaci výsledků. To jsou všechno věci, které mohou dělat vzdělané sestry, a u nás to také dělají,“ říká přednosta Kardiocentra doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc.

Pro takovou práci je podle něj nutné, aby sestra měla nejen klinickou erudici, ale také výborné organizační a komunikační schopnosti. „Navíc taková sestra potřebuje umět velmi dobře anglicky, protože komunikace se zadavateli studie probíhá v angličtině a i původní české studie již zpracováváme v angličtině, aby byly snadno publikovatelné v zahraničí,“ vysvětluje doc. Táborský.

Klinické studie jsou jistě příležitostí pro odborný růst týmu, ale také mohou přinést nemocnici nezanedbatelné prostředky z jiného zdroje než z veřejného pojištění. Na Homolce pamatují i na spravedlivé rozdělení těchto peněz. „V komisi pro klinické studie jsme se snažili, aby studijní sestry byly v celém procesu definovány a také aby bylo jasně řečeno, jaká část z příjmu ze studie jim připadne. V minulosti mě velmi mrzelo, že lékaři byli řekněme sebestřední a na sestry v tomto ohledu zapomínali,“ říká doc. Táborský.

Chybí cíleně zaměřené vzdělání

Určitě by podle něj mělo být nějaké specializační vzdělání, které sestrám orientaci v této specifické problematice ulehčí. S tím souhlasí i MUDr. R. Dušek, lékař, který se specializuje na personální poradenství ve zdravotnictví a také na vzdělávání v oblasti klinických zkoušek. „I když už nyní české sestry odvádějí při klinickém zkoušení obrovský kus práce, nejsou brány jako partneři. To, co jim chybí, je právě cíleně zaměřené vzdělání. V pregraduálním studiu se o této problematice nedozvědí nic, postgraduální nabídka zde také není. Přitom takoví profesionálové v českém zdravotnictví jednoznačně chybějí. Navíc by to mohla být velmi atraktivní práce. Sponzorovi studie běží čas, po který má na novou molekulu patentovou ochranu, a tak je za spolehlivá data, která dostane rychle, ochoten zaplatit,“ uvádí.

Řešením by podle něj mohlo být využít stávající magisterské programy v zahraničí. „Sehnat stipendia pro tři až pět kandidátů by sice bylo obtížné, ale ne nemožné. Těžší ale je najít sestry, které by byly ochotné do toho jít a byly také schopné obstát při studiu na zahraniční univerzitě. Jistě by se jim to ale vyplatilo,“ uzavírá MUDr. R. Dušek.

Zdroj: