V saúdské nemocnici jsem často cítil bezmoc

Když jste jako mladý Afghánec ghánec před pětadvaceti lety přišel do Č eskoslovenska studovat, byla pro vás změna arabského prostředí v české náročná?

Afghánistán není arabská země a změna pro mě vůbec nebyla náročná, adaptace na české prostředí byla velmi rychlá. Afghánci se obecně rychle přizpůsobují novému prostředí a nové životní situaci. Navíc jsem přijel jako student, bezstarostný studentský život byl nádherný.

Jakým způsobem si uchováváte afghánský původ? Učíte vaše děti jazyku, v němž jste vyrostl, a vyprávíte jim o Afghánistánu?

Bohužel moje děti neumějí persky, protože jsem je tomu nenaučil, což považuji možná za největší chybu ve svém životě. Afghánský původ se snažím uchovávat kontakty s rodinou a afghánskou komunitou v ČR a Evropě. Každý rok jezdím na humanitární mise do Afghánistánu a také se zajímám o perské koberce. Mám k nim srdeční vztah, protože náš život je úzce spojován s perskými koberci již od útlého dětství.

V knize Lékařem v S aúdské Arábii po‑ pisujete, jak je činnost lékaře omezena praktikováním přísných islámských zvyklostí. Uvádíte například permanentní zahalení u žen, které komplikuje vyšetření i akutní lékařské zásahy. Jak jste se cítil v situacích, kdy vaše moc ovlivnit tyto hluboko zakořeněné konvence byla minimální a zároveň jste věděl, že dosavadní stav je pro vyšetření a stanovení diagnózy nedostačující?

Pracovat v Saúdské Arábii byla pro mě obrovská škola. Ocitl jsem se tam jako lékař často u řešení velmi neobvyklých situací. Byl jsem šokován zvyklostmi, které tam panují a velmi negativně ovlivňují práci zdravotníků. Často jsem se cítil bezmocný a rozčarovaný. Nemohl jsem dělat nic než respektovat nemocniční řád a řídit se politikou nemocnice.

Co by podle vás napomohlo alespoň částečnému řešení nerovností mezi ženami a muži v radikálně muslimském státě, jako je Saúdská Arábie?

Je to velmi komplikovaná otázka a je těžké na ni odpovědět. Možností, jak částečně zlepšit postavení žen nejen v Saúdské Arábii, ale i v jiných muslimských zemích, je celá řada. Velmi záleží na vůli konkrétních zemí a jejich vlád. Samozřejmě také záleží na samotných ženách, aby bojovaly za svá práva a pozice ve společnosti. Nikdo jim v těchto zemích nepomůže ke zlepšení jejich postavení. Bohužel žena zaujímá v islámu postavení o stupínek nižší než muž. Může trvat století, než se něco opravdu změní.

Vaše kniha naznačuje, že v S aúdské Arábii existuje i zcela specifický způsob financování, kromě obvyklé úhrady pojišťoven či osobních plateb existuje i jakýsi sponzoring ze strany zámožných občanů. Jaká je jejich opravdová motivace? Supluje sponzoring náboženskou daň přibližující spásu nebo zvyšuje prestiž přispěvatelů v pospolité muslimské komunitě?

Ano, co se týče financování zdravotní péče v Saúdské Arábii, existuje mimo úhrad z pojišťoven a od samoplátců sponzoring ze strany bohatých občanů. Jejich pravé motivace neznám, ale dar se dá považovat v podstatě za náboženskou daň nebo otázku prestiže ve společnosti. V Saúdské Arábii se totiž neplatí daň z příjmu.

Kdybyste srovnal vybavení a personální zajištění v české a saúdskoarabské nemocnici, na jaká úskalí byste upozornil? Co se týče vybavení a personálního zajištění v nemocnicích, problémy jsou v obou zemích.

I v samotné Saúdské Arábii musíme odlišit státní nemocnice od soukromých. V soukromých nemocnicích se jedná hlavně o byznys a ostatní aspekty včetně léčby pacienta jdou stranou. Hlavní snahou je hodně odpracovat a tak vydělat více peněz na úkor personálu. To znamená, že jeden člověk musí pracovat za dva i více lidí, pokud je to možné. Sám jsem pracoval jako internista, nefrolog, diabetolog a endokrinolog a každý třetí den jsem měl službu. Situace v českém zdravotnictví je obecně známá.

Jsou podle vás podmínky pro interní medicínu ve státní či soukromé rijádské nemocnici srovnatelné?

Ne, určitě nejsou. Státní nemocnice jsou financovány ze státních zdrojů a stát vlastní velké ropné bohatství, což pro pacienty znamená dostupnou péči bez ohledu na to, zda si platí zdravotní pojištění či ne. Bohužel to platí pouze pro občany Saúdské Arábie, ne však pro cizince, tvořící páteř saúdskoarabské ekonomiky. Jsou odkázáni pouze na soukromé nemocnice, kde je poskytnuta péče všem pacientům bez rozdílu. I to má však svá úskalí, jelikož náročnější výkony jako transplantace, operace srdce apod. lze provést pouze ve státních nemocnicích, což handicapuje cizince, kteří zde sice žijí desítky let a platí zdravotní pojištění, ale nemají například nárok na zařazení do čekací listiny pro transplantaci orgánů.

Vykonal jste pouť do Mekky, dosáhl jste životního cíle mnoha muslimů, dokážete si představit, že byste se vrátil do Afghánistánu a žil tam se svou rodinou?

Ano, vykonal jsem pouť do Mekky. Byl to pro mě velký zážitek, atmosféra byla strhující. V současné době si ale nedokážu představit, že bych žil se svou rodinou v Afghánistánu.

Zdroj: