Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Čtvrtek 04. březen 2021 | Svátek má Stela
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Soutěž o pacienty se do českého prostředí zatím nehodí

Soutěž o pacienty se do českého prostředí zatím nehodí

19.10.2009 08:23
Zdroj: www.tribune.cz
Autor: Iva Bezděková
"Zatímco pojišťovnám a poskytovatelům jde v soutěži o pacienta především o peníze, pacientovi jde mnohem o víc – o vlastní zdraví, život," říká v rozhovoru pro MT Hana Brixi, která pracuje pro Světovou banku a je poradkyní Světové zdravontické organizace...

Rozhovor Medical Tribune

Vjednom ze svých blogů jste napsala: „Není vhodné mít systém pojišťoven a poskytovatelů péče, kteří usilují o zisk a navzájem si konkurují o občany – v situaci, kdy stát není schopen zajistit transparentnost, srozumitelné informace o objemu, kvalitě a cenách služeb apod.,“ píšete. Pokud toto pravidlo převedete do kontextu českého zdravotnictví – hodí se pro zdejší zdravotnictví konkurenční prostředí – soutěž o pacienty?

Pacient by samozřejmě měl mít možnost získat srozumitelné informace ohledně svého zdravotního stavu, příčin a podstaty zdravotních potíží a možností léčby. Měl by mít příležitost vyjádřit se kvýběru léčby a vrámci možností by také měl být do průběhu léčby aktivně zapojen. Soutěž o pacienty se do českého prostředí zatím nehodí. Zatím vůbec soutěž o pacienty funguje málokde.

Princip soutěže funguje dobře pouze tehdy, kdy „kupující“ a „prodávající“ jsou ve vyvážené pozici.Proto konkurence funguje výborně například na trhu jednoduchých výrobků a služeb, jejichž hodnotu je kupující schopen posoudit a porovnat. Podle svých potřeb a preferencí ohledně objemu, kvality, ceny a případně dalších hledisek je kupující schopen vyhodnotit nabídku a vybrat si ve vlastním zájmu.

Tato základní podmínka fungování soutěže ale ve zdravotnictví neplatí. „Kupující“ pacient je vůči „prodávajícím“ ať už pojišťovnám nebo poskytovatelům (tedy lékařům či zdravotnickým zařízením) vždy v nevýhodě.Zatímco pojišťovnám a poskytovatelům jde vsoutěži o pacienta především o peníze, pacientovi jde mnohem o víc – o vlastní zdraví, život.

Vsituaci, kdy na jedné misce vah jsou peníze a na druhé misce vah je zdraví a život, se jedná o velkou nerovnováhu, ve které tržní síly prostě nefungují. Poskytovatelé soutěží především o takové pacienty, jejichž léčba nese nejvyšší příjem. Pojišťovny soutěží především o mladé a zdravé jedince, jejichž nároky na léčbu budou co nejnižší. Zatímco poskytovatelé a pojišťovny se vsystému soutěže snaží vybrat (a odmítnout) pacienty jako zdroje budoucího zisku, finančně neperspektivní pacienti by měli svůj výběr značně omezen.Mezi soukromými poskytovateli tato situace už vČesku nastává. Mnozí soukromí lékaři přijímají už jen pacienty, kteří platí na místě mimo pojišťovnu. Konkurenční prostředí je tedy deformováno nerovnováhou ve vztahu mezi pacientem, poskytovateli a pojišťovnami a tuto deformaci musí řešit náležité regulace a dohled.

Vjaké pozici se vtomto systému nachází pacient?

Nevýhodou pacienta je, že jako laik čelí odborníkům. Většinou neví, jaká přesně je jeho diagnóza. Nezná možnosti léčby. Nemá věrohodné a podložené informace o kvalitě a výsledcích srovnatelné léčby vrůzných zařízeních a u různých zdravotníků. Ví možná, ve které nemocnici jsou zdravotníci usměvavější, kde mají novější techniku, u koho byl nějaký jeho příbuzný či známý spokojen atd. ale tak omezená informovanost k odpovědnémuvýběru nestačí. Ohledně pojišťoven nemá spolehlivé informace o hospodaření a finančních rizicích pojišťoven, o jejich vztazích sposkytovateli a službách pojištěncům. Možná četl pár novinových článků a něco tuší zdoslechu. Taková úroveň vědění je však příliš omezená na to, aby se byl schopen poučeně rozhodnout a vybrat si dobře ve vlastním zájmu.

"Na rozdíl od práv spotřebitele kupujícího zboží obchodě jsou práva pacienta vymezena nejasně.”

Záruky a postupy na ochranu spotřebitele, které jsou běžné při nákupech v obchodě nebo i po internetu, ve zdravotnictví zatím většinou neexistují.

Vakutních podmínkách se už vůbec neexistují výhody soutěže o pacienty. Jestli Vás najednou začne bolet vhrudi, dusíte se, ztrácíte vědomí – jak si budete na „trhu zdravotnictví“ vybírat kdo vaši zdravotní situaci zvládne nejlépe?

I bez bezprostřední soutěže o pacienty ale je možno zavést vhodné prvky konkurenčního prostředí. Například lékaři a zdravotnická zařízení mohou na základě svých minulých výsledků a nákladů péče soutěžit o kontrakty spojišťovnami.´

Stímto problémem souvisítaké fakt, že u nás není vůbec definována nadstandardní péče. Podařilo se vněkteré zahraniční zemi tento model úspěšně nastavit?

Definovat nadstandardní péči je důležité zvláště vpřípadě, kdy zdravotnictví nemá prostředky ktomu, aby pokrylo veškerou poptávku po péči. Vhodně definovaná nadstandardní péče, především na základě podílu účinnosti a ceny a spřihlédnutím ketickým otázkám, umožní maximalizovat přínos zdravotnictví, tedy zajistit zdraví co největšímu počtu pacientů a co nejvíce prodloužit jejich životy ve zdraví. Toto je důležité především pro rozhodování o využití veřejných financí. Zpřístupnit nadstandardní péči prostřednictvím soukromého připojištění je vpořádku a skutečností vmnoha zemích.

Pokud ale pokrytecky předstíráme, že naše zdravotnictví poskytuje péči všem podle potřeby bez vymezení rozsahu standardní péče, dostáváme se do situace, kdy rostou čekací doby a někteří „vyvolení“ obdrží třeba i neúčinnou drahou péči, zatímco jiní trpí nebo i umírají, protože se na ně prostě nedostane účinná nezbytná péče. Dobrým příkladem definování nadstandardní péče a možnosti připojistit se nebo připlatit si nadstandardní péči je například Velká Británie. Nadstandardní péče může zahrnovat nejen luxus prezidentské suity vnemocnici, ale také náročné procedury, které nevyléčitelně nemocným mají šanci za každodenně vynaložených statisíce korun prodloužit život jen o pár týdnů. Špatným příkladem vtomto směru je třeba USA. Seniorům se tyto neúčinné náročné procedury hradí ze státní pokladny zatímco odhadovaných 45,000 dětí a dospělých do 65 let zbytečně umírá každý rok zdůvodů nedostupnosti nezbytné účinné péče.

Důsledná definice standardní a nadstandardní péče otevírá celou řadu palčivých etických otázek. Je smutnou skutečností, že různí demagogové takových etických otázek zneužívají k tomu, aby zpochybnili racionální vymezení garantované hrazené (standardní) péče a pokrytecky předstírali, že každý člověk má vymahatelné právo na veškerou možnou sebevíce nákladnou péči. Vsoučasných debatách o zdravotnické reformě vUSA se takových demagogů vyskytuje mnoho napříč politickým spektrem. Co mají společného bývá napojení na různé zdravotnické lobby. Obětí jsou různé skupiny lidí na okraji společnosti (včetně téměř 20 procent Američanů, pro které je zdravotní pojištění buď příliš drahé nebo nejisté svým krytím, protože mnohé pojišťovny se mohou zbavit nákladných pojištěnců) a obětí je také veřejný rozpočet, jehož rostoucí výdaje na zdravotnictví jsou vUSA neudržitelné.

Zdravotníci nejsou příliš motivováni kpropagování prevence, finančně výhodnější pro ně bývá nemocný pacient. Domnívám se, že ani vzahraničí nejsou lékaři motivováni uzdraveným pacientem. Například Barack Obama vrámci reformy zdravotnictví chce toto změnit. „Je třeba, aby se platby lékařům sdružovaly, aby lékaři nebyli placeni za jednotlivá ošetření, která provádějí chronickým pacientům. Namísto toho by lékaři měli být placeni za to, jak léčí nemoc jako celek. Musíme vymyslet, jak motivovat lékaře ktomu, aby navzájem spolupracovali. Lékaři musejí být různými bonusy motivováni k tomu, aby se pacient uzdravil,“ uvedl Obama. Vyvíte o některých zemích,kde finanční motivace uzdraveným pacientem už funguje?

Nejdříve mi dovolte pár slov klevné prevenci. Rozhodně nechci propagovat zdravotnické systémy socialistického typu. Všichni si dobře pamatujeme, kolik jsme ještě před dvaceti lety měli důvodů koprávněným stížnostem. Ale klevné prevenci zatím překvapivě lépe motivovaly systémy socialistického typu než systémy založené na tržních silách. Zájem zdravotníků na levné prevenci souvisel sodměňováním na základě tabulkového platu či kapitace (spíše než podle objemu a ceny poskytované léčby), spřísnými nařízeními a povinností poskytovat levnou prevenci zdarma, stvrdou apelací na profesionální etiku zdravotníků a scelkovou státní propagací levné prevence. Mnozí by se možná divili při zjištění, že výborné výsledky vlevné prevenci dosahují často chudé země se socialistickým zdravotnictvím jako před nějakými 30-60 lety Čína a posléze třeba Srí Lanka a Kuba. Ksocialistickému zdravotnictví se vracet nebudeme, ale prvky, které tam podporují levnou prevenci bychom neměli automaticky zavrhovat.

Mezi ekonomicky vyspělými zeměmi se zatím snad žádná země nemůže pochlubit účinnou finanční motivací uzdraveným pacientem a zdravým člověkem (tedy odvrácením onemocnění nebo jiné újmy na zdraví). To že mají některé země lepší výsledky než jiné často souvisí súrovní kultury a etiky zdravotnické profese a pevným začleněním levné prevence a včasné účinné léčby do zdravotnického systému.

HANA BRIXI

Pracuje ve Světové bance a jako poradkyně pro Světovou zdravotnickou organizaci a Dětský fond OSN. Posledních 15 let studuje a pomáhá reformovat veřejné finance, sociální politiku a státní správu v zemích Evropy, Asie a Jižní Ameriky. Výzkumná a poradenská práce ji zatím zavedla asi do třiceti zemí na pozvání vlád se zájmem o reformy veřejného sektoru.

Finanční motivace je bohužel ve zdravotnictví často nastavena na maximalizaci objemu drahého vyšetřování, drahé prevence a drahé léčby.Mezi ekonomicky vyspělými zeměmi je to velký problém hlavně vUSA.Váš citát prezidenta Obamy ilustruje, že se možnostech zlepšení uvažuje. Potíž ale je, že zefektivnění zdravotnictví směrem klevné prevenci a včasné levné účinné léčbě by znamenalo snížení zisku pro farmaceutické společnosti, výrobce drahé lékařské techniky i mnohé poskytovatele péče. Proto se obávám, že posun tímto potřebným směrem vAmerice se bude dařit prosazovat jen velmi pomalu proti tlaku mocných lobby.

Co se dá podle vás v tuto chvíli pro lepší prevenci udělat?

Je zde velký prostor pro osvětu.Síly spotřebního trhu, konkrétně reklamy, bohužel působí proti zdravé výživě, proti zdravé životosprávě a proti jednoduché prevenci a levné léčbě. Stát a zdravotní pojišťovny by proto měly aktivně propagovat zdravou výživu a životosprávu, levnou prevence a levnou účinnou péči, měly by ilustrovat i rizika zbytečné medikalizace. Lepší osvěta by měla být také zaměřena na nastávající matky, protože základy budoucího zdraví se u člověka vytvářejí již ve velmi útlém věku. Děti „odkojené“ hranolkami, hamburgrem a majonézou jsou často výsledkem přitažlivé reklamy a pomýleného dobrého úmyslu rodičů.

Zvážit bychom měli také možnosti pro finanční zainteresovanost občana na zdraví a uzdravení. Zatím se často pokládá za tabu, uvažovat o zavedení slev pro občany, kteří si svou životosprávou a životním stylem zbytečně neškodí, mají přiměřenou tělesnou váhu, pravidelně chodí na doporučené preventivní prohlídky a podobně.Zavedení takových slev, bonusu pojištěncům nebo podobných finančních pobídek by mohlo pomoci k posílení osobní odpovědnosti za vlastní zdraví. Samozřejmě tento finanční systém nesmí poškozovat ty pacienty, kteří trpí například chronickými onemocněními a zdravotními riziky bez vlastního zavinění.

Iva Bezděková, www.tribune.cz



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky