Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 21. květen 2019 | Svátek má Monika
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Jak se shánějí zdravotníci do krizových oblastí

Jak se shánějí zdravotníci do krizových oblastí

13.01.2010 09:15
Zdroj: www.tribune.cz
Autor: Iva Bezděková
Jednou z organizací, která vysílá pomoc do zemětřesením zničeného Haiti, je organizace Člověk v tísni. Zřejmě největší nevládní organizace ve střední Evropě působí ve více než 50 zemích světa. Jak se této organizaci daří sehnat zdravotníky do potřebných oblastí? Čtěte rozhovor Medical Tribune s ředitelem organizace Šimonem Pánkem...

Sám o sobě říká, že nechce mít nálepku novodobého Mirka Dušína, který do roztrhání těla pracuje za málo peněz pro druhé. Spoluzakladatel a dlouholetý ředitel organizace Člověk vtísni tuto pověst přesto má. Posluchači rozhlasu a čtenáři na internetu o Šimonovi Pánkovi říkají, že je jediný „revolucionář“, který se nezvrhl v zlatokopa. Kdyby člověk vživotě udělal setinu toho, co on, měl by vystaráno, vzkazují mu posluchači a ptají se, jestli nechce být náš prezident. Pro lékaře, kteří píší, že jedinou motivací pro jejich práci jsou peníze, zřejmě další „bláznivý altruista“.

Organizace Člověk vtísni jako zřejmě největší nevládní svého druhu organizace ve střední Evropě působila vtéměř 50ti zemích světa. Vedle dlouhodobých projektů vysílá také zdravotníky vrámci humanitární pomoci na místa katastrof. Jak se vám daří vtakovém časovém tlaku dostatek potřebných zdravotníků sehnat?

Jde o zhruba třicet až čtyřicet lékařů a zdravotních sester, kteří jsou členy tzv. Emergency Medical Unit a jsou připraveni vyjet okamžitě do oblasti, kde došlo k nějaké katastrofě. Před dvěma měsíci se vrátil tým českých lékařů ze Sumatry, kde pomáhali obětem po zemětřesení.

Vminulých letech jsme sprofesionály zoboru pracovali vKosovu, Bosně a Hercegovině po zemětřesení vPákistánu… Tito lidé mají pokud možno předjednáno se svými zaměstnavateli, že si mohou vtakových situacích vzít dovolenou nebo neplacené volno a vyjet. Nejsou to tedy naši zaměstnanci, pouze snámi spolupracují ve chvílích, kdy je to třeba. Zájemce o členství vEMU hledáme průběžně, chce to nejen profesionalitu, ale i otevřenost kjiným zemím, standardům, duchu práce a kus dobrodružného ducha.

šimon Pánek v Afghánistánu, 2008Zdravotníci, kteří pracují pro Lékaře bez hranic, odjíždějí pracovat bez nároku na jakoukoliv odměnu. Organizace za ně pouze vyřizuje některé formality, jinak si lékaři musejí naspořit, aby vůbec mohli odjet pomáhat. Jak je to u vás?

Je to podobné. Vrámci Emergency Medical Unit působí lékaři jako dobrovolníci. Jak si to vyřídí se svými zaměstnavateli, jestli odjíždí vrámci dovolené nebo v rámci neplaceného volna, to je na nich. U nás dostávají kromě zajištění cesty diety, které by jim měly pokrýt výdaje na cestě. Rozhodně se jim ale nerefunduje to, že si na cestu berou neplacené volno vpráci.

Je dobré slyšet, že se najdou lékaři, kteří jedou ve svém volnu pracovat „za byt a stravu“. My se setkáváme spíše snářky lékařů na jejich nízké platy, kvůli kterým odcházejí za lepším na západ nebo mimo medicínu. A na otázku – co je největší motivací pro vaši práci odpovídá drtivá většina znich „peníze.“

Pokud si musíte vyjednat dovolenou nebo neplacenévolno na to, abyste někam odjeli pomáhat 12 hodin denněveztíženém prostředí po krizi, jen diety, tak jste opravdu motivována jinak.

Nedávno jste řekl, že dnešní humanitární pomoc už nespočívá jen vtom, přivést někam pytel mouky. „Důležité je naučit příjemce nebýt na naší pomoci závislí.“ VKambodži například školíte tamní lidi tak, aby po odchodu české porodní asistentky uměli porody zvládat sami. Máte ještě nějaké další příklady toho, jak mohou čeští zdravotníci naučit místní obyvatele nebýt na cizí pomoci závislí?

Rozvojovou pomoc nezvládáme navázat všude, kde zasahujeme ve chvílích katastrof. Buď na ni nemáme dostatek financí, nebo situace vté zemi nebyla tak špatná, zdravotnictví nějak fungovalo. Vrámci zdravotnických rozvojových projektů většinou zajišťujeme vybavení, základní infrastrukturu a krítkodobě spotřební materiál a léky. Vminulých letech se nám podařilo podpořit zdravotnická zařízení různého typu - od vesnických zdravotnických ošetřoven až po vybudování nemocnic krajského typu, rozběhnutí jednotky intenzivní péče. Co se týče Kambodži – působí zde vysoce kvalifikovaná porodní asistentka zPodolí, která na místě školí místní porodní asistentky. Vedle toho zlepšujeme zařízení zdravotnických center, které často nemají stálý elektrický proud ani sterilizační přístroje. Instalujeme solární panely na výrobu elektřiny, díky kterým je vporodnických centrech světlo, a tak podobně.

Šimon Pánek v Kosovu, 1999Jak se daří porodním asistentkám vKambodži? Jaké má projekt výsledky?

Ty posuny jsou velké – téměř znulových moderních znalostí o porodnictví díky naší pomoci dosahují místní velkého pokroku. Důležitá je kombinace zlepšení technické infrastruktury (pitná voda, solární elektřina), základního vybavení (nástroje, jednoduchý sterilizátor, materiál) a školení spolu spraktickým výcvikem, který vede zkušená profesionálka zČR. A pak samozřejmě udržitelnost a dostupnost i pro nejchudší, péči si lidé hradí sami a porod stojí příbližně 10 amerických dolarů – zdá se to jako nic, ale pro rodiny spříjmem na dospělého pod půl dolaru na den to může být nedosažitelná suma. Zjistili jsme, že vKambodži včásti země existují dobrovolnické fondy. Lidé mezi sebou vybírají finanční prostředky tak, aby i ti nejchudší dosáhli na zdravotnickou péči. Iniciujeme vznik podobných fondů vprovincii, kde pracujeme.

Jak se takto chudé zemi daří vybírat peníze na ostatní pacienty, když tamní lidé sami sotva přežívají?

I vrozvojových zemích je společnost stratifikovaná – jsou tam velmi chudí, ale i střední třída a bohatí lidé. Pokud se zbytek dokáže složit na nejchudší, tak i oni dosáhnou na antibiotika, na prohlídku u lékaře, ženy budou moci rodit ve středisku, kde je horká voda, svítí světlo a umí alespoň základy porodu a je to lepší než rodit doma vnuzném domečku bez jakékoliv hygieny, bez jakéhokoliv odborného dohledu.

Jací jsou čeští zdravotníci jako dárci? Zapojují se do finančních sbírek – ať už jednorázových nebo dlouhodobých?

Nemáme to nijak statisticky zdokumentováno, nevedeme si registr dárců podle profesí. Ale pokud vím, tak mezi lidmi, kteří působí ve zdravotnictví, je spousta těch, co se do našich projektů zapojují. Lékaři už dnes patří finančně ke střední třídě a mnozí znich se zajímají aktivně o svět, tím pádem i o problémy, které se ve světě dějí. Proto si myslím, že mezi našimi dárci je i mnoho zdravotníků.

Finanční situaci nemajíjednoduchou ani lékaři, alespoň ti mladí. I oni jsou dnes předmětem charitativních sbírek. Česká lékařská komora zorganizovala vrámciCharty 77 nadační fond Iuventus Medica, který shromažďuje finanční prostředky na podporu lékařů před atestací. Mířím tím kotázce, zda u nás není příliš velké množství různých neziskových organizací. Téměř na každou nemoc existuje nějaká nadace, pořádají se veřejné sbírky na ulicích…

Těžko říci, zda je jich málo nebo moc, nikde není stanoveno, kolik by mělo takových organizací být. Řada zjejich činností se překrývá, ale to se překrývají i služby bank, kadeřníků, automechaniků. Jde o sektor služeb jako každý jiný a je na dárcích, aby si vybrali. Podle toho, jak tématicky zaměřené, transparentní a kredibilní tyto neziskové organizace jsou, dostanou důvěru dárců nebo nedostanou. Vneziskovém sektoru by měl fungovat podobný regulační mechanismus, jako když si člověk vybírá svou banku, lakýrníka… tedy měřítko kvality.

To je ale trochu rozdíl, pokud člověk vybírákomerčníslužby nebo organizaci, které přispívána obecnédobro…

Nepřispívá na obecné dobro, ale vždycky na konkrétní problém. Rozhoduje se, jestli pošle peníze na ztracené psíky nebo na nadaci, která se zabývá určitounemocí, či na zahraniční humanitární pomoc…

Takže tak, jak nyní funguje trh neziskových organizací, je správně?

Funguje podobně i ve vyspělých zemích, kde nebyl komunismus a kde veřejný život nebyl zmražen. Na západě existuje statisíce různých nadací. Například vAnglii pracuje vneziskovém sektoru 1.7 milionu lidí, což je více lidí než vbankovnictví.

Nicméně před časem jste sám řekl, že co se týče rozvojové pomoci, vládne u nás velký chaos. "Úplně hlavní problém je roztříštěnost, kdy peníze na rozvojovou spolupráci rozdělujedeset různých ministerstev, která spolu příliš nekomunikují a která nejsou ani účinně kontrolována," uvedl jste vtisku. Zmínil jste dokonce, že by bylo dobré, aby rozvojovou pomoc do zahraničí zastřešovalo jedno ministerstvo…

Ano, to je pravda, mluvil jsem však o systému státnípomoci, kde byl stav velmi špatný. Jsou země, které mají na rozvojovou pomoc speciální vládní resort – třeba Holandsko, Švédsko, Lucembursko. Ale pro Českou republiku to není relevantní – státní rozpočet na tuto pomoc není tak velký. Nemáme kolonie, jsme vnitrozemský stát, máme relativně slabou a malou ekonomiku. Přesto je třeba státní pomoc řídit profesionálně a od dob mé kritiky se mnohé změnilo. Vláda vroce 2007 rozhodla, že tento systém zreformuje. Agendu, o kterou se dělilo deset ministerstev, zcentralizovala pod ministerstvo zahraničí, které spolu Českou rozvojovou agenturou, hlídá státní peníze na rozvojovou pomoc a koordinuje jejich použití.

Organizace Člověk vtísni je členem mezinárodní skupiny Alliance 2015, která má do roku 2015 velmi ambiciózní cíle. Snížit počet lidí žijících vabsolutní chudobě na polovinu, zajistit základní vzdělání všem dětem… Neměly by tak zásadní plány mít na zodpovědnosti spíše celosvětové instituce, než nevládní organizace jednotlivých zemí?

To také jsou cíle OSN. Přijaly je všechny země vroce 2000 na miléniovém summitu jako rozvojové cíle tisíciletí. Vyhlásily je na 15 let jako určité vize, ke kterým má svět dojít. Nevládní organizace vrámci Alliance 2015 se knim hlásí a chce knim přispět svými projekty.

ŠIMON PÁNEK (*1967):

Ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, jejímž cílem je pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv ve světě. Obratem a rozsahem působení představuje největší nevládní organizaci svého druhu v nových členských státech EU.

Člověk v tísni realizoval rozvojové projekty v různých zemích Evropy, Asie i Afriky v téměř 50 zemích světa. Uskutečňuje také rozsáhlé projekty v České republice.

Organizace je členem uskupení Alliance2015, které sdružuje největších šest nevládních organizací z Evropy.

Šimon Pánek je znám jako studentský vůdce listopadové revoluce. Ve svých 20 letech organizoval humanitární pomoc obětem zemětřesení v Arménii.

V roce 2002 získal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy, o rok později cenu Evropan roku.

Více informací na www.clovekvtisni.cz

Myslíte si, že splnění těch cílů je reálné?

Užteďvíme, že ne. Co se zřejmě podaří splnit, je zajistit základní vzdělání alespoň 90 procentům dětí na světě. Už nyní se gramotnost dětí pohybuje celosvětově kolem 70-80 procent a za následujících pět let se díky velkým investicím do školství podaří gramotnost ještě zvýšit. Což bude velký rozdíl oproti roku 2000, kdy přístup ke vzdělání mělo jenom něco kolem poloviny dětí. To je obrovský pokrok. Lidé se díky základnímu vzdělání naučí plánovat, myslet včase. Člověk už o sobě nebude uvažovat jako o objektu, který je predeterminován tím, kde se narodí, ale bude se chápat jako subjekt, který má nějakou vůli, dokáže se o něčem rozhodnout. Dítě, které bude mít za sebou pět let základní školní docházky, má velkou šanci změnit svůj život oproti životu, který žili jeho rodiče. Dalším ztěchto miléniových cílů je zastavení pandemie HIV a odvrácení narůstajícího trendu počtu nakažených. Zdá se, že se toto vněkterých zemích povede. Zatím to platí jen někde – Botswana, Thajsko, ale je možné, že za těch pět let se podaří stejný vývoj i vjiných zemích.

A které zbodů se do roku 2015 nepodaří prosadit?

Je rozhodnějasné, že se nepodaří zásadně snížit počet lidí žijících vextrémní chudobě na polovinu. Ten počet zůstane zhruba stejný, jako byl kolem roku 2000.

Čím to?

Protože jde o mnohem náročnější a komplexnější problém, kde hraje roli více okolností. Na problém odstraňování chudoby přichází mnohem méně peněz zmezinárodních fondů, než by mělo, podle nás, jít. Mnohem větší finanční injekce dávajíbohaté státy do technických a infrastrukturních projektů. Tyto projekty realizují často firmy zdárcovských států. Přičemž nejde ani tak o pomoc, jako spíše o obchod. Státy si tak realizují své proexportní zájmy, firmy dostávají zakázky. Tak se bohužel chová většina států na světě. Na druhou stranu, vinu toho, že se nedaří odstranit vtěchto zemích chudobu nesou především elity vdaných rozvojových zemích. Zlepšení chodu země je celostátní problém. Elity mnoha rozvojových zemí by měly lépe spravovat věci veřejné, protože na nich leží část zodpovědnosti, proč se to nedaří. Pokud chcete postavit ve městě školu, domluvíte se s komunitou, není to nijak složitá věc. Změnit celý systém řízení společnosti je mnohem složitější.

Vlády vtěchto zemích si možná řeknou – občas nám tu pomůžou dobrodinci ze západu, tak co bychom to měnili. Není to tak, že se vlády vtěchto zemích trochu spoléhají na to, že jejich lidem vždycky někdo pomůže?

To je samozřejměvalidnídotaz. Otázka je, jestli by vlády něco na svém systému měnily, kdyby jejich lidem nikdo nepomáhal. Já si myslím, že ne. Pokud vlády vtěchto zemích nebudou voleny demokraticky nebo nebude alespoň nějaká šance změny u moci, nebudou je jejich obyvatelé zajímat. Takže problém rozhodně nespočívá vtom, že by se elity spolehly na to, že jim budou pomáhat nevládní organizace. Zajímavé je, že větší úspěchy vodstraňování chudoby mají země, kde existuje alespoň nějaká forma demokracie (svýjimkou Číny), než tam, kde se střídají diktátoři.

Iva Bezděková, www.tribune.cz




Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky