Zdravotníci se bojí mluvit o platech nahlas

Rozhovor MT

V červenci vláda rozhodla, že nelékařům má být navýšen základní plat.  Nyní probíhají kontroly, zda pojišťovny skutečně peníze poslaly, a zda je nemocnice a ambulance skutečně na platy použily. Stalo se tak? Jaké má informace Česká asociace sester?

Jako profesní organizace nemůžeme kontrolovat, zda pojišťovny plní to, co nařídila vláda. My můžeme vycházet jen z toho, co se dozvíme přímo od sester a ostatních nelékařů. Loni na podzim jsme udělali anonymní průzkum, do kterého se přihlásilo zhruba 1500 respondentů. Data z konce listopadu ukázala, že navýšení platu se dočkalo jen zhruba 50 procent nelékařů. Od vyhodnocení ankety uběhly už dva měsíce, takže je možné, že k dnešnímu dni přibyl počet sester, kterým zaměstnavatelé navýšili plat.

Které sestry měly vlastně na navýšení platu či mzdy nárok?

Vládní nařízení se týkalo všech nelékařů ve všech zdravotnických zařízeních – nejen státních nemocnic, ale i soukromých nemocnic, ambulancí, agentur domácí péče a podobně. Prioritou navýšení platů byla lůžková zařízení, jako reakce na nedostatek všeobecných sester  v lůžkových zařízení.

Máte informace o tom, zda zdravotnická zařízení použila peníze skutečně na platy sester?

Oficiálně toto kontrolovat nemůžeme, to je v kompetenci pojišťoven. Obracejí se na nás ale sestřičky z ordinací praktických lékařů s tím, že jejich lékaři dostali peníze od pojišťoven na navýšení platů, ale použili je na něco jiného, třeba na vybavení ordinace. Pokud vím, tak pojišťovny nyní chtějí zjišťovat, kam jejich peníze směřují. Pokud pojišťovny zjistí, že daná nemocnice či ambulance peníze na platy nepoužila, může vůči danému zařízení použít určitá opatření. Takové zařízení totiž neplní podmínky daného smluvního vztahu s pojišťovnou.

Takže nyní může soukromý lékař čekat, že na dveře jeho ordinace zaťuká zástupce pojišťovny a bude kontrolovat, zda lékař sestře skutečně přidal…

Ano. Pojišťovny mají právo zjistit v rámci smluvního vztahu mezi ZZ a pojišťovnou, co se stalo s tou částkou peněz, která byla určena na platy sester.

Máte zpětnou vazbu o tom, jaké jsou výsledky těchto kontrol?

Nemáme, na to je příliš brzy. Počítáme, že to bude trvat nejméně celé první čtvrtletí. To, co nás děsí mnohem více, než tyto dílčí kroky je otázka co bude po volbách. Co se stane, až paní ministryně už nebude v čele resortu. Nevíme, jak dopadnou volby a jaká bude vůle další vlády řešit otázku zdravotnických pracovníků a zároveň komplexně řešit problémy zdravotnictví.

Čeho konkrétně se obáváte? Že se odměňování zdravotníků vrátí před červenec 2009, kdy k dílčímu navýšení platů došlo?

Nejsem si jistá, zda půjde vývoj vrátit zpět, doufejme že ne. Ale máme vážnou obavu, že se stav neposune nikam dále. Těch faktorů, které to mohou ovlivňovat, je složení vlády, ministr zdravotnictví, vývoj finanční krize, úspory v resortech. My chápeme, že jsme jednou ze sociálních skupin, které se snaží prosadit své zájmy, a nejsme jediní. Stojíme tu vedle hasičů, policistů, učitelů a dalších profesí a víme, že schodek rozpočtu je obrovský. Zdravotníci patří mezi skupiny, které nevyhrožují žádnými protesty a podobně. stávkami apod.Uvědomujeme si, že musíme zajistit chod zdravotnických zařízení a péči o pacienty.  My jsme velmi trpěliví, ale máme vážné obavy z toho, co přijde po letošních volbách.

Vraťme se k tomu, co mělo nastat po loňském červenci. Mnohé nemocnice se zbavují povinnosti navýšit platy tím, že zaměstnancům přidají na platu, ale seberou jim osobní ohodnocení. Zákonně je to v pořádku a nedá se proti tomu nic dělat.

Bohužel tomu tak je. Vládní nařízení navyšovalo pouze pevnou část platu, která je dána tabulkami, zařazením do platových tříd podle katalogu prací. Osobní ohodnocení jako nenárokovou, pohyblivou složku platu toto vládní nařízení nijak neupravuje. Tato odměna se pohybuje od několika set po několik tisíc korun. Je plně v kompetenci daného zdravotnického zařízení, jestli ji svým zaměstnancům vyplatí nebo ne. Rozdíly mezi pevnou složkou mzdy a osobním ohodnocením jsou ještě markantnější v akciových společnostech – tam jsou zaměstnanci placeni podle takzvané smluvní mzdy. Docílení nějakého navýšení je jen o diskusi mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Co mají dělat zdravotníci, když je zaměstnavatel krátí na jejich osobním příplatku? Obrátit se na odbory?

Ano, měli by se pokusit kontaktovat odbory – nejprve nemocniční, poté Odborový svaz pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. Avšak v některých případech ani odbory nemohou proti dané věci nic dělat, pokud tento bod není součástí kolektivní smlouvy.Jediným řešením je přestat v takové nemocnici pracovat a jít tam, kde se k zaměstnancům chovají lépe. Nezáleží na tom, jestli jde o státní nemocnici nebo soukromou – ani některé státní nemocnice negarantují zdravotníkům zachování pohyblivé složky mzdy.

Co bychom podle vás tedy zjistili, kdybychom se ve fakultních nemocnicích zeptali, jak vyplácejí zdravotníkům osobní ohodnocení?

Asi byste se nic konkrétního nedozvěděli. Mezi sestrami panuje strach mluvit o platech. Málokdy se nám podaří, abychom se mimo kuloáry dozvěděli nějaké konkrétní informace o jejich příjmech. Řada zaměstnanců má ve své smlouvě klauzuli, která jim zakazuje sdělovat informace o platech. Zdravotníci mají strach psát tyto údaje do dotazníku, ačkoliv je přísně anonymní. Argumentují tím, že elektronickou stopou lze zjistit, kdo informace odesílal a oni přijdou o místo.

Všeobecný strach hovořit o platech ale povede k udržení statutu quo. Nic konkrétního se veřejnost nedozví a věci se nijak nezmění.

To je pravda. Mě velmi překvapilo, že přes anonymní povahu dotazníků byla účast velmi nízká. Česká asociace sester má zhruba 30 tisíc členů a ankety se zúčastnilo jen 1500 nelékařů. Já se domnívám, že pokud by zdravotníky jejich platy skutečně trápily a měli možnost se k nim anonymně vyjádřit, tak této možnosti využijí. Pokud se ale do tohoto anonymního projektu sestry nezapojily, zřejmě pro ně toto téma tak horké nebude. Druhým důvodem, a podle mého názoru větším problémem než veřejná diskuze o platech, může celkový nezájem, rezignace. Problémy, o kterých se tu bavíme, se kumulují už desítky let. Zdravotníci už nejsou pouze pomáhající profese, kterým stačí pouhé poděkování. Dnes děláme vysoce profesionální úkony, a zasloužíme si být za to patřičně ohodnoceni.

Velkým tématem mezi sestrami jsou markantní rozdíly v platech nemocničních a ambulantních sester…

Obecně víme, že příjmy sester v ambulancích jsou oproti příjmům v nemocnicích nižší, a to až o 10 tisíc korun měsíčně. Je to dáno rozdílným objemem práce, který má sestra v ordinaci a v nemocnici. To nelze vůbec srovnávat. Sestra v nemocnici musí zastat mnohem více odborné, ošetřovatelské práce, kdežto sestra na obvodě příliš té odborné práce nemá, zastává spíše práci administrativní. Podstatnou věcí je také pracovní doba – sestra v nemocnici musí počítat s prací na směny, nočními službami, přesčasy. Pak se její plat samozřejmě o tyto příplatky navyšuje. Sestra na obvodě  pracuje takzvaně „od-do“.

Předseda Sdružení praktických lékařů, Václav Šmatlák si v rozhovoru pro MT stěžuje, že sehnat kvalifikovanou sestru do ordinace je velmi obtížné. Říká, že sestry odcházejí raději do nemocnic, protože tam mají mnohem lepší platy.

To, že nemůže sehnat sestru, může být skutečně problémem výše platu. On je podnikatel a je jeho rozhodnutí, kolik sestře zaplatí. Pokud se mu do konkurzu přihlásí kvalitní, vzdělaná sestra, která váhá mezi ambulancí nebo nemocnicí, může jí nabídnout minimálně tolik, kolik by měla v nemocnici. Pokud má sestra ve fakultní nemocnici 25 tisíc korun čistého, může jí teoreticky nabídnout to samé.

Vy osobně znáte takové soukromé lékaře, kteří dají sestře slušný plat?

Znám několik lékařů, kteří se ke své sestře chovají velmi dobře, vytvářejí dobré prostředí a dávají sestrám relativně slušný plat. Uvědomují si, že je to sestra, která pacientům jako první otevírá dveře - ona je obraz ordinace. Vím ale i o takových lékařích, kteří by byli nejraději, kdyby jejich sestra dělala zadarmo, a pokud ne zadarmo, tak za co nejméně. Není výjimkou, že lékař očekává, že za svůj plat ordinaci také vyluxuje, vytře a vynese koš. Říká si - proč bych si měl platit uklízečku, když už si platím sestru? Záleží ale jen na dané sestře, zda si takové jednání lékaře nechá líbit. Je to její svobodné rozhodnutí. Sestry nemohou čekat, že se jich v takových situacích jejich profesní organizace zastane. My můžeme pouze propagovat, aby sestry byly zdravě sebevědomé, znaly svou cenu, ale do těchto pracovněprávních  sporů zasahovat nemůžeme.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz