Sestrám chybí přirozené sebevědomí
O platech sester, krácení osobního příplatku a strachu sester mluvit o svých příjmech jsme psali v rozhovoru s mluvčí ČAS minulý týden. Viz článek Zdravotníci se bojí mluvit o platech nahlas. V následující části rozhovoru si přečtete mimo jiné o vztazích mezi sestrami a lékaři.
Nemáte pocit, že si lékaři od listopadu 1989 dokázali přeci jen toho vymoci více než sestry?
Určitě. Lékaři našli mnohem dříve odvahu. Jsou také mnohem více sjednoceni. Mají profesní organizaci, jejíž členství je povinné. Z toho vyplývají i práva členů. Česká asociace sester začala fungovat mnohem později. Vznikla až v roce 2000, kdy došlo ke sloužení asociace a České společnosti sester. Jsme občanské sdružení a nemáme tak velkou sílu jako mají lékaři. Sestry se začaly organizovat později a hůře sbíraly odvahu. V posledních měsících se nám trochu daří tento postoj změnit.
Potřebovali byste větší aktivitu sester?
Ano, potřebovali bychom větší podporu všech zdravotníků – nelékařů. Aby nelékaři o sobě dávali více vědět. Sestry se v praxi chovají často příliš skromně. Samy sebe staví do submisivní polohy, kde plní příkazy lékaře a nechtějí přemýšlet o tom, co dělají samy. To je běh na dlouhou trať. V platové sféře nelékařů se desítky let nic nedělo, tak to nelze změnit ze dne na den. Ani červencové navýšení platů, kterého byla plná média, nemůže tuto situaci nějak dramaticky posunout dopředu. Nejde jen o finance, ale také benefity, přijetí odborné kvalifikace sester. Celá desetiletí a staletí byly sestry vnímány jako služky. Když se podíváme do historie, neměly sestry jako ošetřovatelky vůbec žádné zázemí. Nemocnice měla jednu velkou místnost a sestra v rohu místnosti žila s pacienty. Pohled na sestru jako na pomáhající profesi, se příliš nezměnilo. Stále ještě není ideální to, jak přijímají lékaři zvyšování vzdělávání sester – např. vysokoškolské studium.
Sestry jsou dnes mnohem vzdělanější než dříve, ale stále dělají nekvalifikovanou práci. Mnohá oddělení velkých nemocnic přiznávají, že jejich sestry mají vyšší intelektuální potenciál, než jsou schopni využít. Řekl mi to například přednosta chirurgického oddělení v Motole a jeho oddělení určitě nebude jediné, které tento problém má. Jak vnímáte to vidíte vy?
Když jsme před lety zavedli vysokoškolské vzdělání pro sestry, tak bychom také měli zajistit podmínky pro to, aby sestry toto vzdělání mohly využít. Nemáme další pokračující články, nemáme nižší zdravotnické pracovníky, pomocné profese. Proto jsou sestry nuceny dělat nekvalifikované práce. Mezi sestrami je řada bakalářek, magister, sester s PhD., MBA, jsou to velmi vzdělané, kvalifikované dámy. Ale protože nemáme v tom řetězci další články, musí sestra v tomto řetězci vykonávat pomocné činnosti. Což samozřejmě nepřispívá k pocitu seberealizace. Studium přitom tyto zdravotní sestry stálo hodně sil a času. Měli bychom proto lépe propracovat systém zařazování sester. Na druhou stranu, pokud zaměstnavatel nepožaduje vysokoškolské studium pro plnění určité pozice nelékaře ve ZZ, pak je na dobrovolném rozhodnutí sestry studovat a musí počítat s tím, že zaměstnavatel nebude mít pro ni adekvátní uplatnění. Opět jsme u svobodné volby každého z nás. Pokud zaměstnavatel požaduje, aby na určitou pozici sestra měla vysokou školu a pak pro ni tuto pozici nezajistí, pak to může být problém.
Tento problém se dnes týká i v řemesel. Mladí lidé nejdou do učilišť, většina chce raději studovat. Firmy hlásí zoufalý nedostatek řemeslníků To samé platí i u sester – dívka, která chce pracovat ve zdravotnictví půjde raději studovat než dělat pomocnou sílu…
Je to paradox, ale přitom ČR patří mezi země s nejmenším počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí. Na druhou stranu, pokud si sestra udělá vysokoškolské vzdělání v ošetřovatelském oboru, a chce více kompetencí, chce více zasahovat do některých věcí týkající se ošetřovatelství, rozhodovat, neměla by se bránit také zodpovědnosti. Mnohdy se snažíme přenášet zodpovědnost jen na lékaře, který v konečném důsledku tu zodpovědnost má, ale dílčí kroky za ošetřovatelské úkony nese registrovaná sestra, která má licenci na to, aby prováděla činnost bez odborného dohledu.
Máte tedy pocit, že některé sestry ani nechtějí nést zodpovědnost, kterou jim lékaři nabízejí?
Ano. V některých případech lékaři ustoupí ze svých kompetencí v oblasti ošetřovatelské péče a umožní, aby sestry dělaly práci samostatně, ale sestry se této zodpovědnosti bojí. Takže rozhodně dnes problém nestojí tak, že by nám lékaři bránili v kompetencích. Sestry mají někdy pocit, že je lékaři dirigují, což není ve všech případech pravda, a přitom nechtějí vykonávat některé úkony, nechtějí za ně nést odpovědnost a nechávají je na lékaři. Existuje přitom řada lékařů, kteří chtějí brát sestru jako svého partnera. Jsou to spíše mladší lékaři, kteří chápou sestru jako svou pravou ruku, nikoliv jako podřízenou.
V jakém vztahu sestra a lékař vlastně je? Nedávno jsme na našem webu měli rozsáhlou diskusi o tom, zda lékař je nadřízený sestry nebo ne…
Ošetřovatelství je již několik let samostatný vědní obor. Tak jako medicína má své výzkumy, nové poznatky, má je i ošetřovatelství. V tomto ohledu jsou tyto dvě linie na sobě nezávislé. V běžné praxi je tomu trochu jinak. V nemocnici vedle sebe běží lékařská péče a ošetřovatelská péče. V čele medicínské větve je náměstek pro léčebně preventivní péči. Druhou větev zastřešuje náměstkyně ošetřovatelské péče, nebo-li hlavní sestra. Lékař řídí tým po odborné stránce, ordinuje léčbu, sestra tuto léčbu provádí. Má na starosti také prevenci různých rizik. Vedle sester pracují v této linii také laboranti, kliničtí psychologové, rehabilitační pracovníci. Statistiky ukazují, že pacient v nemocnici stráví se sestrou až 90 procent času, zatímco s lékařem jen 10 procent času. Sestra se stará o pacienta, aby netrpěl bolestí, aby neměl proleženiny, aby se správně stravoval, vyměšoval. Když vezmeme objem práce v nemocnici, tak ošetřovatelské práce je mnohem více. Případné spory o kompetencích či hierarchií mezi lékařem a sestrou je spíše mezilidský problém než meziprofesní. Lékař je ten, kdo léčbu řídí. On má ze zákona zodpovědnost za pacienta, je hlavou, která to řídí. Sestra je krkem, která s tou hlavou hýbe. Musím ale směřovat kritiku i do svých řad. Některé sestry, které nyní dostaly vzdělání, jako by měli „patent na rozum“. Některé mladší sestřičky mají tendenci lékařům určovat, co mají dělat, na což jsou citliví. Není o profesních úkonech, ale proč mu do toho sestra mluví.
Sestry si často stěžují na nezájem zaměstnavatelů o celoživotní vzdělávání. Co byste poradila sestřičce, která je registrovaná, zaměstnavatel ji přiděluje práci registrované sestry, ale nevysílá jí na žádná školení, za které se získávají kredity. Má chodit na školení ve svém volnu a hradit si vše sama? Takový způsob vzdělávání nemůže být příliš efektivní, protože sestra si pak vybírá akce podle ceny a podle místa konání, i když pro její obor nemusí být příliš vhodné.
Velmi záleží na tom, zda zdravotnické zařízení stojí o registrovanou sestru. Pokud jí potřebuje pro výkon povolání zdravotnického pracovníka bez odborného dohledu, mělo by být v jeho zájmu, aby splnila kritéria a požadavky na udělení registrace. Žádný zákon ale zaměstnavateli neurčuje povinnost vysílat zaměstnance na vzdělávací akce a hradit je. Opět je to velmi individuální. Některé nemocnice nebo privátní lékaři bez problémů vysílají sestry na semináře či konference a některé zase hradí cestovné apod. Mnoho velkých nemocnic pořádá vlastní semináře v rámci procesu vzdělávání zaměstnanců. Mnoho firem provádí semináře v rámci partnerských programů zdarma nebo za symbolické částky. Existuje široká škála e-learningových kurzů, které nejsou finančně ani časově náročné. Snažíme se kolegyně také vést k tomu, aby publikovaly své zkušenosti z praxe v odborných periodikách a i tím si zhodnocovaly svoje vzdělávání. Daří se to však jen u malého procenta. Aby pro sestry vzdělávání nebylo tolik složité, je nutné si vzdělávací akce rozložit do celého období 6 let platnosti registrace. Setkáváme se s tím, že se sestry snaží „nasbírat“ co nejvíc kreditů v co nejkratším časovém úseku aby měli klid. Často slyším při přednáškách, jak si kolegyně spolu vypráví o tom, že ještě nasbírá tolik a tolik kreditů a pak už nikam nemusí. Bohužel se systém kontinuálního vzdělávání nelékařů dehonestuje honbou za kredity na jakékoliv akci a nikoliv potřebou se během profese vzdělávat a sledovat novinky v ošetřovatelské péči. Přitom 6 let je poměrně dlouhá doba na „nasbírání“ 40 kreditů.
V právní poradně MT se objevuje mnoho dotazů na téma porušování Zákoníku práce (rušení plánovaných směn na poslední chvíli, fiktivní rozpisy služeb apod.) Z důvodu nedostatku zdravotnických pracovníků se stává, že sestra nese odpovědnost za větší počet pacientů, případně vykonává odborný dohled nad dalšími pracovníky. Míra odpovědnosti je mnohdy vysoká. Může ČAS nějak zasáhnout?
Profesní organizace může v těchto případech pouze poukázat a upozornit MZ na tuto skutečnost.Pokud ale není možné konkretizovat jednotlivé případy pak se dostáváme do situace“jedna paní povídala“ a s těmito „argumenty „ pak nelze nikde operovat.Bohužel ČAS ze své pozice nemůže vstoupit do ZZ a provést audit či kontrolu.Může to na místě provést pouze odborová organizace a upozornit management ZZ na porušování Zákoníku práce.Pokud se však na ČAS obrátí konkrétní zaměstnanec z konkrétního ZZ , pak tuto stížnost prošetříme a předáme k řešení kabinetu ministra zdravotnictví.
Iva Bezděková, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz