Nutriční intervence a hojení ran
Zatímco u některých organismů a živočichů dochází k úplné regeneraci včetně dorůstání amputovaných končetin (např. někteří obojživelníci), u savců a člověka je hojení prakticky vždy spojeno s reparací, prakticky vždy končící tvorbou jizvy. Je důležité zdůraznit, že tvorba jizvy je téměř pravidelně spojena se zánětlivou odpovědí.
Hojení rány u zdravého člověka, jenž má dostatečné zásoby svalstva a energie, zpravidla nečiní potíže. Během tohoto procesu organismus využívá vlastních energetických a stavebních substrátů; zejména jde o kosterní svalovinu, která je ve fázi hojení ran největším dodavatelem bílkovin.
Důležitá je však skutečnost, že hojení ran za využití vlastních stavebních substrátů je v každém případě spojeno se ztrátou tělesných funkcí. Zejména jde o pokles svalové síly, který se upravuje poměrně dlouhou dobu - během několika měsíců -, což zpravidla nečiní potíže dosud zdravému a dobře pohyblivému jedinci.
Problematické je však hojení rány u pacienta s nedostatečnými zásobami bílkovin a energie. Nejčastěji tomu tak bývá u starých jedinců nebo pacientů trpících podvýživou. Nedostatek energetických substrátů vede k prodlouženému hojení rány a navíc její samotná existence způsobuje chronický systémový zánět, který potlačuje anabolické schopnosti organismu.
Tak vzniká bludný kruh, kdy obtížně se hojící rána způsobuje další tělesnou zátěž, ztrátu pohybu a snížený příjem potravy (v důsledku ztráty chuti související se zánětem). Tento bludný kruh nakonec vede k těžkému postižení pacientovy soběstačnosti nebo k jeho smrti. Prostředky vydané na následnou léčbu dekubitů (zejména antibiotická léčba) jsou značné a jejich využití bývá často zbytečné.
Z uvedeného je patrné, že sledování nutričního stavu a nutriční intervence musí být nedílnou součástí léčby každé rány, což prokázala řada klinických studií i metaanalýz. Některé substráty mohou hojení rány příznivě ovlivnit. V tomto smyslu se intenzivně diskutuje o aminokyselině arginin, zinku a některých antioxidantech.
Klinický důkaz je však poměrně složitý, neboť v současné době je velice obtížné provést prospektivní randomizovanou studii, která by sledovala vliv výživy na hojení ran. Souvisí to zejména s etickými problémy, neboť dnes, kdy je známo, že podvýživa stav nemocného zhoršuje, je randomizace podvyživených nemocných s ranami neetická.
Uvedenému problému se poněkud vymyká poslední studie, jejímž cílem bylo popsat vliv specializované výživy (Cubitan - výživa obsahující zvýšené množství bílkovin, argininu, zinku, vitaminu C a vitaminu E) na hojení dekubitů. Z etických důvodů byla provedena u nemocných, kteří nutriční podporu nevyžadovali. Šlo o mezinárodní studii - CUBE -, jíž se zúčastnilo i naše pracoviště. Sledovala nejen rychlost hojení dekubitů, ale i finanční náklady spojené s lokální léčbou a čas strávený převazem.
Studie CUBE jako první prokázala, že specializovaná nutriční podpora může výrazně zkrátit dobu hojení proleženin, současně však i snížit počet převazů a náklady spojené s léčbou proleženin. U skupiny pacientů, kteří dostávali specializovanou výživu Cubitan (Nutricia), bylo zjištěno signifikantní zmenšení proleženiny o dva týdny dříve než u kontrol (viz obrázek). Je tedy zřejmé, že speciální nutriční podpora může pomoci hojení proleženin.
Bohužel ze studie nevyplývá, která ze složek specializované výživy hrála pro úspěšné hojení nejdůležitější roli. Na závěr je třeba zdůraznit, že přestože specializovaná výživa může zkrátit dobu hojení dekubitů, je v každém případě nutná dokonalá
péče o výživu nemocného. Prevence podvýživy u každého nemocného, a zejména u nemocného vyššího věku, je podle mého názoru vždy lepší než nutnost použití specializované nutriční podpory u pacientů s již rozvinutými dekubity.
Zdroj: Medical Tribune