Přeskočit na obsah

Paliativní péče nesmí být ve stínu kurativní léčby

 

První z nich byl W. Scholten ze Švýcarska, vedoucí sekce analgetické léčby WHO. Představil kontrolní programy a analýzy směřující ke zlepšení léčby bolesti a paliativní péče v jednotlivých zemích. Dále prezentoval WHO modely a doporučení v této oblasti péče, hovořil o lidských právech, důstojném umírání a strategických plánech edukace. Upozornil na sílící problém nárůstu onkologických onemocnění do roku 2030, a to o 45 %, z toho 70 % v rozvojových zemích. Česká republika má přitom podle indikátorů kvality ve spotřebě silných opioidních analgetik ještě jisté rezervy.

Doc. A . Hanzlíková ze Slovenska seznámila účastníky se situací následné péče v sousedním státě, hovořila o úloze hospiců, nutnosti vzdělávání v oblasti paliativní a preterminální péče. Celá problematika zajištění domácí péče i hospitalizací včetně dořešení jejího financování si zaslouží pozornost a koncepční řešení. Je proto oprávněně také na programu výboru ČOS.
Tematicky na toto sdělení navázala přednáška R. Šafářové o vlastních zkušenostech z provozu mobilního hospice jako další možné formy péče o preterminální pacienty.

Ve třetí zahraniční přednášce se F. Janků (Texas, USA) věnoval možnostem standardizace léčby nausey a zvracení v souvislosti s různými emetogenními režimy chemoterapie.

Seminář se dále věnoval paliativní nutriční péči o onkologicky nemocné v domácím prostředí včetně parenterální výživy (E. Meisnerová). Vedle výčtu všech možností zaznělo doporučení, že u těchto nemocných neplatí obecné zásady zdravé výživy, ale je třeba zajistit především energetický příjem. Žádoucí je i limitovaný příjem tekutin, což je pravidlo, které často nerespektují především rodinní příslušníci.

Zajímavým tématem byly možnosti využití peritoneální dialýzy u onkologických pacientů při renálním selhávání s cílem udržení kvality života (V. Bednářová). I˙poté nemocný zůstává ve svém domácím prostředí a je soběstačný.

V příspěvku o novém konceptu žilního přístupu v onkologické léčbě (J. Fricová) se autorka zaměřila na indikace, kontraindikace, správnou techniku a technologie pro zajištění trvalého žilního přístupu. Byly představeny novinky v použití periferního katetru PICC .

Přednášky Institutu onkologie a rehabilitace Na Pleši se věnovaly možnostem paliativní radioterapie (J. Novotný). Pro radioterapii v paliativních režimech - ať už jde o ozáření CNS, skeletu či lokálních recidiv - je na tomto pracovišti dostupná kapacita včetně lůžkového fondu. Na žádost účastníků minulého semináře byly prezentovány kasuistiky (A. Aschermannová) se závěry potvrzujícími řadu teoretických poznatků. Onkologická onemocnění je nutné vnímat jako ostatní chronická onemocnění, s nutností zajištění péče o symptomy somatické, psychické, sociální i duchovní. Je také nezbytné nabídnout podporu rodině nemocných.

Pozoruhodné bylo otevření problematiky a tématu Jak obnovit duševní síly a udržení motivace zdravotníků v péči o onkologicky nemocné (P. Tesařová, A. Hamplová). O tomto problému včetně prevence syndromu vyhoření se sice ví, avšak balancuje stále na pokraji zájmu o řešení. Onkologická klinika a institut na Pleši přijmou dalšího partnera do projektu, který by se této problematice konkrétně věnoval. Druhý paliativní seminář byl hojně navštíven hlavně pracovníky z organizací následné péče, přínosem byla také účast studentů lékařské fakulty.

Tento typ semináře je jednou z cest umožňujících zdůraznění potřeby vzdělávání, nutnost kontinuity péče a konceptu neopouštění pacienta.

Význam paliativní a podpůrné péče v komplexním přístupu k onkologickému pacientovi byl na programu ostatních bloků v rámci celého kolokvia, sesterské sekce i sekce posterů. Domnívám se, že se opravdu podařilo naplnit motto celého symposia: Lékaři a sestry různých oborů společně proti zhoubným nádorům.

Zdroj: MEDICAL TRIBUNE

Sdílejte článek

Doporučené