O tsunami na moři a v lidských hlavách
Vládní úřady zemí kolem Pacifiku, od Havaje po Japonsko, nařídily rozsáhlou evakuaci obyvatelstva bydlícího na pobřeží. Stalo se tak přesto, že už byla k dispozici předpověď, že mimo Chile velké nebezpečí nehrozí.
Časopis Nature přinesl 2. března komentář k těmto událostem. Costas Synolakis (University of South California) je vědecký pracovník Centra včasného varování, které předpovědělo, že tsunami projde Pacifikem mezi Havají a Tahiti, aniž by je vážně ohrozilo. Centrum o tom vydalo včas zprávu. Synolakis přesto nekritizuje úřady, které hned neodvolaly poplach. Celou událost hodnotí tak, že matematický model předpovědi nezklamal, je však třeba zlepšit koordinaci institucí vyhlašujících nejen začátek, ale také konec poplachu. Opakovaný falešný poplach může vést k nedůvěře ve vědecké předpovědi. Jiní argumentují, že nacvičí-li si obyvatelstvo evakuaci při falešném poplachu, bude umět rychle reagovat, až to bude opravdu třeba. Na článek v Nature reagoval chilský prezident. Přiznal, že velení námořnictva udělalo chybu, když předčasně poplach odvolalo. Lidé se začali vracet do svých domovů a některé teprve pak tsunami zasáhla. Právě v této době však místní samospráva před předčasným návratem varovala, a mnoho lidí se tak zachránilo.
Přemýšlím o naší české, předem ohlášené tsunami - o prasečí chřipce. Je březen, očkovací látka je k dispozici bez omezení a lidé jednají, jako by byl odvolán i poplach. Ti, kdo se dát očkovat chtěli a očkování jim bylo odepřeno, poněvadž nebyli mezi vyvolenými, kteří většinou očkování odmítli, se dovídají, že musejí čekat, až se najde deset jim podobných.
Řekněme, že už nás virus nezasáhne. Místo toho, abychom byli rádi, že jsme přežili zimu s podobnými ztrátami na životech jako zimy předchozí, hledáme viníky, kteří vyhlásili poplach a připravili státní pokladnu o miliony. Kdo je za tím grandiózním tunelem? Mezinárodní kapitál soustředěný v rukách farmaceutického průmyslu. Ten podplatil naše ministerské úředníky, hlavního hygienika, Státní zdravotní ústav a zřejmě i Světovou zdravotnickou organizaci, která vyhlásila pandemii.
Ano, vědělo se, že prasečí chřipka nemá horší průběh než chřipky, na které jsme byli zvyklí. Smrtelné riziko tu však bylo - a asi zřejmě ještě je - že prasečí chřipka oslabí obyvatelstvo, jež by snáze podlehlo chřipce ptačí, kdyby její virus zmutoval a naučil se přecházet z člověka na člověka. Mutace je už ze své definice náhodný jev. Jak se chránit před náhodou?
Možná existuje matematický model, který by vedl k odhadu pravděpodobnosti, že k mutaci dojde, a k předpovědi, co se stane pak. Očkování je něco jako pojištění. Některé pojistky musím uzavřít ze zákona. Platíme pojistku na auto a nemrzí nás, když se nenabouráme. Děje v přírodě jsou determinovány řetězem příčin a následků. S kauzalitou počítají matematické modely předvídající tsunami. Lidská psychika je však zařízena spíše na předvídání podle účelu, z něhož lze porozumět lidskému jednání. Znají to čtenáři detektivek. Vrah se hledá mezi těmi, kdo mohli mít ze smrti zavražděného prospěch. Prospěch, který je v budoucnosti a ne v minulých příčinách. Za jakým účelem mohla být spáchána vražda a kdo na ní mohl vydělat? Filosofové definují člověka jako bytost, která je na rozdíl od jiných tvorů "projektem do budoucna". Budoucnost člověka je konečná, a tak existencialisté soudí, že bychom měli jednat s vědomím, že umřeme. Existence je celá, příjme-li svou konečnost. Nebudu filosofovat. Zkusím naroubovat na tsunami, které se nekonalo, představu, jak by chilskou situaci viděl MČČ (čti malý český člověk) zocelený zkušenostmi s politickou tunelovací mafií. Komu to zemětřesení přineslo užitek? Pohřebním ústavům a dobrovolnickým organizacím, jejichž pracovníci si za peníze vybrané od altruistických chudáků udělali výlet do Chile.
Takový názor je přece jen víc než přitažený za vlasy. Katolická Charita ani Člověk v tísni asi nepohnuly zemskými deskami podél Pacifického zlomu. Ale co ti proroci, kteří nechali zbytečně vystěhovat tisíce obyvatel břehů Tichého oceánu? Nejsou náhodou příbuznými majitelů autobusových společností a speditérů, kteří evakuovali obyvatelstvo? Proč vlastně neodvolali ti vědátoři poplach, když si spočítali, že se nic hrozného nestane? A když to opravdu důsledně domyslíme, začne to být ještě jasnější. Kdo vydělal na strachu a úzkosti evakuovaných obyvatel? Výrobci antidepresiv a anxiolytik. A jsme doma. Kolik akcií Glaxa, Pfizera nebo Novartisu má asi takový Synolakis? Jen z české kotliny, kam tsunami nemůže, to umíme vidět s patřičným nadhledem.
Hned si však uvědomuji, že jsou rozsáhlé části povrchu této zeměkoule, kde je podobný druh uvažování přiveden k absurdní dokonalosti. Komu pomohlo zničení dvojčat Světového obchodního centra v New Yorku? Přece Americkým tajným službám CIA a FBI. Nestačilo jim, že daly zavraždit Johna Kennedyho, a musely ještě zničit ty mrakodrapy v New Yorku. Potřebovaly demonstrovat nebezpečí terorismu, aby získaly větší pravomoci. Je to ostatně Amerika, nad níž má kontrolu se svými kamerami Orwellův Big Brother.
Jděme dál. Komu pomohl holocaust? Přece Židům. Svět jim za to pomohl k samostatnému po zuby ozbrojenému státu, který drží v područí miliony zbídačelých mírumilovných Palestinců. Utajuje se, že Izrael má atomové zbraně. Židé vděční za jejich pomoc drží Američanům ve Středozemním moři předmostí, aby odtud mohli rychle zasáhnout, kdyby byly ohroženy finanční zájmy petrolejářů, kteří vykořisťují lid Arabského poloostrova. A jde se ještě dál. Celý holocaust je humbuk. Vymyšlená báchorka, Osvětim a Březinka jsou Potěmkinovy vesnice. Copak národ Goetha a Schillera by byl schopen takových zvěrstev?
Nedělá mi dobře pomyšlení, že jako občan Evropské unie platím daně, za něž se tisknou učebnice pro palestinské děti, a v těch učebnicích se v podobném duchu vysvětluje moderní historie.
Vraťme se k dopadu extrémně teleologického chápání světa na naše poměry. Politik, na něhož se hází vejce nebo se na jeho mítincích vztyčují protestní transparenty, nepřemýšlí o tom, proč s ním lidé nesouhlasí. On je přece neomylný. Je jediný, kdo to s naším lidem myslí dobře. Musí v tom být spiknutí. Proti němu mohou být jen agenti placení jeho politickými odpůrci. Lze hledat rozdíl v katastrofách spuštěných přírodou a katastrofických následcích rozhodnutí politiků.
Zdálo by se, že největší morální odsouzení zaslouží ten, kdo využívá přírodních událostí k vlastnímu prospěchu. Já však mám v živé paměti, jak se za první republiky nezaměstnaní modlili, aby napadl sníh. A lékaři s jistou nadějí očekávali chřipkovou sezónu. Nikdo je za to morálně neodsuzoval. Jde o problém, jehož řešení sotva bude kdy hotové. Jednak chceme transparentnost a vidět politikům a bankéřům do karet, na druhé straně se bouříme a chceme být neviditelní, když se na nás dívají kamery v supermarketech a policie na ulicích.
Řešíme ovšem také pseudoproblémy. Chceme bránit obyvatelstvo před rizikem RTG záření při kontrolách na letištích, jako by záleželo na našich zákonodárcích, zda se do USA může cestovat bez RTG kontroly. Můžeme o velikosti tohoto rizika občany informovat - ale sotva pomůžeme lidem cestovat do USA, jestliže se budou chtít takové kontrole vyhnout.
Politik, který kandiduje ve volbách, nemůže nebýt asertivní a sebevědomý. Jinak by se nemohl prezentovat lidem a říkat, volte mě, budu to já, kdo umí hájit vaše zájmy. Od asertivity a sebevědomí je krůček k přehnané sebelásce, tedy k narcismu. Narcis obdivuje svou tvář. Od vypjatého narcismu se snadno sklouzne k paranoi. Jsem krásný a důležitý. Lidé mi mohou závidět. Budou kout pikle, aby mě o to připravili. Nejen u nás se vyhazují stamiliony za billboardy. Užitečné by byly takové, na kterých bych si přečetl, čím se liší program jedné strany od druhé. To by ovšem vyžadovalo od organizátorů kampaní značné intelektuální úsilí. A tak vidíme na billboardech tváře politiků provázené ubohými slovními floskulemi. Spoléhají se na zkušenost expertů na reklamu na automobily.
Ze dvou aut ve srovnatelné kvalitě a ceně se lépe prodá to, na jehož fotografii se ke kapotě půvabně vine sličná modelka, než auto, u něhož se na první pohled dozvím, jakou má spotřebu, co budou stát opravy a náhradní díly a jak moc zaneřádí životní prostředí. Naší politici na billboardech pózují, jako by chtěli oslnit plebs svou krásou. Jestliže podvědomí dává téma snům, zatlačil jsem tam svou fobii nebo paranoiu, když mě nedávno vyděsil sen, v němž jeden náš populistický vůdce po drtivém vítězství ve volbách dal ve Sněmovně odhlasovat zákon umožňující cenzuru internetu? Ve Venezuele si přece občané Chaveze zvolili ve svobodných volbách, není-liž pravda?
Zdroj: Medical Tribune
