Přeskočit na obsah

Zkušenosti s lapatinibem v reálné praxi odpovídají registrační studii

Lapatinib je inhibitor intracelulární tyrosinkinázové domény receptorů pro ErbB-1 (EGFR) a ErbB-2 (HER-2). V kombinaci s capecitabinem je indikován k léčbě pacientek s pokročilým nebo metastazujícím karcinomem prsu, jejichž nádory ve zvýšené míře exprimují HER-2 a u nichž onemocnění progreduje po předchozí léčbě, která musí zahrnovat antracykliny a taxany a dále podání trastuzumabu pro metastazující onemocnění.

Karcinom prsu byl prvním solidním nádorem, u něhož se v České republice začala používat tzv. biologická léčba. Tuto novou kapitolu v onkologii otevřela monoklonální protilátka trastuzumab. U HER-2 pozitivních pacientek (je jich přibližně 20 %) je z prostředků veřejného pojištění hrazen již od roku 2001, od roku 2007 pak i pro adjuvantní léčbu. Avšak přes nesporný úspěch této léčby se pacientky s metastazujícím onemocněním po nějaké době dostávají na hranice terapeutických možností. Na otázku, jak dál pro selhání cílené terapie první linie, se na symposiu zaměřil doc. MUDr. Bohuslav Konopásek, CSc., z Onkologické kliniky 1. L F UK a VFN.

"Většina pacientek s metastatickým karcinomem prsu na léčbě trastuzumabem během jednoho roku zprogreduje. Dále část pacientek na léčbu režimem trastuzumab- taxany vůbec neodpoví. Stále je problémem kardiotoxicita této léčby. Pořád pro nás zůstává výzvou management metastáz v centrálním nervovém systému," řekl. Právě lapatinib dává v této situaci další otevřenou možnost. Základ pro jeho podávání představuje především studie třetí fáze klinického zkoušení označená jako EGF100151, která porovnávala kombinaci lapatinibu s capecitabinem versus capecitabin samotný. Při hodnocení nezávislou komisí podle protokolu došlo ve větvi s lapatinibem k vysoce statisticky významnému prodloužení doby do progrese onemocnění (medián 27,1 týdne versus 18,6 týdne).

Docent Konopásek se v souvislosti s touto studií soustředil i na výskyt mozkových metastáz. Ty byly potvrzeny u 2 % pacientek podskupiny větve s lapatinibem a u 6 % nemocných, jež dostávaly pouze capecitabin. "Vzhledem k malé molekule se předpokládá, že lapatinib prochází hematoencefalickou bariérou. Retrospektivní analýza studie EGF100151 ukázala, že tato látka může mít příznivý vliv na oddálení mozkových metastáz jako prvního projevu progrese. Skutečný klinický význam tohoto naznačeného trendu vyžaduje další výzkum," řekl B. Konopásek.

Další prací, kterou doc. Konopásek zmínil, byla například studie EGF104900, která srovnávala kombinaci lapatinibu s trastuzumabem oproti lapatinibu samotnému a ukázala jistý synergický efekt obou účinných látek.

Co vyplývá z českého registru

Lapatinib, stejně jako jiné nákladné onkologické léky, má vlastní klinický registr, jejž spravuje brněnský Institut biostatistiky a analýz. Ke dni 26. ledna zde bylo podání tohoto přípravku zaznamenáno u 72 pacientek. S analýzou těchto dat na sym-

Pokračování na str. D5

posiu vystoupila MUDr. Zuzana Donátová z Onkologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice. Průměrný věk v době zahájení léčby lapatinibem je v České republice 52 roků. U 18 % nemocných byl tento lék nasazen jako druhá linie léčby metastatického onemocnění, u 28 % jako třetí linie a u 30 % šlo o linie další. Jako důvod ukončení této léčby převažuje progrese onemocnění (u 72 % nemocných). Průměrná délka léčby je 21,5 týdne. Jako nejlepší dosažená léčebná odpověď byla u 2,8 % pacientek zaznamenána kompletní remise, u 15,3 % parciální remise, u 48, 6 % stabilizace choroby, u 11,1 % progrese choroby a u 22,2 % tento údaj není k dispozici. Medián přežití bez progrese onemocnění je 7,8 měsíce. Nežádoucí účinky jsou v registru dokumentovány přibližně u poloviny nemocných, nejčastěji šlo o průjem, hand-foot syndrom či změny nehtů. "Vzhledem k tomu, o jak závažně nemocné jde a jak široce jsou předléčené, lze léčbu lapatinibem hodnotit jako dobře tolerovanou," uvedla MUDr. Donátová.

Program LEAP˙- blíže reálné praxi

Kromě registrační studie byl širokému počtu nemocných lapatinib zpřístupněn v rámci tzv. LEAP programu (Lapatinib Expanded Access Program). Jeho primárním cílem bylo umožnit léčbu lapatinibem ještě před registrací na základě klinických dat a výsledků studie fáze III. Od března 2007 do září 2008 se jej účastnilo 4 283 pacientů (minoritně i mužů) ze 45 zemí včetně České republiky. Na symposiu o něm hovořila MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, primářka Radioterapeuticko-onkologického oddělení FN v Motole.

"V podstatě šlo o multicentrickou jednoramennou otevřenou studii popisující účinnost a bezpečnost kombinace lapatinibu s capecitabinem. Data při ní byla sbírána retrospektivně," uvedla MUDr. Prausová. Medián trvání léčby v programu byl 24,7 týdne. Také sem byli zařazeni pacienti s pokročilým nebo metastazujícím HER-2 pozitivním karcinomem prsu s progresí choroby po předcházející terapii antracykliny, taxany a trastuzumabem.

Celkově však ve srovnání s registrační studií měli horší prognózu, například proto, že mohli být předléčeni capecitabinem nebo mohli mít progredující mozkové metastázy. Medián přežití bez progrese onemocnění byl 18,4 týdne u nemocných předléčených capecitabinem a 23,9 týdne u ostatních. Medián celkového přežití byl 36 týdnů (předléčení capecitabinem) a 41,7 týdne (ostatní). "Výsledky LEAP programu potvrzují klinický účinek kombinace lapatinibu s capecitabinem, přestože do něj byli zahrnuti pacienti s horší prognózou oproti registrační studii," řekla MUDr. Prausová.

Bezpečnostní profil lapatinibu ve studii LEAP pak podle ní odpovídal výsledkům jiných studií s touto účinnou látkou. Zahraničním hostem symposia byl profesor Pier-Franco Conte z univerzitní nemocnice v italské Modeně. Ten své sdělení založil na čtyřech kasuistikách pacientek léčených lapatinibem, z nichž každá byla názorná jiným způsobem. První se týkala mladé pacientky, u níž bylo zapotřebí řešit nežádoucí účinky v podobě kožních projevů v obličeji i na trupu a hand-foot syndrom. Po několikadenním vysazení léku bylo možné v léčbě pokračovat. Tato nemocná je lapatinibem léčena již plných 39 měsíců a je v dobrém klinickém stavu. V druhé kasuistice šlo o pacientku s primární rezistencí na trastuzumab, která na podávání lapatinibu reagovala průjmy. Dosavadní přežití bez progrese onemocnění u ní již přesahuje 37 měsíců. V třetím případě se jednalo o nemocnou s metastázami v CNS, u níž byl lapatinib úspěšně podáván po zevním ozáření celého mozku (wholebrain radiotherapy, WBRT). Poslední kasuistika demonstrovala nemocnou, u které došlo během léčby lapatinibem k mimořádně dobrému efektu na mozkové metastázy.

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Asgent aneb Náš život s andělem

28. 3. 2024

Nastává éra genové terapie. Nebo spíše teprve nastane, přestože první přípravky jsou již v klinické praxi. Zatím však nejde o rutinní léčbu. O to,…