Přeskočit na obsah

O fastfoodu a grantové politice

 

Agresivitu prodejců fastfoodu zná ze své zkušenosti snad každý. Důležité je znemožnit zákazníkovi dlouhé rozhodování a prodat nejlépe nějaké menu.

Abyste kýžený pokrm rychle získali, musíte v některých fastfoodech znát přesný postup objednávání, tedy vědět, co je nutné udělat za prvé, za druhé atd. až co za x‑té. Jednou jsem se na jihu Spojených států nemohl domluvit s prodavačkou, která mluvila jižanským dialektem. V jejích očích byl člověk, který neví, že nejprve musí zvolit typ žemle a teprve za šesté zvolit dresink, naprostý hlupák; to na letišti v Ruzyni má nyní tentýž fastfoodový řetězec obrázkový návod a je jasné, co zvolit za prvé a co za šesté.

V Kanadě jsem jednou zavítal do fastfoodu s neuvěřitelným systémem, který by šlo z hlediska toho, kdo na fastfoodu vydělává, označit jako geniální. Místo agresivního prodejce zaujal počítač, jenž mě hladce provedl nezbytným algoritmem, co všechno si mohu vybrat, a po dokončení objednávky, potvrzené závěrečným kliknutím, byl již můj podnos u pokladny připraven. Je jasné, že každá lidská činnost spěje k algoritmizaci a svět se globalizuje. Bohužel není zaručeno, že výsledkem bude kvalitní a zdravá strava či zdravý a spokojený život.

Od dosud zmiňovaného zdánlivě odlehlá problematika hodnocení výzkumných i jiných grantových žádostí se ale fastfoodovému způsobu objednávání jídla velice podobá. Granty se totiž začaly pro administrativní a technické chyby masivně vyřazovat asi před 10 lety a vše začalo směřovat k algoritmizaci formálních procesů. Nedávno jsem byl na školení oponentů jedné nezdravotnické grantové agentury, kde jsem se dozvěděl, že oponovat granty teď může jen ten, kdo prošel školením této agentury.

V kuloárech se říkalo, že v poslední době zde všechny granty dostávaly od hodnotitelů téměř 100 % a nebylo už možné diferencovat.

Člověka napadne, že se tam zřejmě znal už každý s každým. Nevím, zda je to pravda. Ale přišlo mně to divné, protože sám jsem v hodnoceních projektů málokdy dal přes 90 %, a vytvářel si tak rezervu pro situaci, kdy uvidím opravdu geniální projekt.

Tedy takový, který vymyslí něco, co zachraňuje životy a posouvá medicínu kupředu. O to však dnes už pravděpodobně nejde.

Věda u nás dnes začíná připomínat klasická výběrová řízení šitá donedávna, jak se říkává, často předem někomu na míru.

Čím více bude hodnocení strukturováno, tím menší prostor je pro věcné a opravdu vědecké hodnocení. Nejhumornější mi připadají otázky typu „Má projekt ekologicky pozitivní dopady?“ nebo „Vytváří projekt rovné příležitosti?“. Přitom je jasné, že medicína má s ekologií dost málo společného a projekty obvykle potenciálně diskriminují zdravé a pomáhají nemocným. Nedávno jsem byl na prezentaci evropských grantů z jedné oblasti v Amsterdamu a musím říci, že snad žádný z těchto slabých a bohatě dotovaných projektů by v českých či slovenských komisích, kde jsem projekty posuzoval před několika lety, neprošel.

Dnes si už jistý nejsem. Možná, že opravdu v Evropě začínají umírat lidé, protože neprojdou vynikající granty, které mají drobné administrativní chyby nebo jsou jen ekologicky neutrální nebo nevytvářejí rovné pracovní příležitosti. Možná brzy, až bude zřízeno evropské ministerstvo pro hloupost, začnou procházet jen granty obsahující alespoň jednu hloupost. Věřím však, že se této doby nedožijeme a že jednoho dne zvítězí zdravý rozum.

Když byla u nás zahájena revize předražených staveb dálnic a železnic, možná to bude pokračovat i revizí grantové politiky.

Obávám se ale, že bez revize evropské vědecké politiky to v grantové oblasti asi kupředu nepůjde. Ještěže je podstatná část výzkumu stimulována soukromým sektorem. Je dobře, že medicína patří k oblastem, kde to takto dobře funguje. Možná, že bez toho by se ani nemocní nových léků a nových technologií jen tak nedočkali.

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…