Beta-blokátory při léčbě hypertenze
Doporučení pro užití beta-blokátorů v léčbě arteriální hypertenze se vyvíjelo během posledních deseti let, ale stále nemusí být jasné, zda je užít jako léky první volby, či nikoli. Nejvhodnější se zdají být v této indikaci beta-blokátory 3. generace, které také vykazují nejméně nežádoucí účinků. Nicméně klady a zápory beta-blokátorů musejí být zvažovány u každého jednotlivého přípravku a u každého konkrétního pacienta.
Vývoj pohledu na indikace beta-blokátorů v léčbě arteriální hypertenze
V roce 2003 vyšel Seventh Report of the Joint National Committee on Prevention, Detection, Evaluation and Treatment of High Blood Pressure (JNC VII), který doporučoval u většiny hypertoniků používat thiazidová diuretika. Kromě toho se ukázalo, že k poklesu krevního tlaku lze použít také jiné léky, včetně inhibitorů ACE, blokátorů receptorů AT1 pro angiotensin II a blokátorů kalciových kanálů.
V roce 2004 skupina Task Force on Beta-Blockers of the European Society of Cardiology stanovila, že beta-blokátory mohou být považovány v léčbě hypertenze za léky první volby, a to buď v monoterapii, anebo v kombinaci s dalšími léky.
V roce 2007 se v Guidelines for the management of arterial hypertension, publikovaných v European Heart Journal, uvádí, že léčba hypertenze může být zahájena thiazidovými diuretiky, blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II nebo beta-blokátory.
Ve stejném roce autoři článku Seminar on Essential Hypertension, otištěného v Lancetu, napsali, že by diuretika a beta-blokátory neměly být léky první volby při léčení nekomplikované hypertenze.
V roce 2008 jeden ze článků publikovaných v Journal of Hypertension uvádí, že entusiasmus pro primární použití beta-blokátorů při léčbě hypertenze klesá navzdory názorům, které má Evropská kardiologická společnost (ESC) a Evropská společnost pro hypertenzi (ESH).
V dokumentu ESH z roku 2009 se píše, že v souladu s doporučeními ESC a ESH z roku 2007 lze diuretiky, inhibitory ACE, blokátory kalciových kanálů, blokátory AT1 pro angiotensin II a beta-blokátory nejen zahajovat léčbu hypertenze, ale také v ní pokračovat.
V tomto kontextu je třeba si uvědomit, že beta-blokátory se navzájem liší a musejí být indikovány podle svých vlastností a podle potřeb každého pacienta. V současné době existují tři generace beta-blokátorů:
1. generace neselektivní beta-blokátory, k nimž patří propranolol, sotalol atd.;
2. generace kardioselektivní (blokátory ß1-adrenergních receptorů), mezi něž patří metoprolol, bisoprolol, atenolol a další;
3. generace beta-blokátory s vazodilatačním účinkem, které jsou pro pokles krevního tlaku nejúčinnější, jako carvedilol, nebivolol a další.
Kromě toho se mohou lišit i jednotlivé beta-blokátory v rámci jedné generace. Jedna metaanalýza např. prokázala, že atenolol má signifikantně zvýšenou mortalitu a byla zpochybněna jeho indikace. Přesto byl používán jako referenční lék při srovnávání různých skupin betablokátorů.
Autor je toho názoru, že pro léčbu hypertenze jsou nejlepší beta-blokátory 3. generace, které vykazují také nejméně nežádoucích účinků.
Nežádoucí účinky všech beta-blokátorů jsou bradykardie, AV blok, bronchokonstrikce, vazokonstrikce, porucha erekce, poruchy spánku způsobené snížením noční produkce melatoninu. Dalším nebezpečím všech beta-blokátorů byl jejich účinek na vzestup plazmatické koncentrace glukózy a lipidů. Tyto metabolické nežádoucí účinky již beta-blokátory 3. generace na rozdíl od beta-blokátorů 1. a 2. generace nemají.
Na závěr práce uvádí autor tabulku s argumenty pro užívání jednotlivých beta-blokátorů a proti jejich užívání. Z této tabulky je rovněž zřejmé, že nejlepšími beta-blokátory jsou beta-blokátory 3. generace.
_________________________________________________________________________________________
Stoschitzky K. Betablockers in hypertension: acquiring a balanced view. E-Journal of the ESC Council for Cardiology Practice
Zdroj: Kapitoly z kardiologie