Přeskočit na obsah

Diabetická autonomní neuropatie

Série odborných článků v oboru diabetologie - všechny díly ZDE

Teorie chaosu do jisté míry zvědečtila memy putující tisíciletí lidskou kulturou v podobě poučení předávaných z otců na syny, z matek na dcery a také napříč pohlavími. Jestli jsem pochopil dobře, říká tato teorie, že to, co vypadá na první pohled jako chaos, podléhá zákonům, tedy, že neřád má vlastně jakýsi řád. Také říká, že z malých příčin mohou být velké následky. Porovnejme to s úslovími - není kouře bez ohně; vše souvisí se vším; když se kácí les, létají třísky - řekl bych, že v moudrosti věků je zaklet vědecký poklad.

V základní regulaci organismu se mezi sebou přetlačuje sympatikus a parasympatikus. Trvale. Výsledkem je oscilace funkcí kolem optimálního bodu, který nejlépe odpovídá aktuální potřebě organismu. V běžné praxi neměříme aktivitu autonomního nervového systému přímo, ale jeho stav odvozujeme od nepřímých ukazatelů - třeba od tepové frekvence a její variability.

Chaos vznikne v organismu tehdy, když dojde k poruše autonomního nervového systému. A diabetes je jednou z velmi častých příčin jeho dysfunkce. Sama o sobě se diabetická autonomní neuropatie přihlásí příznaky poruchy funkce řízených orgánů. Některé projevy jsou notoricky známé - urputný průjem, návaly pocení. Jsou to obvykle ty příznaky, které imperativně vedou nemocného k lékaři.

Jiné jsou méně známé, jejich souvislosti byly objeveny relativně nedávno. Jako například vztah mezi kardiální autonomní neuropatií a mortalitou - je prokázáno, že kdo má kardiální autonomní neuropatii, má nejen vyšší riziko ortostatické hypotenze (sympatikus nedovede kompenzovat hypotenzi po postavení z polohy vleže), fixní RR interval, ale také významně vyšší riziko náhlé smrti.

O jiných důsledcích se sice v učebnicích někdy píše, ale jsou vnímány jako důsledky "akademické", tedy nemající praktický význam. Opak je pravdou. Malá porucha ve schopnosti promptně reagovat změnou průměru zornice na osvit znamená, že řidič diabetik s autonomní diabetickou neuropatií může být více a déle oslněn při noční jízdě autem, a tak může být tato komplikace diabetu (zdánlivě nemající klinický význam) příčinou i tragické nehody. Malé příčiny velkých důsledků.

Projevy orgánové dysfunkce jsou klinickými symptomy, které upozorňují na vysoké riziko ohrožení pacienta. Nelze je léčit jinak než zlepšenou kompenzací, a to je současně cesta ke zvýšení rizika hypoglykémie. Hypoglykémie u těchto pacientů nastupuje rychle, bez varovných příznaků, je těžší. Může být příčinou smrti.

Terapeutický cíl, jímž chceme vylepšit komplikaci pacienta, tak může být příčinou jeho záhuby; v minulosti častokrát se opakující situace i v jiných oborech medicíny, nyní naštěstí s postupujícím poznáním vzácná. V diabetologii je to však situace tristní - jedinou účinnou cestu, jak vylepšit autonomní neuropatii, zlepšení kompenzace, nelze v praxi vlastně plně využít.

Autonomní neuropatie začíná nenápadně a má kritické důsledky. Avšak i v chaosu, který vzniká v lidském těle po závažné poruše vegetativního nervstva v rámci autonomní diabetické neuropatie, lze najít nějaká pravidla. Možná tedy i na tuto situaci lze vztáhnout teorii chaosu - i když mi není zcela jasné, má-li to praktické důsledky.

Co je však jisté, je skutečnost, že léčba pacienta s diabetickou autonomní neuropatií je nejsvízelnější, a odvážím se tvrdit, že z hlediska poměru závažnosti důsledků a incidence je jednou z nejméně zvládnutých oblastí medicíny. Asi proto jí bude lepší důsledně předcházet snahou o kvalitní léčbu poskytnutou z rukou odborníka.

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené